Veľvyslanecký Dvor

Začalo se trochu oteplovat. Usoudil jsem, že začíná něco jako den. Nevěděl jsem, jak to chodí tady v podsvětí. I když jsem byl vysílený, cítil jsem se nehorázně silně. Nikdy jsem takovou moc nepociťoval. Pořád ještě všichni spali, zakrytí vodní dekou a uzavřeni pod výklenkem skály. Postavil jsem se a prošel vodou ven. Tadíval jsem se směrem, odkud včera došla ta démonka. Věděl jsem, že tam pořád jsou. Cítil jsem je a přemýšlel nad tím, co mají zalubem.

Po X prospaných hodinách jsem opět přišel k sobě.
Pomalu jsem otevřel oči a ucítil palčivou bolest po
celém hrudníku. Díval jsem se na zvláštní vodu, která
byla kolem mě. Vypadalo to kouzelně.
Rozhlédl jsem se kolem sebe a byli jsme tam všichni.
Snad živí. Rozhodl jsem se nehýbat, abych si znovu
neotevřel rány. Kývnul jsem prstem a pomalu jsem se
povysunul z této "deky" až jsem byl mimo jí.
Poté jsem se ve vzduchu postavil a pomalu levitoval
za Akihirem. Nic jsem neříkal jen jsem se zastavil
před vodní stěnou a díval se skrze vodu.

Ucítil jsem, že je někdo vzhůru. Podle té energie to byl Shigeru. Neotáčel jsem se a jen dál se díval tím směrem, kde podle mě byla skupinka démonů."Jsem rád, že si v pořádku. Snad sis pořádně odpočinul. Vypadal si zle."

Pootočil jsem dlaně a vytvořil jsem si místo ve vodní stěně,
abych prolétl suchý.
"Předpokládám, že ostatní jsou naživu a jsou na tom lépe.
Dělo se něco? Od té doby, co jsme se zřítili z toho ptáka,
nebo co to bylo, si pamatuju jen útržky."

Pořád jsem se neotáčel."Bylo to rychlí. Pomohl si mi, proti ní. Spíš bych řekl, že si mě zachránil, i když neměla v plánu útočit. Držel si ji od nás a pak jsme spolu odvrátili její útok. Nakonec se napila vody, kterou jsem vytvořil a odešla. Nedivím se ji, tak dlouho bez vody." Povzdechl jsem si."Trápí mě, ale něco jiného. Je jich tam víc. Nic nedělají a jen vyčkávají. Mají něco zalubem, ale nevím co. Už tady museli čekat než jsme došli. Nemůžu si pořádně vzpomenout, co o démonech říkal ten stařík. Mám z toho všeho špatný pocit."

Jemně jsem se pousmál a nezaujatě pozvedl obočí.
"Zkus se vžít do jejich kůží. Staletí žiješ v nehostinných
místech jako jsou tato. Co myslíš, že budou chtít?"
Naťuknul jsem to a nechal ho, ať to řekne za nás oba.

"Svobodu...dostat se z tohoto nehostiného světa z pátky na zem." Najednou se to všechno začalo spojovat."Bohužel jsem si naprosto jistý, že když si pro nás příjdou, nezvládneme je udržet tak dlouho, aby se vrátili všichni." Teprve až teď jsem se na něj podíval."To by nám někdo musel pomoct a i tak." Zase jsem se zadíval do dáli.

Tentokrát jsem se usmál o něco více.
"Nezastavíme je, vypadá to, že na tuhle chvíli
čekali dlouho. Za pár hodin pro nás příjde a to je
jejich chvíle. Ani ten stařík nemá šanci proti tolika
démonům na takové úrovni. Jediné co nám zbývá
je rychle je eliminovat v našem světě.
Sám vidíš, co s tebou podsvětí dělá, co potom musí
dělat s nimi? Ta energie ve vzduchu, v našem světě
nic takového není. Ber to, jak chceš, ale je to strategická
výhoda. Tak či tak, tohle už bylo rozehráno dříve, než jsme
přišli, otázkou bylo, zda nás potřebují živé či ne, ukázalo se,
že ano, což je podle mě jediný důvod proč pořád žijeme."

