Reštaurácie a Bary

Jednoducho miesta, kde sa môžete dobre najesť a napiť...

vešel jsem do jedné hospůdky při cestě ve které bylo několik lidí, zvolil jsem zrovna tuto hospůdku jelikož zde byl i nocleh, přišel jsem k ,,recepci'' a objednal jsem pokoj pro dva při čemž jsem držel na zádech démonku která vypadala jako normální děvče, po té co jsem objednal pokoj pro dva jsem vešel po dřevěných schodech nahoru kde se nacházel náš pokoj a odemkl jsem klíčem dveře, naskytl se nám pohled na pěkně pohodlnou a zařízenou místnost, vešel jsem a zavřel jsem za námi, přišel jsem k jedné posteli a položil jsem ji na ní následně jsem ji rozvázal a lana jsem nechal na posteli, následně jsem si sedl k vedle ní na posteli a sledoval jsem ji

Sledovala jsem okolí až jsme vešli do pokoje a já se nešetrně rozplácla o postel.
"Pff.." Odtkla jsem si a pak si všimla, že už nejsem svázaná. Promnula jsem si bolavá zápěstí, kde ještě byli otisky od provazu. "Konečně volnost!" Usmála jsem se a protáhla se.
"Umm, kde to jsme?" Zeptala jsem se, protože já většinou spala na střechách domů nebo někde v lese.

''v pokoji, tady spí lidé'' řekl jsem chladným hlasem
žila snad v pravěku či co ? pomyslel jsem si

"No to mi došlo.." Odpověděla jsem. "Si myslíš, že protože jsem démonka nevím, co je tohle?" Ukázala jsem názorně na postel. "Ptám se obrazně, na jakém místě se nacházíme? Na hranicích, poblíž nějakého města nebo tak?" Dodala jsem znovu a pak se natáhla zády na postel, dala si ruce za hlavu a pozorovala strop.
"Neboj, neptám se proto, protože bych se chystala utéct." Ujistila jsem ho pod delší odmlce.

''no to doufám, při prvním pokusu o útěk tě zabiju'' odkašlal jsem si ''co si dáš k jídlu ?''

"Hai, hai.. Nemusíš se chovat pořád tak chladně!" Zabručela jsem a převalila se na bok, abych na něj lépe viděla.
"K jídlu? Nepotřebuju moc jíst! I když.. Nevím, něco mi vezmi" Pronesla jsem a ledabyle mávla rukou nad tím.

vzdychl jsem si
''dóbře'' zamumlal jsem a následně jsem sešel do hospody a vzal jsem nám nějaké pití a k tomu obložené domácí sandviče které vypadali už napohled k sežrání, došel jsem k nám na pokoj a vše jsem nesl na jednom velkém tácku který jsem položil na stoleček u postele

Podívala jsem se na jídlo, vzala do ruky sendvič a chvilku ho pozorovala, neměla jsem na jídlo zrovna pomyšlení.
"Díky" Zamumlala jsem něco srozumitelného a pak mě něco napadlo. "Uhm, teď mě tak napadá. Ani neznám tvé jméno, jak se jmenuješ?" Propalovala jsem ho pohledem a přitom se tak záludně usmívala.

podíval jsem se na ní ''Hi-ra-ku'' vzal jsem si sendvič a zakousl jsem se do něj ''pro tebe Hiraku-sama'' řekl jsem s plnou pusou

Ušklíbla jsem se. "Hiraku-sama? Pff..Nějak moc si věříš, leda tak ve snu chlapečku!" Zašklebila jsem se na něj a pak se i já pustila do sendviče. Chtěla jsem ho vytočit, bavilo mě to.

polkl jsem ''jak myslíš... ják myslíš'' kousl jsem opět a prohlédl jsem si celý pokoj

Nadzvedla jsem obočí a otočila se na něj. "To má být nějaký další typ vyhrožování?" Evidentně jsem z něj strach vůbec neměla. Vyplázla jsem na něj jazyk a pak zase sebou zády plácla na měkkou postel.

dojedl jsem a dopil jídlo a pití a po té jsem přešel k druhé posteli a lehl jsem si na ní, avšak meč jsem si stále nechával při ruce

Už mě zase začínal štvát. Jak mi lezlo na nervy, že evidentně nemá zájem o nic, co dělám a co říkám. "Hmm! Ignoruješ mě a to se mi vůbec nelíbí!" Pronesla jsem, no pak si jen povzdechla, a tak trochu se pousmála při dávných vpomínkách, protože jsem se momentálně chovala jako malé, ufňukané a děsně rozmazlené dítě, ale bylo mi to tak trochu fuk.

''nezajímáš mě, proto tě ignoruji, pouze dohlížím na to aby jsi někoho nezabila'' zamumlal jsem chladně

"Hm, kdybych tě nezajímala, nenosil by jsi mi jídlo.." Zadumaně jsem odrfkla. "Já už ti slíbila, že nikoho nezabiju, co mám dělat víc?!" Zabručela jsem naštvaně a posadila se. Podepřela jsem si bradu rukou a natáčela pramínky vlasů na prst.

''respektuji to že jsi kdysi byla člověk, a proto tě budu tak maximálně krmit'' otočil jsem se k ní zády abych se na ní nemusel dívat

"Kdybych tě v tom jezeru utopila, ušetřila bych si starosti. Přijdu si teď, jak jen nějaká cvičená mluvící opice na vodítku, co smí jen tam, kam jí pán pustí" Odfrkla jsem si a vstala. Došla jsem a k oknu a zahleděla se z něj ven. Jasně, mohla jsem utéct. Nic mě tu nedrželo, bylo mi jedno, jestli mě zabije nebo ne.. Nebo jsem si tohle jenom nalhávala? Pche, dokonce mám už i sentimentální myšlenky.

''vzhledem k tvému chování jsi totální psychopat tudíž s tebou tak budu zacházet'' řekl jsem s nezájmem

"Tse, a to se mám jako chovat jako malá hodná holčička, sedět v koutku a žádat pána o přízeň? Lepší být psychopatka, než tohle.." Než můj starý život.. Ušklíbla jsem se a jen nad tím zavrtěla hlavou. Nemělo cenu se s panem rádoby chladným hádat.

''jak jsi se dostala ty ze světa démonů do toho našeho ?'' mluvil jsem tiše tak aby to slyšela pouze ona a nikdo jiný

Líně jsem na něj přetočila pohled. Hm, tak to by pán chtěl vědět, co? Ušklíbla jsem se a pak pokrčila rameny. "Jednoduše, jedním z otevřených portálů. Tiše, bez zbytečného povyku.." Dodala jsem.

''pochybuji že tam u vás nalézáte jen tak otevřené portály'' odvětil jsem

"Pravda portály se u nás jen tak nevidí. Měla jsem to tak tak. Bylo tam hodně bojujícíh démonů a.. lidí.." Usmála jsem se. "Ale já nemusím se ti přece zodpovídat, že ne?"