Najvyššia Budova Hlavného Mesta

Jen jak se mě dotkl nastala nehorázná bolest. Cítil jsem, jak moje zbytky energie mizí a potlačují přitom všechno, čím jsem držel Mizuchiho. Dokonce i Hirakova síla, která ho tak vysílila mizela. Přestal jsem to kontrolovat a on se pomalu dostával na povrch. To ne...
Snažil jsem se, jak jsem jen mohl, ale nešlo to. Najednou se mi zatmělo před očima a já se objevil v nějaké obrovské hale... Všude byli svíčky a na zemi byl namalován jakýsi pentagram. Uprostřed leželo dítě. Nad ním stál nějaký muž. Poznal jsem ho, byl to můj pravý otec. Byli tam ještě další dva, kteří mumlali nějaká nesrozumitelná slova. Kolem se začala tvořit energie a můj otec pomalu vytvářel nějakou pečeť...."Pohni si! Nebo to nestihneme a celý tvůj lid pocítí naši bolest a zlost!"...Otočil se na ně..."Není to tak snadný! Je ještě slabý, nevím jestli už teď někoho takového zvládne!"..."Nekecej a dělej! Nebo nebudeme mít slitování!"... Nad všema třema se vytvořil jakýsi modrý veliký drak. Na rameni chlapce se začalo rýsovat tetování draka. Všechny síla a energie se do něj pomalu přesouvala. Nad ním se objevil jakýsi portál z něhož se vyvalili proudy energie a pomalu vylézalo jakýsi stvoření. Síla už byla skoro celá zapečetěná a už zbýval jen on. Znak se rozzářil a už do něj pomalu začal vstupovat....V tom jeden přerušil trojúhelník. BYl to můj otec. Vykřikl jakási slova a portál se zavlnil a zmizel. Zbytek jeho těla se rozplynul a tetování přestalo zářit...."Co si to sakra udě..." To už však nestačili doříct, protože oba probodli dva vodní bodce.... Vše se rozplynulo a já se znova objevil v hlavní věži. Naproti mě stál pořád on a já si s hrůzou uvědomoval, že už se zase měním. Oči mě zrudli a já začal strácet kontrolu nad vším. To nemůže!...

"Výborne ! Tak poď, poď !"
Stalo sa čosi nečakané. Náš súboj prerušila moja sestra.
Dostal som zásah, kvôli ktorému som bol nútený prerušiť potlačovanie energie.
"Čo si k*va myslíš, že robíš ?!"
"Už toho bolo dosť ! Našou úlohou je ho zabiť, tak využi príležitosť a doraz ho namiesto toho, aby si vypúšťal démona, ktorého nemáme šancu v tomto stave zvládnuť ! Prestaň sa už konečne hnať za minulosťou, ja nedovolím, aby môj veľký brat umrel s Kaede a Masamim ! Na nich už nezáleží, tak sa s*kra spamätaj !"
"Ty jedna- !" neváhal som ani sekundu a pri najbližšej príležitosti priblížiť sa som jej vlepil poriadnu facku.
"Ako si vôbec dovoľuješ o nich takto hovoriť ?! Vždy na nich záležalo a vždy záležať bude ! Vždy budú na prvom mieste, prečo tomu nerozumieš ?! Vzali nás k sebe a poskytli to, čo nám naša úžasná rodinka nikdy nebola schopná dať !" vykrikoval po nej, zatiaľ čo ona už ležala s potokom sĺz na zemi.

Využil jsem toho přerušení a ještě ho z posledních sil zase potlačil zpátky. Owatatsuki se přestal soustředit a tak se led uvolnil. Napřáhl jsem se a vší silou, co jsem ještě měl, ho udeřil do hlavy až odletěl o kus dál. Pak jsem hned padl na kolena a sípavě dýchal.

Usmál jsem se a utřel si krev z pusy."Ne Mizuchi, ale Akihiro Kazuki a ať si o mě myslíš cokoliv, že jsem jenom nevydařený experiment, celou dobu jsem s tebou bojoval já né on. Jen já."

Asuko sa medzitým pozviechala zo zeme a hromadila v rukách energiu.
"Zadrž. Dohodol som sa s ním, že keď ma porazí, necháme ich odísť."
"Ty na mňa nehovor, hnevám sa na teba. Navyše je to v rozpore s našimi rozkazmi."
"Prosím," chytil som zo zeme sestru za nohu.
"Nechaj ho tak."
Po niekoľkých sekundách vymienania pohľadov napokon prestala.
"Ďakujem," zahľadel som sa na Kazukiho a vyčkával na jeho otázky.

Podíval jsem se na oba dva."Mám na tebe ty otázky, co na začátku. Plus 2 prémiový. Kdo to byli původní členové Nanakuma a pak kdo je to vůbec Mizuchi. A ty prémiový. Kdo vás poslal a setkáme se ještě někdy?"