"Moudrý jako vždy, ale je v tom jeden háček. Nevím jestli velvyslanectvo má tolik síly, aby je všechny uzavřelo a taky jestli má tolik lidí, který by se mohli stát novou schránkou. Usměju se."A ještě je tu jedna věc. Je dost jasné, že by nás nechali se vrátit živé spolu s nimi."

"Tak jako tak je to předem dáno.
Předpokládám, že velvyslanectví něco takového
tušilo, proto si nás vyžádali.
Jakmile vtrhnou do našeho světa, v tom lepším případě
se rozutečou a pak pro nás bude jednodušší je eliminovat.
Pokud ne, bojím se, že napáchají obrovské škody.
Jsme jen figurky na šachovnici...
Sami nic nezmůžeme, musíme si promluvit s tím staříkem…"

"Ano...to musíme. Nepřekvapilo by mě, kdyby nás použili jako schránky, i když u mě by měli už smůlu. Teď jsem si tím naprosto jistý, že to v sobě mám a ty už to nějakou dobu taky víš."

Poznámku o schránkách jsem raději ignoroval.
"Ano musím říct, že nejsem asi jediný, kdo to zpozoroval.
Ale nic si z toho nedělej. Můj blízký přítel je polodémon a
dalšího jsme společně zničili... Není to pro mě nic nového."

"Můžu hádat?...není to takový černovlasý kluk, který pomáhal Lady Saye? Dobře jsem si ho pamatoval. Bylo to porví, kdy jsme cítil někoho, tak podobného.

"Lady Saye nepomáhal jen on, ale máš pravdu.
Vypadá to, že už jsi měl tu čest..."
Za chvíli to příjde....

"Ano...nebyl jediný. Ty taky, ale z povzdálí. Pamatuju si tě a čest jsem měl." Cítil jsem, že to zachvílu příjde."Ti dva se pořád nevzbudili. Budeme jim muset nejspíš pomoct."

Pred Kazukim a Shigeruom sa otvoril portál.
"Vítam vás, veľvyslanecké krysy. Nastupujte, nastupujte!"

Pokúšal som sa im vzdorovať, ako to len šlo.
"Nemožné! O tomto mieste nemal nikto vedieť!"

Ohlédl jsem se na staříka v tom se mnou zalomcovala obrovská vlna energie...
Tak tak jsem zůstal na místě.
Kývnul jsem rukama a těla našich dvou kolegů se vznesly
a pomalu pluly ke mně, každé bylo po jednom boku.
"Hra začíná, Velvyslanče."
Neudělal jsem nic, byl jsem smířený s tím, že tohle neovlivníme.

A je to tu. Pomalu jsem oddělal vodní stěnu. Saitona a Misaki jsem obalil pořádně vodou a pomohl jsem Shigerovi. Nasměroval jsem je s polu s ním k portálu a dál sledoval okolí. Aspoň, ať se tam dostanou oni..."Shigeru buď připravený."

Nebol som schopný to už viac udržať.
"To je koniec..."
Všetci šiesti sme spolu zmizli v portáli, ktorý ale ešte po našom zmiznutí ostal otvorený.

A je to tu. Saiton a Misaki jsem obalil ihned vodou. Ta se změnila na pevnou tmavě modrou látku. Rychle jsem je přemístil pod ten výklenek a udělal znovu vodní zeď, která se proměnila taky na vodný křišťál."Rád vás poznávám. Tady je asi hodně démonek, co madam?" Otočil jsem se na ni a hodil jsem po ní úsměv.

Díky Bohu, že jsou tak zbrklí a nechali nás...
Uvidíme, jak se ta jejich zrada vyvine, tak jako
tak se to dá zvrátit v náš prospěch.
Každopádně musím ochránit ty 2.
Preventivně jsem trochu zahýbal prsty a kolem
obou těl, která se kolem mě vznášela rotoval
zvláštní vítr, který způsobovala má telekinetická
energie.

"Nejde ani tak o počet ako o hravosť. Tak napríklad ja zbožňujem niečo, čo sa mi v podsvetí už niekoľko rokov nedožičilo. Mladú ľudskú krv."
Uvolnila som energiu a oblizla si pery.

Medzitým sa pri pavučine začalo niečo diať. Pomaly sa odhora dole trhala.
"Ponáhľajte sa," zaznelo nie veľmi hlasno.