Nishi no Gawa (Centrum)

"To je dobře, že už ti je lépe.." Přikývla jsem a pak si povzdechla.
"Část Nishi no Gawy je zničená a opravuje se. Zvěsti jsou pravdivé, napadl nás opičí démon. Já ani vůdce jsme nebyli schopni ho zastavit. Dokáaal jsem ho jen přikovat k zemi, ale jak víš. Jsou nesmtelní. Ještě než vstoupili do vesnice zabilli všechny lidi, co by je dokázali zapečetit..." Povzdechla jsem si a otočila se na Hiraka.
"Hiraku, to je Akihiro. Akihiro, Hiraku..." Krátce jsme je představila.
"Jen díky němu jsem přežila, všichni přežili a Nishi no Gawa stojí. Má velice zajímavou schopnost, ničí démonům duše. Svou schopnost objevil až při boji, že? Pokouším se ho naučit zacházet s Katanou, bude z něj jednou skvělý Seishin bojovník.." Dodala jsem a pousmála se.
Větší starosti mi dělá něco jiného, mnohem jiného. Ten záhadný muž a únos Tami, ale to mu říkat nemusím..

"Aha, jsem rád, že si v pořádku. V Nishi jsem ještě nebyl." Znovu jsem se otočil na Hiraka."Moc rád tě poznávám. Vím, že se ti asi nelíbím a je to z jednoho prostého důvodu. Mám v sobě démona, který má s tebe docela strach. Říká, že si lovec duší. Pokud nevíš, co to znamená, trochu ti to vysvětlím. Četl jsem o nich. Jsou to lidé, kteří dokáží ťát duše. Normální člověk nedokáže démonům ublížit, ale takový jako ty jo. Jsi první, z kterým jsem se setkal. Nemusíš se bát, že bych něco udělal. Zatím ho mám pod kontrolou, ale kdyby něco, budeš první komu ti řeknu. Usmál jsem se na něj a natáhl k němu ruku na pozdrav.

chvíli jsem si jej nejistě prohlížel a po té jsem k němu natáhl také ruku

Když jsem se ho dotkl pocítil jsem ve svém nitru zlobu a strach..."Ale, ale. že by se nám někdo bál?"..."Drž hubu!"... Jen jsem se pro sebe usmál a trochu se protáhl."Je tu docela pěkně. Škoda, že to tu tak poničil." Rozhlédl jsem se kolem.

Přikývl jsem a každou sekundu jsem byl klidnější a klidnější ''odkud se znáte ? z toho nějakého velvyslanectví ?'' otázal jsem se Akihira už celkem klidným hlasem

Podíval jsem se na něj."Ano, jsme spolu v jednom týmu. Misaki je velice silná dívka." Usmál jsem se na ni."Ty si taky vyjímečný. Sundat démona takové úrovně, to už je něco. Dokonce i můj dračí démon má s tebe naděláno do kalhot." Zasmál jsem se.

''myslím že kdybych byl primární cíl ani bych si neškrtl'' pověděl jsem upřímně

Oba jsem s úsměvem a mlčky pozorovala.
Zřejmě zbývají jenom tři démoni.. Přemítala jsem v hlavě. A tři nenapadené oblasti..
Ty myšlenky jsem na chvilku zahnala.
"Zdržíš se tady nebo zase pravděpodobně letíš?" Usmála jsem se a otázku směřovala na Akihira.

"Nepodceňuj se tak. Měl si tu odvahu se mu postavit a to už je, co říct." Otočil jsem se na Misaki.Chvíli se zdržet můžu, týden je ještě dlouhý." Ucítil jsem nárůst bolesti na hrudi. Trochu jsem zakašlal a vyteklo ze mě trochu krve."Toho si nevšímejte. Důsledek války mezi mnou a Mizuchim.

