.Sídlo Sayů.

opět jsem se trochu zachvěla a svaly na bříšku se stáhly. "Ty zlobíš." šeptla jsem a políbila ho na rty a pak sjela na jeho krk a tam jsem ho něžně dráždila

Opätoval som jej bozky a po jej slovách som sa len pousmial, po tom zašla k môjmu krku, ty taky.. šepol som pri čom som jej tú jednu ruku nechal na bruchu.. vyzeralo to tak že jej to je príjemné.. a tak som ju tam s ňou ďalej hladil.. druhou som vyšiel vyššie zo stehna, na dolnú časť chrbta, kúsok nad pantsu pri čom som končekmi prstov pod pantsu vošiel.. tam som ju však zatiaľ nechal a takými krúživými pohybmi som ju tam hladil..

Došla jsem až před sídlo, kam mě navedlo pár lidí, po zdlouhavém vyptávání, kdy jsem ještě musela snést jejich podezřelé pohledy.
Kdybych zůstala v nemocnici a poslouchala doktory, bylo by hned všechno snažší. Ale od kdy bych já tohle dělala?
Protočila jsem sama nad sebou panenkami a po chvilce menšího zaváhání zaklepala na hlavní dveře. Snad aspoń tady se něco užitečného dozvím.

Příjdu a projdu dimenzí přes dveře podivám se na dveře zasměju se a hned přede mnou byla nějaká cedule které jsem si nevšiml a praštim se o ní do hlavy a spadnu na zem.

Opřela jsem se o stěnu vedle domu a ještě chvilku vyčkávala, když jsem zaslechla dutou ránu. Neměla jsem ponětí odkud přišla, tak jsem se jen rozhlížela po zdroji toho neidentifikovatelného zvuku a v duchu přemítala s nutnou dávkou ironie, že ten den nemohl pokračovat lépe.

Ležel jsem na zemi měl jsem zavřený oči a neměl jsem oblečení který by neschovalo jak vypadám takže ten kdo mě mohl vidět tak mě viděl jako čerta (prostě jako mam na avataru)

Trochu jsem i pootevřela dveře, až jsem pravděpodobně našla příčinu toho zvuku. Pořádně jsem si onu osobu prohlédla a doufala, že mě nešálí zrak.
Čert? Toho jsem naposledy viděla jako hodně malá v nějaké přeslazené pohádce.
Zavrtěla jsem hlavou a nakonec si přidřepla k němu na zem.
"Jste v pořádku?" Zeptala jsem se. Viděla jsem v životě už dost zvláštních věcí, takže jsem si jen zřejmě mohla seznam rozšířit.

Jo jsem. řeknu a sednu si.
Ty se mě taky nebojíš? Nebo nebereš tyče na zahnání? Já jsem na vaší straně. řeknu

Pozorně jsem si ho prohlédla a poslouchala.
"Ne, že nebojím, jak jen to říct.. Prostě jsem viděla v životě hodně zvláštních věcí a tahle je jen další, takže mě to zase tak nepřekvapuje, i když tvá podoba je hodně.. Zvláštní. Zeptám se takhle.. Říkáš, že jsi na naší staně, ale jsi.. vůbec člověk?" Zeptala jsem se ho.
Takže hallowenský převlek můžu vyškrtnout. Ale, že by byl démon? To se mi nezdá.. Dumala jsem v duchu.

Jsem polodémon spíš mutant. řeknu a zvednu se.
Něco ti předvedu. řeknu a projdu dimenzí dveřmi a zase zpět.

Polodémon, o tom jsem už hodně věcí slyšela, v podstatě i jednoho znám..
"Zajímavá schopnost.." Uznale jsem pokývala hlavou. "Ty pocházíš z Kitagawy, že? Říkali mi, že Lady Saya se pravděpodobně bude nacházet tady, taky na ní čekáš?" Zeptala jsem se.

Ani ne jen jsem se procházel.
Kso nemysli na to říkej si,že se ti nelíbí říkej si to! říkám si v duchu
Hele nepůjdeš na večeři? zeptám se

Jeho další otázka mě upřímně zaskočila.
Tak to je zvláštní, potká mě první den a pozve mě na večeři?
"Šla bych, ale někdy jindy. Momentálně potřebuji hodně věcí zjistit a hledám určité osoby.." Dodala jsem a čekala.
Pokud ty osoby vůbec kdy najdu..

Chceš pomoct? zeptám se.

(Omlouvám se, byla jsem na týden pryč..)

"Pomoct? No, chtěla jsem se zeptat Lady Sayi, ale.. No, nevíš.. Nebo spíše neznáš Akihira Kazukiho? Hledám ho.." Dodala jsem s menším úsměvem. A už pěkně dlouho.. Dodala jsem v duchu a jen se ušklíbla.

Jak pak se jen jmenuješ? Já jsem Kurt Wágner,ale říkají mi Nightcrawler. řeknu a usměju se