Minami no Gawa (Centrum)

"To jo." usmála jsem se.

"Tak vratime sa k treningu ?? Ci us to nadnes nechame plavat."

"Dneska mě odtud nikdo nedostane, ledatak do hotelu."

Zasmial som sa

Vyplázla jsem na něj jazyk. Vzala jsem sklenici s vodou a napila jsem se.

"To nebolo od teba pekne."

"Co jsem udělala?" optala jsem se nevině.

"ten jazyk."

"No jo." povzdechla jsem si. "S tebou není zábava." uražěne jsem se opřela a založila ruce na prsou.

"Tak promin ze vobec zijem potom."

Protočila jsem oči v sloup. "Já už nic nebudu říkat."

"A vraj kto nerozumie srande."

Nic jsem neřekla. Otočila jsem hlavu k oknu a dívala jsem se na ulici.

"Ach jaj vy zeny."

Ušklíbla jsem se a dál se dívala z okna.

Zameral som pohlad vonku lebo stale prsalo.

Měla jsem ráda déšť, ale tohle mě štvalo. Pořád jen pršelo. Nebyla možnost, aby vysvytlo slunce.

otocil som pohlad nanu a kukal som sa potom nanu.

Chvíli jsem si pročítal první krok. Nevěřil jsem svým očím a
vzal si na krk přívěsek, který byl u USB. Pořádně jsem si přečetl
instrukce i rady a nějakou dobu jsem se odhodlával.
Je to děsné, že něco takového musím udělat... Ale je to pro
dobro všech a navíc, mrtvým už to nic neudělá... Musím to udělat.
Co když se Taisuke už neobjeví...
Vzal jsem si malý nožík, vzal si bundu s kapucí, tu přehodil přes
hlavu a vydal jsem se do tmy.
Mé kroky vedly k místnímu hřbitovu. Díky bohu jsem měl baterku.
Musel jsem najít čerstvou mrtvolu. Připadal jsem si hrozně, ale bylo
to protiopatření, které je nutné udělat...
Pomalu jsem přeskočil zeď a objevil jsem se na hřbitově. Těžce jsem polknul,
bylo tu mrtvolné ticho, jen kapky bubnovaly na hroby.
Začal jsem se plížit mezi hroby a hledat nějaké novější datum, potřeboval
jsem ještě teplou oběť.
Prošel jsem asi deset náhrobků a pořád jsem nikoho nemohl najít. Najednou
jsem nešlápl na pevnou zem a spadl jsem do jámy.
Jakmile jsem zjistil, že jsem spadl, jsem nahmatal něco měkkého. Posvítil jsem
si baterkou a musel se pořádně kousnout do rtu, abych nezaječel na celou vesnici.
Vylítnul jsem z jámy jak nejrychleji jsem mohl. Bylo tam dosud nepohřbené tělo.
S třesoucíma rukama jsem vytáhnul nožík a udělal na ruce malou ranku, po chvíli
z ní začala téct krev. Tělo jsem pomocí své moci nechal vznést z jámy a položil ho na zem.
Na nůž jsem nabral trochu krve a na zápěstí jsem začal kreslit symbol, který byl na USB.
Jakmile jsem byl hotov, nakreslil jsem ten znak i na přívěsek a opatrně si ho pověsil na krk.
Ty vole... Teď s ním do nemocnice, tohle bude ještě masakr, kolena se mi třesou...
Pozvedl jsem dlaň a tělo se vzneslo, pomalu jsem si ho položil na záda a rači se díval jen dopředu.
Přeletěl jsem stěnu hřbitova a rozběhl jsme se do nemocnice.
Snad to vyjde...

"Nejspíš bychom měli jít." řekla jsem najednou. Stále jsem se dívala z okna, ale už mě to nebavilo. Pořád se dívat na jedno místo. Podívala jsem se na něj.

"Souhlasim."
Pomali som v stal a zamieril som k dveram.

Pomalu jsem přišel domů, sundal ze sebe mokré oblečení a skočil na pohovku.
Ještě se mi klepaly ruce od toho, co jsem právě udělal.
Chvíli jsem jen ležel a sem tam jsem osahal přívěsek na krku.
Poté jsem to nevydržel, sáhnul do šuplíku a vytáhnul láhev sake.
Šlo to ráz na ráz, jedna, dvě a nakonec jsem skončil někde u patnácti a
usnul jsem.
-------------------------------------------------------------------------
Druhý den jsem se vzbudil s takovou bolestí hlavy, že jsem myslel, že mě to zabije.
Šel jsem si dát ledovou sprchu a trochu džusu, abych se probral.
Pomohlo to hodně, ale ještě něco z bolesti doznívalo. Nechtěl jsem moc uvažovat
nad včerejškem, ale nedalo mi to. Sedl jsem si na terasu a kamínkama dělal
v jezírku kruhy a prázdným pohledem zíral do vody.

Šla jsem za Yahikem.

Zastavil som sa u dverach
"Vratime sa k tvojmu treningu dobre ?"

"No jo." řekla jsem.
Ten je ale neodbytný! Povzdechla jsem si.