Minami no Gawa (Centrum)

Keby mi nepovedal že si ju zoberie , ani by som si toho nevšimol."Mám zamierené do inej zeme , tu som nemal v pláne sa nejako zdržiavať , ale cestujem dlho , tak by som sa tu aj mohol trochu poobzerať lepšie" odpovedal som s malým náznakom úsmevu . Pričom som si spomenul , prečo som vlastne tu . "Ten Blesk , ktorý ovládaš , je veľmi zaujímava schopnosť , ako si k nej prišiel ? " spýtal som sa. Chcek som za každú cenu zistiť o nom čo najviac . Ešte som sa poobzeral okolo seba , aby som aj vôbec zistil kde sme sa to vobec prišli najesť. Stoly boli všade prázdne , boli sme tam iba my dvaja a obsluhujúci , Ked som tak nad tým rozmýšlal , Za ten čas čo som prišiel do tejto zeme , okrem Daisukeho som nikoho nevidel , v ostatných krajinách bolo ludí dosť , ale tu nie, niečo sa ma mi na tom nepozdávalo. "čo to je vlastne za zem , ked som tu nikoho ešte poriadne nevidel , kde sa to vlastne nachádzam ? " pýtal som sa ho , pri čom som nevädomky otáčal hlavou sem a tam . či niekoho neuvidím aspon vojsť dnu. Všade bolo ticho , prázdno . Neviem či sa mi to zdalo , ale mal som zlý pocit z toho.

Pozeral som na neho a mal som z neho taky akosi zvlastny pocit."No ja osm sk svojim cśchopnostiam belsu dosiel ot osm zdedil po tatovi ale to si nevidel vsetko ta technika chidor imi traval pol roka nez som sa ju naucil no zdokonalil som to za pomoci".A v to mmi klesol usmev a prestal som pokracovat a zmenil hned tema na co s pytal."Vies akurat si prisiel do zeme plne vrahov nasilnikov a podone pre to je tu tak prazdno a aj nas vodca je do cela kruti ale na to vsetko sa da zviknut naozaj".A usmial som sa a jedol dalej posledne susta a potom som sa ho este opytaô"A ty o sbe vlastne nic nevies"?.

"Tá tvoja technika je vinikájúca , musim uznať že také technika sa nevidí tak často." poznamenal som. Krajina , kde som prišiel , aj sa na to podobala , ako ju Daisuke opísal , ale neviem z akého dôvodu , ale sa mi aj začínala celkom páčiť."A ako sa volá váš vodca ? " Veľmi ma zaujímalo čo je zač , keď vládne takejto krajine."Ja o sebe toho neviem veľa,vychovávala ma jedna starena , ale ked som zistil , že sa viem postarať o seba aj sám , tak som ju jednoducho zabil , nebola pre mňa dosť zaujímava , ako celok. A zistil som že na jednom mieste nemôžem ostať , tak od vtedy blúdim po krajinách , zhromaždujem infomácia ,pre mňa užitočné.Každý deň žijem s pocitom , že ma môže niekto zabiť , tak ja zabijem skôr , ako niekto mňa." odpovedal som , ale popritom som videl že sa netvári už tak prívetivo ako pre malou chvilkou. Vedel som že ked chcem zistiť o nom viac a napätie medzi nami o niečo uvolniž , musel som rýchlo konať . " Dausuke , ak si dojedol , mohli by sme sa isť , a poukazovať mi vašu krajinu ,a viac ma oboznámiť s nou , čo ty na to ? " spýtal som sa a čakal na jeho reakciu.

"Hm nemylsim si ze je nejak asuper som velmi slaby slabsi nez ostatny". a sklonil som hlavu a pod stolom som napol pest."Nas vodca sa vola Yahiko je to velmi mocny muz nemal by som ti to hovorit ale len medzi nami jeho sila je tak neskurocna ze dokazal sam znicit jednu cast zeme".Zarazil som sa nad jeho poznamkou ze zabil zenu ktora ho vychovavala a zabije kazdeho kdo sa mu postavy do cesty trochu vo mne mrebhol strach no v tom som sa prebral."HH takze poukazovat mesto dobre tak ti ukazem odkial sleduje vsetkych nas vodca pod".
(presun do navisie mesto pre vodcu)

"Predstav si že s tvojímy schopnostiami by si mohol dokázať omnoho viac,, mne sa ani nezadalo že by si bol slabší , ja som videl dosť silných bojovníkov a nevidel som taku silu ako máš ty." Obdivuhodne som poznamenal , pri čom som sa nechal uniesť .Videl som že Daisuke bol akosi napätý , ked mi hovoril o svoich schopnostiach a bol na pochybách."hovoríš , že jeho meno je Yahiko , nezvyčajné" povedal som , a zamyslel som sa nad tým menom , či som j´ho náhodou niekedy už niekde nazapočul , ale neprišlo mi na myseľ zatial nič , tak som to nechal tak. Mlčky som sa zdvihol zo stoličky a následoval Daisukeho.

Po dlouhé době jsem přišel domů. Hodil jsem nohy na stůl,
zapnul počítač a zasunul do něj USB.
Chcíli trvalo, než se soubory zpracovaly, ale nakonec jsem je
otevřel a četl. Bylo to doplněno i ilustracemi a vlastníma
připomínkama. Jakmile jsem dočetl... ztratil jsem slova...
"Tolik kroků a navíc tak náročných.... Tohle do týdne nezvládnu..."

Cakal som pred restauraciou na Amrit.

Přiběhla jsem do hotelu. Vyběhla jsem schody a odemkla jsem pokoj. Vyslékla jsem se, osušila jsem se a oblékla jsem si čisté oblečení. Poté jsem zamířila do restaurace.

"Už jsem tu." přiběhla jsem k Yahikovi.

"Dobre."
vosiel som dnu.

Šla jsem za ním. Byla jsem udýchaná.

sadol som si za stol.
A kukal co bolo v menu.

Posadila jsem se k němu. Mlčela jsem.

"Tak co si das ??"

"První věc na jídelníčku." usmála jsem se.

"Soka."
zavolal som castnika a povedal mu nech nam to donesu dvakrat.

Opřela jsem se na židli a dívala jsem se ven z okna.

"Dako si potichu deje sa nieco ??"

"Nic se neděje. Viděl jste mě, že bych mluvila, když nebylo třeba?" podívala jsem se na něj.

"Vsak jo iba som sa pital."
casnik doniesol jedlo.

"No a já odpověděla." pousmála jsem se. Vzala jsem si příbor a pustila jsem se do jídla.

Pomali som sa ties pustil do jedla.

Dala jsem si sousto do úst. Pak jsem si pohrávala s příborem než jsem sousto spolkla. Takhle jsem pokračovala.

Pomalicky som jedol a zapijal.

Dojedla jsem. Odložila jsem příbor a napila jsem se.

Ja som este chvilu jedel ale po chvili som aj ja dojedol.
"Tak to by sme mali."