Nemocnice v Kitagawě

"Ne,ne. Už jsem najezený dost. Nesmím to moc přehánět. Možná jsem nikdy nebýval bojovník, ale kondičku jsem si udržoval. Rád totiž běhám a hlavně plavu. Není dobré se moc předspávat."
( Když budeš potřebovat pomoc a nebudeš vědět jak dál ohledně Akihira, můžeš mi napsat nebo dát skype a tam se domluvíme )

(dobře PM ti pošlu skypa)

"Ddobře, pojďme trénovat, jestli se cítíš." usměju se a jdu pomalu ke dveřím

"Trénovat? Super!" Svedl jsem se a hned se přidal k Lady Saye.

(přesun)

Dorazil jsem do nemocnice, kde si Misaki hned převzali. Byl jsem úplně vystresovaný. Prosím...ať je v pořádku...prosím... Posadil jsem se na jednu z židlí a z hlavou v dlaních jsem čekal až někdo vyjde a řekne mi, co se stalo.

stál jsem u lampy poblíž Akihira a díval jsem se na něj
''bude v pořádku, je to bojovnice'' pověděl jsem a kolem mne zářila optimistická záře

(Teď jdu na chvíli ven...pak to napíšu až dojdu )

Po delší době vyšel doktor a zamířil si to přímo k nám. Stoupl jsem si."Co s ní je? Bude v pořádku?" Zeptal jsem se netrpělivě."Teď se hlavně musíte uklidnit. Už je to zařízené, bude v pořádku." Trochu jsem si oddychl."Vaše přítelkyně se nakazila Severe Acute Respiratory Syndromem neboli zkráceně SARS. V překladu to znamená těžký akutní respirační syndrom, či také syndrom náhlého selhání dýchání. Časový interval, který uplyne od nákazy virem k prvním projevům onemocnění, činí 2–7 dní, v některých případech až 10 dní. Infekce začíná obvykle vysokou teplotou , bolestmi hlavy, celkovou únavou. Po 2–7 dnech se přidružuje suchý kašel a dýchací obtíže. U většiny postižených se vyvíjí zápal plic. Původce nákazy se šíří zejména kapénkově při úzkém kontaktu s nemocnou osobou, případně prostřednictvím různých předmětů potřísněných sekrety dýchacích cest, jinými tělesnými tekutinami nebo stolicí. Je možné, že k šíření nákazy dochází dalšími, dosud neobjasněnými způsoby. Předběžné zkušenosti nasvědčují tomu, že virus přežívá v prostředí několik dnů. Máme to teď pod kontrolou. Budeme ji držet v hygienické čistotě a nasadíme antibiotika kvůli zánětu. Je možné, že se v blízké tobě objeví další příznaky, a proto bude stále pod kontrolou. Můžu vám, ale rovnou říct, že to bude trvat nejméně 14 dní, než se zotaví a tělo se celé pročistí. Musela dojít do kontaktu z něčím, co bylo dost nehygienické a ani si to neuvědomila. U této nemoci nebývá moc častý výskyt. Nevíte, kde to mohla dostat?" Zapřemýšlel jsem. Bylo toho dost, co se stalo a zrovna nebyl čas se starat o to, jak je kdo čistý."Byli jsem na dosti obtížné misi a hygiena byla naše poslední starost, takže to mohlo být kdekoliv." Doktor jen přikývl."Dobře. Můžete jít za ní na pokoj, ale doporučoval bych se moc nedotýkat, nemoc se mlže přenést i v nemocničním prostředí." Ukázal nám, kde ji umístili a odešel. Hned jsem se na ni šel podívat. Měl v nose daný hadičky na dýchání a v ruce zabodnutou jehlu která vedla k nějaké kapečce, kde asi byli antibiotika. Posadil jsem se vedle ní a odhrnul ji vlasy z tváře. Naklonil se a dal jí pusu na čelo. Bylo mi jedno, jestli mě někdo uvidí. Chytil jsem ji za ruku a položil se vedle ni. Nebyl jsem moc nadšený, ale byl jsem rád, že bude v pořádku. Nedělal jsem si vůbec starost s tím, že bych mohl nemoc také chytit. Věděl jsem, že moje vodní tělo má proti tomu jistou imunitu. Stejně jsem, ale pro jistotu se snažil nedotýkat jejích rtů, abych předešel přímému kontaktu z jejím dýchacím ústrojím. Podíval jsem se na Hiraka."Můžeš si jít lehnout domů, jestli chceš. Já tu s ní zůstanu." Pak už jsem jen odpočíval a jemně hladil Mis po ruce.

''budu tady'' řekl jsem přesvědčeně a posadil jsem se do jedné ze židliček na jejím pokoji ''14 je dlouhá doba'' podíval jsem se na Akihira ''řekla ti už Misaki o té unesené dívce ?''

Zvedl jsem oči."Ano...řekla. Budu se to snažit nějak vyřešit. Tebe budu muset poprosit, aby si šel jako záskok za Misaki. Nebudeme tě moc postavit do přímého boje, nejsi nato ještě dost silný, ale můžeš sloužit jako záloha, která může zezadu pak démona zneškodnit." Podíval jsem se na Mis."A řekla ti Misaki o nás?"