Sehla jsem se k němu a chtěla říct něco ve smysl, jestli nepotřebuje pomoc, ale jeho další věta mě nakonec umlčela.
"Dobře.." Přikývla jsem k jeho odpovědi na to, jestli zůstane déle nebo ne.
"Akihiro? Ty bojuješ s mečem?" Zeptala jsem se ho.
Možná by mohl Hirakovi ukázat správné držení, já ho mohu jen trénovat v obraně, ale s meči a Katanami zkušenosti více nemám.

"Ano..bojuji. Nikdy jsme se to sice neučil, ale z minulosti si nic nepamatuji, díky ztrátě paměti. Když jsem trénoval z Lady Sayou, zjistil jsem, že se zbraněmi se cítím jako doma. Po delší době jsem zjistil, že s nimi umím docela dobře zacházet a tak jsem si i jednu nechal vyrobit. Usmál jsem se a utřel si krev z pusy.

Kdybych s tím démonem mohl něco udělat aby mu takto neubližoval, třeba mu pohrozil povzdychl jsem si
''Akihiro...-kun ?''

Ano Hiraku?" Usmál jsem se.

''psali v té knize co jsi četl něco víc o mích schopnostech ?'' otázal jsem se zvědavě

Přikývla jsem, posadila jsem se na lavičku naproti a zamyšleně je pozorovala.
Misaki, od kdy je přemýšlení tvou silnou stránkou? Ušklíbla jsem se, ale dál jsem je nechtěla vyrušovat v debatě.

Trochu jsem se zamyslel."Pár věcí tam bylo, ale ne zas tolik. Psalo se tam, že třeba dokáží vycítit démony na velkou vzdálenost a taky rozeznat jejich sílu a schopnosti. Dále, že by si měl i jejich útoky dokázat eliminovat a využívat je proti nim. Všechno si zas tak nepamatuji a moc podrobně to tam nebylo, ale něco pak vyzkoušet můžeme.

''rád bych se dostal k té knížce a přečetl bych si ji''

"Ehm...to bude trochu problém. Všechny knihy zůstali v sirotčinci, ale pokusím se ti ji sehnat a co nejdřív donést." Znovu jsem se usmál.

''nebo jinak, nebyli tam zmíněné nějaké odkazy k záznamům které mnou... tedy spíše lovci duší zaobírají ve větším měřítku ?''

"No...pokud si dobře pamatuji, vše by mělo být k dohledání v městské knihovně v Kitagawě. Můžeme si tam potom zajít, ale teď bychom měli Misaki pomoct z nákupem a pak začít něco dělat, ne Misaki?" Podíval jsem se na ni.

Viděl jsem, že je Misaki trochu zamyšlená a tak jsem dál nečekal na odpověď. Proměnil jsem se ve většího tygra a pokryl se vodním křišťálem."Nasedni Hiraku a tašku na mě polož taky." Řekl jsem trochu hlubším, ale pěkným hlasem. Z mého tonu šlo vycítit, že mám něco za lubem.

(Promiňte, telefonovala jsem )
Pousmála jsem se a vstala.
"Pár tašek unesu" Podotkla jsem, ale nakonec pokrčila rameny.
"He? Něco máš v plánu?" Zeptala jsem se ho s úsměvem.

''žádné takové'' pověděl jsem a vzal jsem do rukou všechny tašky a po té snimi vyskočil na Akihira

"Jo přesně...žádné takové." Udělal jsem krok k Misaki a trochu si jí hlavou pozvedl a pak rychlím pohybe nabral na záda."Hehe...jak si věděla, že mám něco zalubem?" Usmál jsem se."Tak kama?"

( V pohodě)

"Tipla jsem si.." Usmála jsem se, i když pár faktorů tomu, že něco chystal nasvědčovalo.
Bylo to zvláštní sedět na jeho hřbetě, jen tak.
"Kam? Nevím, zřejmě ty tašky hodit domů a pak můžeme.." Zasekla jsem se a podívala se po obou. "Nějaké speciální přání, pánové?" Zeptala jsem se jich s úsměvem.