Najvysia ves miesto pre vodcu

"A to si ty, Ahoj."

"No, nevím, kdo jinej by to měl být. Kde jsou všichni? Myslela jsem, že tu bude narváno."

"Ani neviem momentalne ma trapia vycitky svedomia."

Pomalu jsem se přištrachal a viděl Amrit s Peinem.
Přišel jsem za Peinem a letmo mu ťukl na rameno.
"Peine, nevíš kde je Daisuke? Chci se ho na něco zeptat,
a hledat ho, je jako hledat jehlu v kupce sena, tak jestli
to náhodou nevíš..."
Postavil jsem se za něj a přes rameno mu koukal na město.
(Předpokládám, že sedí na svém místě )

"Neviem us davno som nepouzil svoj dast."

"A to je právě to divné, vypadá to, že...
Ale to je fuk. Je to tvoje věc."
Nedokončil jsem a zadíval se na hranice města.

"Výčitky svědomí?"

"Ten dast nepouziva vtedy ked som na nieco sustredeni a prave teras mam plnu hlavu inych veci."
otocil som sa na amrit.
"Presne tak."

Zkoumavě jsem si prohlédl Peina.
Teď by se mi telepatie opravdu hodila...
"Z čeho ty můžeš mít výčitky? Chráníš lidi
ve svém městě... Nebo o něčem nevíme?"

"Dobre tak vam teda to poviem."
"Ten demon ktory ublizil amrit tak som o nom vedel a naschval som poslal Amrit na neho aby ho porazila ale ked som sa siel nato pozriet tak skoro zomrela keby som ta siel hned ja tak nic take by sa nestalo."

Přivřel jsem oči, jako se to dělá, když přijmete bolestivou pravdu.
Chvíli jsem nic neříkal, ale nakonec jsem musel...
"Soudit tě mi nepřísluší, jediná, která k tomu má co říct je Amrit..."

"Vy jste o tom věděl?!" křikla jsem na něj. "A to jsme mě tam nechaj jít?!"

Moje kroky ma zaviedli až k veži... vlastne som bol dosť "prekvapený" keď som pohľad uprel pred seba a uvidel som jej steny. Eh.. to tu bolo vždy? spýtal som sa skôr pre seba pri čom som sa poškrabal na hlave a začal som si vežu obzerať.. hej bolo.. stále to vyzerá rovnako.. zahundral som znova a sklesnuto som tam ostal stáť pri čom som rozmýšľal o mojich ďalších krokoch.. kam teraz? nemám peniaze.. nemám jedlo.. nemám kde spať.. už jedenásť rokov som na tom rovnako.. ksoo táto nostalgia ma raz zabije.. premýšľal som pri čom sa mi na tvári objavil taký ironický úškrn.

Nechtěl jsem v takovéhle situaci rušit a navíc, jsem měl pocit, že ve věži někdo je.
Opatrně se proplížil až ke dveřím a sešel o několik pater níže.
Uviděl podivného chlapce, zhruba stejně starého jako on a vypadalo to,
že tady bloudí.
"Kdo jsi? A co tady hledáš?"

Stále som sa pozeral "do blba" pri čom sa mi očividne darilo pretože som nevnímal pomaly nič okolo seba.. započul som nejaký hlas aj keď som na neho nijak nereagoval, prečo by aj, bol som zvyknutý na to že ma moje okolie úplne ignoruje a ja som sa dokonale naučil ignorovať okolie. Z akého je to asi materiálu? spýtal som sa nahlas sám pre seba a začal som prstom ďobať do steny veže.

"Zeptám se ještě jednou a důrazněji!
Kdo jsi a co tady hledáš?"
Přidal jsem na hlase.

Možno mramor.. alebo nejaká zliatina.. počul som že nejaké civilizácie používali zmiešaninu ryže a betónu.. aj keď to bol asi len nejaký bľábol ryža je predsa na jedenie.. hovoril som si stále pre seba s takým prispatým hlasom a aj dosť prispatým pohľadom. Pár krát som po tom niečom zaťukal a potom som do neho kopol.. kto vie .. aké je to asi odolné? zívol som a mal som čo robiť aby som sa tu na zemi nezložil do tureckého sedu a znova nezačal spať.

"To sis nemohl vybrat jinou dobu?!" otočila jsem se na nově příhozícího.

Protočil jsem oči a povzdychl si.
Tohle nemám zapotřebí, Pein si poradí,
ale já tu dnes spát nebudu, i tak tu bude
veselo. Raději půjdu do hotelu.
Otočil jsem se na podpatku a odešel.

Varacal som sa z obcacky celodenej a mal som toho dost ale nasie lsom nieco co sa mi neskorsie bude hodit o chvilu ako som kracal som pri vezi zacitil podivnu energiu chvilu som poteral a stal tam nejaky mladik a kopal do steny hm preco do toho kope a ta energia hned som vyrazil bleskovou rychlostou medzi tym vyvolal chidori a stal za nim s nim."Kdo si"?

Zem je celkom tvrdá.. odolná.. šomral som si stále pre seba pri čom som si ani neuvedomil kam som vstúpil.. no spať sa mi tu bude dobre uaa.. zívol som a sadol som si na zem pri čom som sa oprel o stenu za mnou a s ďalším obrovským zívnutím som zaspal.. teda aspoň som chcel.. po tom mi konečne došlo že niekto hovorí očividne na mňa.. He? spýtal som sa dosť tupým hlasom a na tvári som mal taký ten výraz len s trocha pootvorenými ústami.

Spoiler:

Po tom som si všimol že niekto stál až nepríjemne blízko pri mne.. to.. eh.. ja? spýtal som sa trocha blbú otázku no stále som nemohol uveriť tomu že si ma niekto všimol.. žeby dnešok nebol taký.. stereotyp? prebehlo mi hlavou a snažil som sa nahodiť milý úsmev.

Vytocilo ma ze si ma nevsimol tak som ho otocil smerom ku mne.a s milim usmevom na tvari "kdo si lebo ta zabijem".A chidori som ptiblizil k nemu

Keď ma chcel otočiť tak ma doslova netrafil.. nepocítil žiadny odpor a ani som sa neuhol.. bolo to kvôli Reflectoru ktorý som mal v podstate aktivovaný nonstop.nahodil som taký milý úsmev a po tom som sa k nemu sám dobrovolne otočil.. do tváre mi okamžite nabehol výraz plný rivality a chuti po tom niekoho praštiť.. KORA.. ako to že si tu? bol som v tom že si niekde chcípol ! zavrčal som smerom na Daisukeho a v momente som bol na nohách pri čom som sa k nemu nebezpečne nakláňal.

ako som ho zbadal hned som vedel o koho ide"Takze Usui-kun ty este zijes to neni mozneeeeeeeeeeeeeee a este si budes na mna takto vyskakovat"!!!!!!Zrusil som chidori a pastou sa po nom rozbehol.

Pche.. nefandi si kora.. zaškeril som sa a rozbehol som sa proti nemu, nejakým omylom som doslova deaktivoval Reflector takže som sa stal normálne zraniteľným no neuvedomil som si to a len sme tak na seba leteli pri čom som aspoň ja mal očividný úmysel praštiť mu do tváre čo najsilnejšiu pecku.