''ne ne, nic mi o vás neřekla'' usmál jsem se ''nó... a co se tam tak bude dít ?''

Povzdychl jsem si."To ti teď ještě nemůžu říct. Musím se dohodnout na schůzi o tom, jak to bude, ale jedná se o démony a o mnohem silnější polodémony. Takový, který by tě dokázali zabít mrknutím oka, proto tě nemůžu zatím takovému riziku vystavit. Budu se snažit tvé schopnosti co nejvíce zlepšit, než se Misaki uzdraví, ale do té doby mě musíš na slovo poslouchat a to teď myslím smrtelně vážně. Věř, že s takovou silou si není radno zahrávat." Pak jsem zase položil hlavu vedle Mis."Mám jí rád a udělal bych pro ni cokoliv. Doufám, že i ona mě. Nepřála by si, aby se ti něco stalo a o to se hodlám postarat."

usmál jsem se ''to vám přeji, nicméně, v této vesnici se nachází ta knihovna, že ?''

"Ano nachází. Můžeš si cokoliv zjisti a stáhnout. Řekni tam, že tě posílám já a ať ti dají přístup na můj účet. Vše potřebné tam najdeš a dostaneš se i do tajných materiálů. Trochu jsem si hrál. Vše si můžeš hodit na USB, které tam mám a pak si vše v klidu prostudovat u Bettany na počítači. Máš úplnou volnost." Mluvil jsem normálním hlasem a bylo vidět, že mě docela vzalo to, co se stalo Mis. Tak vážný jsem nikdy nebyl a do smíchu mi nebylo."Jo a děkuji." Řekl jsem ještě.

pozdvedl jsem obočí ''za co ?''

"Za všechno...co děláš pro Mis, co děláš pro mě, co děláš pro všechny. Nemusíš, ale stejně to děláš. Za to ti děkuji." pohladil jsem Misaki po tváři.

podrbal jsem se na hlavě
''ani nevím o ničem co bych dělal pro ostatní''

Podíval jsem se na něj."Věř mi děláš, ale hlavně pro mě a Mis. Díky tobě mám o pár týdnů života navíc, a dokonce i větší šanci ho porazit, i když o tom pochybuji. Jsi úžasný člověk, který má srdce na správném místě. Kdybych byl jen z poloviny takový, jako si ty, byl bych nad míru šťastný." Znovu jsem se podíval na Misaki.

''najdu způsob jak jej zastavit'' postavil jsem se ''čas běží, nemůžu zde jenom sedět'' přišel jsem k Akihirovi a zářila ze mě stále pozitivní aura ''neboj se'' usmál sjem se a pozitivní aura ovládla celou místnost ''nenechám jej aby tě ovládl jako že se Hiraku jmenuji !''

"Děkuji...bohužel to dokážeš jen oddálit. Už jsme natolik spojení, že když ho zabiješ zemřu i já. Ale jsem rád, že mám někoho, na koho se můžu obrátit o pomoc, v tomto případě." Po dlouhé době jsem se usmál a nechal do sebe vniknout jeho pozitivní auru, která mě uvnitř příjemně zahřála.

''já jej nezabiji, já jej ochočím'' pověděl jsem, bylo vidět že opravdu věřím slovům které říkám, nebyla v nich žádná zmínka zpochybnění či přemýšlení o neúspěchu

"Uvidíme...teď si trochu odpočiň. Zítra bude ještě volný den, ale pak už začneme." Postavil jsem se, zhodil se sebe triko a boty s ponožkami a pěkně vše poskládal a uklidnil. Potom jsem si hned lehl k Misaki a oba nás pořádně přikryl. Trochu jsem se k ní přitáhl a ještě šeptl."Dobrou...když tak, jestli tu teda chceš byt, lehni si do vedlejší postele, sestřičkám to vadit nebude."

chvíli jsem tam stál a díval jsem se na ně ''nepůjdu spát'' pověděl jsem a po té jsem odešel do knihovny

Ještě jsem se za ním ohlédl a pak se nechal unášet spánkem a myšlenkami o Misaki.

Probudil jsem se, když už bylo skoro poledne. Věděl jsem, že jsem prospal celý včerejší den. Někdy jsem se totiž probudil a taky to dokazoval kalendář na zdi. Nechtělo se mi od Misaki. Její blízkost mě uklidňovala. Ta jen ležela a potichu a velmi pomalu dýchala. Nikdy tě neopustím...vím, že se uzdravíš... Podíval jsem se na ni a pohladil ji po tváři."Drásá mě to srdce, když vím, že tě tu zítra budu muset nechat a vydat se zpátky, ale je to má povinnost. Omlouvám se." Těžce jsem se posadil. Byl jsem celý rozlámaný z toho dlouhého odpočinku. Slíbil jsem Hirakovi, že mu pomůžu s tréninkem a dneska už bychom měli začít. Věděl jsem, kde bude, ale ještě jsem chvíli jen tak seděl a díval se do blba.