"No," na chvíľu som sa zamyslel, no napokon vyklopil.
"Tých úplne najstarších pôvodných členov Nanakumy viedol Saruwatari. Tí noví sú iba slabučkým odvarom, v minulosti šlo o samé Áčka, medzi ktorými bol napríklad Masaru, Hyakki Yakko, alebo Mizuchi, ktorí však svoju silu po zapečatení do človeka stratili. Viac o nich nanešťastie neviem, no týmto sa už dostávame k druhej otázke. Ako som povedal, Mizuchi je jeden z pôvodných členov Nanakumy, v minulosti mocný démon na úrovni A-rank a zároveň odporné monštrum. Do ľudského sveta sa dostal práve vďaka Naijoufu. Jeho vyčínanie si odnieslo mnoho ľudských životov."
Do rozhovoru sa hneď po ukončení monológu zaplietla sestra.
"Na zvyšné otázky vám už nanešťastie nemôžeme odpovedať, pretože by to bolo v rozpore s tým, že vás pustíme. Všetci, ktorí poznajú nášho momentálneho zamestnávateľa, musia byť zabití, bohužiaľ."

Otočil jsem se na jeho sestru."To jsem si myslel. Doufám, že se někdy ještě potkáme, i když vím, co vám Mizuchi provedl, někdy bych se chtěl od tebe učit." Otočil jsem se zpátky na něj."I když vím, že to asi nebude možné, ale jsi jediný, kdo by mě dokázal pomoct z mýma schopnostma. Jo a díky" Chtěl jsem pak ještě něco říct, ale to se mi zatočila hlava, trochu jsem se začal dusit a vykašlal krev. Hned nato jsem sebou švihl o zem, těsně u kraje díry, kterou udělal můj útok. Rána na noze pořád hodně silně krvácela, ale o to už jsem se starat nemohl. Dosáhl jsem svého limitu a ztratil vědomý.

S ťažkosťami som sa postavil zo zeme.
"Ešte si vládal stáť ? Prečo potom -"
"O čom to hovoríš ? Porazil ma," dodal som s úsmevom na tvári. V očiach Asuko sa opäť raz zaligotali slzičky.
"Onii-san, ja som vedela, že by si nikdy -"
"Nerád ťa vyrušujem, ale bude najlepšie odtiaľto čo najskôr vypadnúť."
"Yosh !" Vzali sme ich telá, otvorili si dvere a opustili budovu.

procházel jsem se se Shigerem tmavými chodbami, všude bylo ticho...
tohle místo je snad labyrint či něco takového ?

Mlčky jsem šel ve tmě a v hlavě se snažil
vycítit něčí blízkost.
"Věř mi, čím později někoho potkáme, tím líp pro nás.."

Vynoril som sa z tmavého kúta pred nimi. Prehovoril som cudzím, neznámym hlasom.
"Konečne ste sa dostavili. Hm ?"
Rozhliadol som sa.
"Mali mi sem poslať Misaki."

Jakmile se vynořil okamžitě jsem ucítil, že to není ten Shoemon, kterého jsem znal.
"Co se stalo s pravým Shoemonem?"

''misaki náhled onemocněla a já jsem její zástupce'' pověděl jsem a rozhlížel jsem se ve tmě

"Rozumiem," tentokrát som sa zameral na Shigerua.
"Nič ako "pravý", alebo "nepravý" neexistuje, chlapče. Ale máš pravdu, ten, s kým hovoríte, nie je tak úplne Shoemon."
Opäť som pohliadol na Hiraka.
"Bojuj ! Chcem vidieť tvoje schopnosti predtým, než rozhodnem o tom, ktorý z vás pôjde ďalej."

nechápavě jsem se na něj koukl ''bojuj ? a s kým ? a proč ?''

"So mnou predsa ! Dôvod som ti už povedal."
Ruky som si založil za chrbát a čakal.

Opřel jsem se o zeď a gestem naznačil chlapci,
Ať si poslouží.
"Mě ani nehne, už toho mám tady dost..."

chvíli jsem se na něj díval
''a-ale...'' díval jsem se na něj a po té jsem si vytáhl katanu
většinu schopností jsem vyvolal když jsem byl pod tlakem, budu to umět nyní také ?

"Katana ? Výborne, predveď svoje šermiarske schopnosti."
Vyrazil som jeho smerom.

jednou rukou jsem uchopil katanu a po té jsem skočil k němu a za letu jsem sekl

Uskakoval som dozadu a vyhýbal sa mu.
"Očakával som väčšiu rýchlosť, mladý."

zavřel jsem oči a viděl jsem jeho duši, mé pohyby nyní byli rychlejší a přesnější a bolestivější

Cítim z neho zvláštny druh energie, aký som ešte nepohltil.
S úsmevom na tvári som uskočil ešte viac dozadu, kde už bola slepá ulica.
"Myslím, že mi to stačí."