Kitagawa (Centrum)

"Cože?!" Probral jsem se."No...já..." Že já jsem něco říkal...trochu jsem se rozkecal...celý já... Nervozně jsem se podíval na Bettany."No je to jedna dívka z našeho týmu...teda jediná. Je o něco starší...jmenuje se Misaki...je to pěkná a zábavná holka a taky silná...právě za ní jsem letěl zjistit, co se v Nishi no Gawa stalo a...ten den, co jsem měl odjet se něco stalo no...prostě jsem jí políbil...utekla jsem, ale došla za mnou a polibek mi opětovala. Jsem rád, že jsem jí to dal najevo, ale nevím , jak to bude dál." Zadíval jsem se někam z okna."Hlavně o tom z nikým zatím nemluv a nech si to pro sebe i přední. Nechci, aby věděla, že jsem se prokecl...prosím." Došli mi už vzpomínky mého klona a já se trochu pousmál."Schůze se odkládá na pondělí, tak tu ještě chvíli zůstanu."

"Komu bych to asi tak řekla ani jí naznám, tu mi musíš představit, to zní romaticky." zasním se

"Jak se to řekne...utekl jsem před ní, ale na té střeše to myslím byla romantika." Mávl jsem znovu rukou a vytvořil se další klon. Ten se na mě usmál proměnil se na orla a taky vyletěl oknem a zamířil do Nishi.

"Pozvi jí na oběd umím skvěl vařit teda aspoň myslím, ráda jí poznám." se šťastným výrazem v očích ho sleduju

"No...ehm...mohl bych teda." Byl jsem trochu nervozní a ani jsem nevěděl proč."Poslal jsem svého klona, aby ji vyřídil vzkaz, že schůze je odložena, ale mohli bych ji pozvat k nám do vesnice. Na oplátku za to, že já byl u ní." Poškrábal jsem se na hlavě.

"No samozřejmě že mohl, ale oddělené pokoje." ukázala jsem an něj výhružně prstem s mírným úsměvem

Povzdechl jsem si a něco si pro sebe zabručel."No jo no." Obrátil jsem oči v sloup, ale v duchu jsem se usmíval. Tohle mi vždycky chybělo...

"No přece sis nemyslel že tě s ní nechám v jednom pokoi když já jí neznám." zatnula jsem mu evidentně tipec jak mě to potěšilo

"Ach jo...si fakt hrozná. Taky si z Usuiiem." Zamračil jsem se na ni."Snad můžu mít taky nějakou volnost ne?" Nechtěl jsem se tak rychle vzdát.

"Ano ale já s ním oficiálně chodím a taky jsem starší." odporovala jsem mu

"To nevadí, že si starší. Zas tak daleko od sebe nejsme. A říkali si, že tě mám brát jako sestru, tak co když tě neposlechnu?" Stál jsem si za svým.

"pak tě jako tvá sestra před tou holkou ztrapním." ušklíbnu se

"No tak dobrá. Vyhrála si." Kapituloval jsem a nahodil uražený výraz.

"To já vždycky." ušklíbnu se a šťouchnu ho

Jo? Uvidíme." Vyplázl jsem na ni jazyk a pak hned se ďábelsky usmál. Uvidíme, kdo se bude smát naposledy...

"No jistě, stejně vyhraju já." vypláznu jazyk

"Jak myslíš, ale nezahrával bych si." Hodil se po ní šibalský úsměv.

Po delší době konečně doběhli do Kitagawi. Tygr přesně věděl kam má běžet, tak se dostal až do centra k jedné pěkné restauraci, kde seděl jeho stvořitel. Já už dopředu věděl, že tu jsou a usmál jsem se na Bettany a pobídl ji, aby šla taky. Vyšel jsem ven a z úsměvem jsem je přivítal."Ahoj...tak už jste tady?"

Neletěla jsem, neletěla jsem, neletěla jsem! Žiju, žiju, žiju! Tohle bylo stokrát lepší!
Jásala jsem v duchu, no pak jsem se porozhlédla.
Tohle je Kitagawa? Zajímavé město. Chtěla bych si ho prohlédnout více..
Pousmála jsem se, no pak nechala myšlenky stranou a pohledem zabloudila k osobám, které vyšli z jakési restaurace. Úsměv na tváři se mi rozšířil ještě více, seskočila jsem z tygra na zem. "Ahoj, ano jak vidíš. A naštěstí po zemi, né letem." Podotkla jsem. Dobře, nezabiju ho.
"Ale bylo to teda sakra překvapení!" Zazubila jsem se.

BYl jsem rád, že ji strašně vidím a když seskočil i Hiraku, nechal jsem tagra zmizet a na mě se přenesla vzpomínka na polibek. Chtěl jsem se k ní hned přitisknou, ale envěděl jsem jak na to zareaguje Hiraku a tak jsem se jen trochu přiblížil."Vítejte v Kitagawě...tohle je náš vůdce Lady Bettany Saya, moje adoptivní matka a teď spíše sestra." Usmál jsem se."Bett, tohle je Misaki Okatama neboli přírodní žena, o které jsem ti říkal a její učeň a můj přítel Hiraku, lovec duší."

"Ou, velmi mě těší. Hiraku o Misece velmi hezky mluvil." usměju se

"Těší mne, že Vás poznávám, Lady Bettany.." Pousmála jsem se a stiskla jí ruku.
"Bylo to všechno trochu narychlo a já si sebou nestačila nic vzít, no snad to nevadí." Podotkla jsem a znovu se pousmála.
"Kitagawa je zatím nádherná, co jsem si stačila všimnout, oproti teď napůl zdemolované Nishi no Gawě, no tím vás nebudu zatěžovat." Dodala jsem.
Kam se poděli tvé věčné narážky Misaki? Vzali do zaječích..
Nepatrně jsem se ušklíbla a pozorovala Akihira, kterého jsem následně i objala. "Jsem ráda, že jsi v té tmě v noci nezabloudil, šikovnost se nezapře" Usmála jsem se a rýpla si. No pak jsem se odtáhla.

"Klidně vám něco půjčím není problém." 'vybral si dobře' pomyslím si "Za pochvalu Kitagawy děkuji je po rekonstrukci z útoku, co se stalo v Nishi?" zeptala jsem se

"Děkuji.." Pousmála jsem se. "A na Nishi před týdnem zaútočil opičí démon. Polovinu zdemoloval. Vůdce byl v bezvědomí a já sama na něj nestačila. Naštěstí máme lovce démonů Hiraka. A zbavily jsme se ho, ale stále se Nishi opravuje.." Přikývla jsem s úsměvem. Bolest hlavy jsem ignorovala.
Zřejmě z té dlouhé cesty, to přejde..

"No jo no." Ušklíbl jsem se a trochu si ji prohlídl. Vypadal úžasně. Něco mě, ale na ní nesedělo, jako by jí nebylo dobře."Misaki, jsi v pořádku?"