Miesto na trening

Vešel jsem do haly a rozhlédl se. Pěkné, a vypadá to opravdu bytelně. Posadil jsem se doprostřed haly, vzal blok, štětec a inkoust. Štětec jsem namočil a zamyslel se. Jakým zvířetem začít? Raději něčím neškodným. Nakreslil jsem tedy holubici. Překvapilo mě, že vylétla z papíru naprosto bez problému, ani jsem se nemusel příliš soustředit. Horší bylo ovládat ji za letu. Snažil jsem se ji nějak přimět, aby mi přistála na rameni. Zhruba po pětiminutovém přemlouvání se mi to povedlo. Brzy jsem její let ovládal čistě pomocí myšlenek. Zajímalo by mě, zda se tu objeví někdo další se zajímavými schopnostmi...

Pozoroval som ho , ale skor preto keby bolo treba zakrocit no ale radsej som si sadol k stene lebo stat sa mi nechcelo

Postupně jsem přidával další holubice. Nakonec mi jich nad hlavou kroužilo deset. Bylo docela těžké je ovládat všechny. Zkusil jsem, co se stane v případě, že se srazí. Ozval se divný, šplíchavý zvuk a nezůstalo po nic nic, než pár kaněk na papíře. Ty mi připomněly jiný tvar... psa. Dokreslil jsem pár tahů a pes vyskočil z papíru. Rozhlédl se kolem a vztekle zavrčel. Instinktivně jsem sáhl po kataně, kterou jsem měl na zádech. Blbej pes, ale nerad bych se nechal ohryzat.
"Uhm... hodný pejsek?" hodil jsem na něj tázavý pohled. Ještě štěstí, že jsem kdysi nedal místo šermu přednost plavání...

Skepticky jsem sledoval tu uslintanou bestii. Dívala se na mě, jako na potencionální svačinu. Nakonec ten čokl bez zájmu odcházel pryč ode mne. Jako kdybych byl vzduch.
"Zdá se... že některá ta zvířátka mají svou vlastní osobnost." povzdechl jsem si a vyslal ke psovi myšlenku, ať se vrátí ke mě. Po dlouhém přemlouvání to skutečně udělal. Poté jsem vzal štětec a nakreslil vlka. S jeho vyvoláním nebyl už sebemenší problém, ale raději jsem se držel dál a nespouštěl z něj oči.

Najednou mi došlo, že se vlastně neznáme. Dočista bych na to zapomněl. Přestal jsem sledovat psa a vlka a soustředit se na to, co mají dělat. Zrak jsem otočil k tomu známému-neznámému.
"Moje jméno je Saito Hatoshi." pravil jsem a usmál se. Zaslechl jsem divný zvuk a tak jsem se otočil. Pes a vlk si spolu hráli. Zatvářil jsem se na to poněkud divně a povzdechl si. Hotoví zabijáci...

Takže Kazuma-sama. Nebude to trochu egoista? I když kdo vlastně není. A proč dělat problémy a být drzý no ne?
"Těší mě Kazuma-sama." dodal jsem a mírně uklonil hlavu. Poté jsem rychlým pohybem tasil katanu, lehce s ní sekl a tak tu místo psa a vlka nezůstalo už vůbec nic. Vypadá to, že ty kresbičky toho zatím moc nevydrží.

"A potom robil som si len srandu je mi to v podstate jedno. "
pozrelal som ako ich presekol
"Co tak keby si skusil privolat napriklad dinosaura ? draka ? ci nieco ine ?"

Aha. Takže si ze mě dělá legraci. Znovu jsem se na něj podíval, jako kdybych nevěděl co si o něm myslet.
"Draka? Něco tak obrovského... nevím, ale vyzkoušet to můžu." pravil jsem a katanu zasunul zpět do pouzdra. Sebral jsem blok, namočil štětec, nadechl se a začal kreslit. Nezabralo to víc než pár vteřin, drak byl vytvořen jen z několika rychlých linek. Z papíru se doslova vyřítil, sám od sebe. Jelikož jsem mu nakreslil i křídla, začal létat po hale a řvát.
"Ne... neblbni... draku..." řekl jsem s neskrývaným údivem.

Zasmial som sa
"To je uz na teba trochu vela ze ?"

