Parky a ulice

Názov by mal hovoriť zavšetko.

Letel som vo vyske nad vesnicou
Nuda tu je , chcelo by to navstivit nejaku inu dedinu , alebo ju len kontaktovat
zacal som nieco pisat na jeden list a potom zasa na dalsi nakoniec som to ale roztrhal a letel som dalej
Ist sa mi odtialto nechce , ale ked nepojdem osobne dostanu tu spravu ? , akoze ale toho by bolo dost coby som musel obletiet to sa mi nechce fakt a kto vie coby sa prihodilo
letel som dalej
(Presun)

Trénoval jsem v jednom opravdu rozlehlém parku, v místě, kde nebylo ani živáčka. První co jsem se naučil, bylo zrušit zvíře pouze pomocí své myšlenky. Začínal jsem u holubic. Postupoval k vlkům, tygrům a nakonec i ke drakovi. Toho jsem asi desetkrát vytvořil a opět nechal rozplynout. Poté jsem zkoušel různé jiné příkazy, včetně té inkoustové "bomby". Drak byl však líný, a raději se válel. Občas po mě flusnul inkoustovou slinu. Protočil jsem oči v sloup. Alespoň se mě nepokouší sežrat.

Další věc, kterou jsem se naučil, byla kresba obří sovy. Nebyla agresivní, ale přesto jsem z ní měl respekt. Jednou na ní budu létat, ale než se odvážím... Smířil jsem se s tím, že to zase nejspíš dokážu až tehdy, kdy mi půjde o život.

Sedel som pod jedným stromom v parku a čistil si KAtanu.
"To ako v tomto meste nikto nežije"

Uz som bol zhmotneny a doplnanl som energiu teda som odpocival , nemal som normalny vyzeraz ako obycajne ten bol vzdy znudeny
Tamten , typek urcite si ho najdem

Niekam som sa vyparil

S neutrálním výrazem jsem brouzdal ulicemi.
Už je to skoro týden, co jsem mistra Kurosakiho opustil... vlastně bylo na čase, můj veškerý základní trénink skončil a já už se teď musím zlepšovat sám.
Pohled mi přeskakoval z chodníku na výlohy a zase zpět. Záda už mě celkem bolely, tak jsem si na chvíli sedl na lavičku u parku a odložil batoh i se zafáčovaným zanpaktou. Z kapsy jsem vylovil mobil s cílem, zjistit kolik je hodin. "Pomalu se budu muset dostat někam, kde se dá přespat.." zabrblal jsem si pro sebe a pořádně se opřel.

Po nějaké době relaxace se mi dostalo hladu, a tak jsem zamířil k hospodě na rohu ulice. Usedl jsem na zahrádku a počkal, až přijde servírka.
Časem se mi podařilo objednat a následně s chutí sníst ramen. Peníze jsem nechal na stole, ozval se svištiví vzduch. Rozeběhl jsem se směrem do nikam, se sluchátkama v uších. Proběhnutí neuškodí.

.přesun.

Zasa som si dalej poletoval lebo som nemal co robit

Okruh okolo města jsem měl za sebou. "Tak dneska by to snad už šlo, teď bych se vlastně mohl podívat po nějakém tom noclehu," ještě trošku udýchaně jsem si sám sobě oznamoval a ujišťoval.
Sedl jsem si na tu samou lavičku a chvíli čučel do blba. Už zase odpočívám...

Zletel som k tomu co odpocival nepoznal som ho a zdal sa mi divny
"Zdravim ta ktoze si ?"

Ze zamyšlení mě vytrhl něčí hlas, vzhlédl jsem a podíval se na siluetu osoby. ? "Ehm... Renjiro a ty jsi kdo?" optal jsem se neutrálně.

Vůdce školy bojů? Snad jsem po cestě zahlédl nějaký plakát... možná...
"Těší mě, ale.. co mi chcete?"

"Hmm... kdybyste mi trošku vysvětlil, o co jde a co to obnáší," na chvíli jsem se odmlčel, "vlastně to je asi fuk, potřebuju místo, kde trénovat. Takže, pokud v tom není nějaký háček. Proč ne."

Za to nic nedám.
Vzal jsem batoh na záda, i s mečem a byl připraven následovat Kazumu.

Směřoval jsem si to ulicemi přímo k centru a doufal, že tam někde najdu Yuuki. Snažil jsem se být, co nejmíň nápadný, což bylo docela snadné. Nikdy si mě nidko moc nevšímal. Všiml jsem si, že je tu docela málo obyvatel. Raději už jsem nad tím nepřemýšlel a pokračoval v cestě.

Bez nejakých väčších problémov som sa dostal na toto tu miestečko.. zbabelosť.. prešlo mi hlavou pri čom som mal stále hooodne podráždenú náladu od toho týpka z Nishi.. prechádzal som ulicami pri čom som si obzeral takým pozorným pohľadom okolie.. ten blázon.. vyteká aj keď nechce.. prebehlo mi hlavou keď som na zemi našiel dosť mokrú stopu ktorá viedla až niekam.. tak som ju len začal sledovať a bolo mi jasné že je to od Aki-chana (xD). (presun)

Presli sme pred vilu , a sli sme trochu dalej
"Tak teraz sa mozeme v klude rozpravat tu nic nerozbijeme keby nieco "

Zastavil som na ulici pri čom som Akiho pustil až tu a po tom som sa pozrel na Kazumu.. tak? spýtal som sa ho a jednu ruku som si vložil do vrecka zatiaľ čo druhou som si podoprel bok a len som sa na neho pozeral taký mierne neprítomným pohľadom. Povedal som to čo chcem, prišiel som ťa požiadať o to aby si Akiho a Yuuki prepustil aj keď.. vidím že Aki sem prišiel z vlastnej vôle kvôli Yuuki..dopovedal som pri jeho slovách pri čom som sa ešte mierne na Akiho zaškeril.

Stála som za Kazumou a čakala som, musia ísť preč, musia sa zachrániť.

Byl jsem rád, že nezačal hned útočit."Tak dobrá. Děkuji." Trochu jsem se zamyslel."Pořád jsem na vás na.ranej za to, že jste unesl Yuuki. Ale jelikož by asi nemělo cenu se s váma začít rubat, tak jsem vám chtěl něco navrhnout."