Minami no Gawa (Centrum)

...

S rukama v kapsách jsem se procházela. V pravé ruce jsem svírala zapalovač od své matky.

Sedel som ako vzdy na mojom mieste a kukal sa po dedine.

Co tady dělám? Neměla bych se jen tak poflakovat. Vyhnula jsem se několika lidem. Poté jsem šla blíže k budovám, abych nikomu nezavazela.

Myslim si ze us bude skoro aj cas.
-Zacal som robit nieco na rukach a potom som ich namieril na oblohu.
-Vtom zacalo prsat.
Tak teraz budem vediet co robia ostatny a ci je tu aj daky votrelec.

Po tvrdom tréningu ktorý som akurát skončil som sa rozhodol že si na chvíľu dám pauzu a potom budem pokračovať ďalej.

Vyšel jsem z menšího obchůdku a v tom se rozpršelo, přehodil jsem si kapuci přes hlavu a vykročil jsem rychlejším krokem. Držel jsem se uličky a došel až nakonec cesty, kde stál zchátralý opuštěný dům. Vyškrábal jsem se dovnitř skrze okno a sedl si na parapet. Nebyl nic moc, ale mou váhu udržel. Kapuci jsem měl tak nízko, že mi zakrývala oči a zahleděl jsem se do prázdné uličky, přičemž jsem si opřel hlavu o kolena.

Začalo pršet. Zvedla jsem hlavu. "Kde se mám asi tak schovat?" povzdechla jsem si. Trochu jsem se skrčila. Límec od kabátu jsem si přitáhla ke kerku a pokračovala v procházce po městě.

Po oddychu som chcel pokračovať ďalej no rozpršalo sa vo vzduchu bolo cítiť ako keby to nebol klasický dážď.Tak som sa na to vykašlal a rozbehol som sa do reštaurácie ktorá bola na blízku nebolo to nič extra a ani som nemal veľa peňazí ale od hladu som už skoro nevidel na krok.Tak som si obiednal to najlacnejšie čo sa dalo a pozeral sa kedy prestane tak liať.

Znova som si sadol na miesto.
Dobre zatial cisto a vsade je klud.

Posadila jsem se na schody jednoho domu. Byly zastřešeny. Čekala jsem až přestane pršet a doufala, že mě majitelé nevyhodí.

Pozeral som sa na oblohu ako prsalo a pri tom spominal na minulost.

Ako som dojedol tak majiteľ ma vyhadzoval že už som dojedol tak už tam nemám čo hľadať tak som vybehol von a rýchlo som sa obzeral kde sa skovať.Videl som jeden dom tak som zamieril k nemu no na schodoch sedelo nejaké dievča chcel som sa ísť tam aj ja skovať no zbadal som prázdny dom o kus ďalej rozbehol som sa k nemu a ešte raz som si obzrel dotyčné dievča.Keď som konečne si sadol na schody oprel som sa o stenu a pomaly sa mi zatvárali oči.

Podivila jsem se, že ještě někdo v tom dešti může být venku. Nějak jsem se tím nezaobírala. Vytáhla jsem zapalovač a škrtla jím. Zaplápolal plamen. Zfoukla jsem ho. Poté znovu škrtla. V očích se mi odrážel plamen.
Tak jsem pokračovala dlouhou dobu.

Prebrala ma zima a pozrel som sa na oblohu a stále pršalo ako keby samé nebo sa na našu dedinu hnevalo.Skrčil som si ruky dal si nohy k hrudníku nech sa aspoň trochu zahrejem.

"Je tu docela nuda."
Chcelo by to daku akciu.

Zoskočil som zo schodov že dosť bolo zašívania sa tak som vbehol do dažďa a prechádzal sa skoro prázdnymi ulicami aj tak som miloval keď pršalo.

Pomalu jsem přivíral oči a dostal se do stavu polospánku, vnímal jsem, jak kapky deště bubnovaly o narážející objekty, a zjistil jsem, že mě to rytmické bubnování uklidňuje.
Kdyby mě tak viděli naši, že se tu jen tak flákám, nic nedělám a jen tak se lituju. Nakonec jsem skončil tam, kde to všechno začalo, v téhle zapadlé díře, kde chcípl pes.
Ale je to jiné, cítím to v kostech... Tolik se toho stalo a stejně si připadám, že jsem pořád nic neudělal, i když do toho počítám tu připitomnělou politiku.
Pomalu jsem otevřel oči a prokřupal si prsty. Kapuci jsem si nechal na hlavě a podíval jsem se na ulici. Je čas to změnit, tentokrát to bude vše jinak, to přísahám.
Zatnul jsem pěst, postavil jsem se na parapet, přidržoval jsem se rukou pro všechny případy a pohledem jsem si přeměřoval budovy, které jsem viděl a uvažoval jsem, kde bych našel vůdce města.
Seskočil jsem z okna a ráznou chůzi jsem šel směrem k nejvyšší budově, ulice byly prázdné, takže to byla celkem klidná procházka. Kapky stékaly po koženém oblečku a nepropustily ani kapku, takže mi déšť nijak nevadil, jen ho nemám rád.
Zastavil jsem se před nejvyšší budovou a podíval se až nahoru, nechtěl jsem vědět, jak vysoko to je a začal se drát nahoru.
Po chvíli stoupání jsem se dostal až nahoru a vynořil se ze stínu.
Uviděl před sebou sedící osobu. „Mohu se přidat?“ Zeptal jsem se a bez dovolení jsem přišel až k postavě a shlížel na ni.

Zameral som pohlad na daisukeho.
Zaujmava energia v buducnosti od neho mozem cakat velke veci.

Ako som si vykračoval tak zrazu sa mi začalo tiahnuť tetovanie po hrudi a pomali sa začali vyťahovať krídla to neni možné rýchlo som sa rozutekal daleko od miesta kde som bol.Všetko sa vrátilo na svoje miesto.Tak toto som ešte nezažil čo to bolo.Taká silná energia na blizku že začala moja premena že by som bol v ohrození.Na vonok som posobil ako keby nič no vo vnutri samého seba ma klepalo.

Sice som sa bál ale strašne ma zaujala ta neuveritelná sila.Silnejšia aspon 3-krát ked nie viac od mojej len som sa bál aby nenastalo to čo predchvílou.Ale povedal som si ja som toho pán ja to ovládam a tak som sa rozhodol hladať tu energiu.

Opatrně jsem se zadíval neznámé osobě na zátylek a poté jsem se podíval z té výšky na samotné město,
byla to pěkná výška a byl odtud opravdový rozhled, mě však zajímal jen vůdce, nemám čas na hlouposti
kolem. "Jsi vůdce tohoto města?" Optal jsem se osoby, která mě očividně ignorovala.
Pokud to tak půjde dál, tak se daleko nedostanu.