"No... budu si na takového mazlíčka muset zvyknout. Nejsem si jistý jestli mě poslouchá." řekl jsem rozpačitě. Drak přistál přímo předemnou a otevřel na mě hubu. V duchu jsem uvažoval, jestli nakreslený drak může chrlit oheň. No... hlavně že je tu legrace...

"To je zvláštní, měl jsem pocit, že mě chce políbit." řekl jsem se sarkastickým úsměvem a uskočil víc dozadu.
"Pokud chcete dva..."pokrčil jsem rameny. Jen doufám, že v případě, že se něco zvrtne, tak to on zastaví. Já s tím svým párátkem na zádech proti něčemu tak velkému? Ani ve snu. Jen co jsem dokončil myšlenku, vyletěl z papíru druhý, totožný drak. Pohledem probodával toho prvního a já nevěděl, jestli se radši neschovat někam pod zem. Snažil jsem se draky přimět, aby byli v klidu, ale místo toho halou zazněl dvojnásob tak silný řev než prve. Draci se do sebe pustili navzájem.

"Vies co je skoda ? ze sa nepustili do teba som sa chcel nasmiat na tom ako budes utekat , no ale takto to je nic moc hmm a vobec ty draci aj pocuju ze ? Heeej drackovia , svacinka pred vami a vy sa tu bijete?"
ukazoval som smerom k Saitovi

Kazuma... je škodolibý, má radost z cizího neštěstí a nemám ho rád.
"Vy jste vážně milý." zavolal jsem na něj a tím upoutal pozornost obou draků ještě víc. Cosi zafuněli, odmotali se od sebe a mlsně se olízli.

A sakra.

O vteřinu později se ty dvě obludy proti mě vyřítily a já stihl tak tak uskočit. Naslepo jsem máchl katanou, no pochopitelně že jen do vzduchu. Běžel jsem směrem, kterým byl Kazuma, aby z těch draků taky něco měl.

Ja ako som sedel videl som co ma zalubom tak som proste viletel hore a splinul som doslova zo vzduchom bol som zvedavy co spravi dalej

Eeeh? Jak může být tak škodolibý a nechat mě na pospas těm obludám. Pevně jsem uchopil katanu a otočil se na ty dvě obludy. Sežerou mě. Ale aspoň jim vykuchám žaludky... Proč musím být sebeironický i v téhle situaci? 0ba draci zaútočili a já jen tak máchl mečem. O chvíli později mě šílená síla zarazila do země. Nechte mě být sakra!

Videl som ze je este v poriadku a zvlada to keby uz by som videl ze mu naozaj hrozi velke nebezpecenstvo tak by som zakrocil chcel som len vidiet ci im poruci v tedy ked mu ide o zivot podla mna to bola najlepsia metoda

Měl jsem vyražený dech. Ležel jsem na zádech a díval se na to, jak se obě hlavy mlsně chystají na ránu z milosti. Tentokrát už ale nebudu mít sílu uskočit. Teď mě mají jak na talíři.

Nechte mě být, sakra nechte toho! Rukou jsem šmátral po kataně, kterou jsem sevřel. Mezitím se dračí tlamy otevřely a řítily se na mne obdivuhodnou rychlostí.

Zapojte mozky! Jsem moc malý! Oba se nenažerete!

Draci zpomalili a podívali se jeden na druhého. Jejich kušny ode mne byly sotva metr. Máchl jsem katanou a sekl. Všude kolem se rozprsknul inkoust. Vyřízeně jsem zíral do stropu a vydýchával se.

Dopocul som sa ze ten kdo to tu ma nastarosti tak isieil do haly s nejakym chlapcom asi trening pomyslel som a pomyslel som si ze aj ja som terza mohol trenovat ale potreboval som si z niekim zmerat sili tak som sa oprel o budovu a cakl kym si ma niekdo vsimne alebo zaciti moju pritomnost.

Daisukeho som si vsimol hned , lenze teraz ma viac zaujimal Saito zletel som k nemu
"Tak vidis moja teoria neselhala , a keby hej zachranil by som ta a poviem ti o co slo teraz ti slo o zivot normalne si ledva zvladol 1 draka ci tak no teraz ked si to spetne premietnes dokazal si akokeby nachvilu udrzat 2 naraz nieje to uspech ?"
poviem a podam mu ruku

pocuval som hlavneho majstra z inej dediny a pocul som ze je tam chlapec ktory ma schopnosti tak isto bol som nadsenim celi bez seba cakal som na momet kedy pridu a mohol by som is dat zapas s tym chlapcom.