Hlavný vchod

...

Jak jsem bloumala ulicemi, došla jsem až před bránu. Prsty jsem jezdila po omítce a divila se, že se pod mými nehty drolí více, než je obvyklé.
Sakra, zpevňují se mi snad i nehty? Už tak mám strach, že jednoho dne nevstanu...
Stála jsem u brány a nechala omítku omítkou. Dívala jsem se po okolí a přemýšlela, co budu dělat.

Pomalými krokmi som sa blížil k bráne. Niečo na mne už na prvý pohľad nebolo v poriadku, nielen s mojim vzhľadom, ale aj s mojou energiou. Rozhodne nešlo o E, či D-rank.

Periferním viděním, jsem si všimla opravdu divného týpka, který se blížil k bráně. V duchu jsem si pomyslela, že je to asi nebohá oběť nějakých nových módních trendů. Neměla jsem z něj dobrý pocit, ale nedala jsem to najevo. Zaujal mě pták, který kroužil po obloze. Pozorovala jsem ho a záviděla mu... A že byla spousta věcí k závidění.

Bez akéhokoľvek náznaku záujmu som prešiel okolo Nanami. Chystal som sa vkročiť dovnútra.

Jak prošel kolem, zdálo se mi, že je zvláštní ještě něčím jiným, než jen vzhledem.
"Promiňte, hledáte někoho?" zeptala jsem se tichým hlasem a upřela na něj svůj pohled.

Zahľadel som sa do jej očí. Stret našich pohľadov vyvolalo ilúziu. Ilúziu, v ktorej je Nishi no Gawa v plameňoch. Už na prvý pohľad bolo jasné, že sa nejedná o realitu, no napriek tomu to vyvolávalo pocit neistoty. Mohol by to byť zámer?
"Ma-sa-ru..."

Sledovala jsem tu iluzi. I když, spíš mi to přišlo jako nějaká zvláštní vize budoucnosti. Nishi no gawa v plamenech? Je tohle jeho záměr?
"To je nesmysl." vyjádřila jsem svůj názor o té jeho iluzi.

Otočil som sa a pokračoval ďalej do mesta.

Volným krokem jsem pokračovala za ním. Těsně za jeho zády. Možná mou přítomnost mohl vycítit, možná ne. Šla jsem téměř neslyšně.
"Chápu dobře, že ta vize je váš záměr pane?"

Opäť som sa na ňu otočil.
"Ty... nie... ty nie si... Masaru!"
Nahnevane som dupol do zeme, kde sa utvorila rozsiahla prasklina.

Přiskočil jsem tam a prohlédl si ho.

Udělala jsem několik rychlých kroků dozadu, abych se vyhnula prasklině. Je to blázen. A nebezpečný blázen.
"Jste psychicky nevyrovnaný. Takhle byste mohl někomu ublížit. Slušně vás žádám, odejděte odtud." řekla jsem s tím stále stejným výrazem.

Zahnal som sa po nej rukou s úmyslom uštedriť smrtiaci zásah do hlavy.

Podobnou situaci už jsem zažila... Spíš díky instinktu, než díky rychlým reakcím jsem si rukama uchránila hlavu a ukročila více dozadu. Čekala jsem náraz.

Rychle jsem Nanami zachytil a odhodil ji.

Ignoroval som ich a pokračoval v ceste.
- PRESUN

Jak jsem letěla vzduchem, ucítila jsem náraz. Vypadá to na tu zídku... Bohužel pro ni, nejsem tak docela normální člověk... Ozvala se rána a zdivo podemnou prasklo. Všude kolem byla oblaka prachu. Chvíli jsem ležela a pak jsem se z těch sutin vyhrabala. Nic mě nebolelo, nic zlomeného.
"Myslím, že je nebezpečný. A nejspíš chce zničit naše město." pravila jsem s ledovým klidem, zatímco jsem si oprašovala sukni.

"V pořádku ?"
(Přesun za ním)

"Mě nic není. Ale ta zeď potřebuje opravit." pravila jsem směrem k Yoshirovi a vydala se za ním.

přesun.

Prisiel som pred vchod a hend som zbadal priznaky po malom boji.Co to ma byt aj tu co sa to deje.A isil som dalej smerom do centra mesta.

Pred bránou som sa zastavil.
"Konečne sme dorazili. Pamätaj, synak, nikomu neodhaľuj svoju energiu, či schopnosti. Prišli sme sem v mieri."