Higashigawa (Centrum)

...

Procházel jsem se ulicemi a občas se zastavil u některé z výloh. Přemýšlel jsem, zda mi nechybí něco, co bych měl koupit. Ale co, beztak si na to vzpomenu zase až doma. Až budu nějakou věc postrádat. Vešel jsem do menšího papírnictví a prohlížel si, co tu mají zajímavého. Vedle děsného horka nic zvláštního. Procházel jsem mezi regály, prohlížel si zboží a přemýšlel o nesmrtelnosti chrousta. Nakonec jsem došel až k prosklené výloze. Prstem jsem jezdil po oroseném skle a namaloval jakéhosi divného draka. Měl jsem z něj pocit, jako kdyby byl snad živý. Zavrtěl jsem hlavou nad svou pošetilostí a odešel pryč.

Letel som uprostred ulice teda skor nad nou bolo ma vidiet len v tedy ak sa pozreli pochopitelne nad seba , daval som pozor na svoju dedinu a pozeral sa na jej chod

Posadil jsem se před svým domem, vzal do ruky papír a inkoust a začal si něco čmárat. Nemyslel jsem na to, co to bude, prostě jsem kreslil nějaké neurčité linky a než jsem se nadál, vypadalo to jako... démon? Nebo možná nějaký divný tygr. Pokrčil jsem rameny, přikreslil tomu větší zuby, rohy a mohutné drápy. Pak jsem se díval na lidi kráčející ulicí. Periferním viděním jsem si všiml, že se něco černého mihlo kolem mne. Trhnul jsem hlavou ale nikde nic zvláštního nebylo. Když jsem se však podíval na papír, démon byl v jiné pozici, než v jaké jsem ho nakreslil.
"Co to?" podivil jsem se.

Z hora som si vsimol premna cudneho typka ktory si kreslil nemal som ani teraz nic na praci tak som ho aspon sledoval

Byl jsem tak zabrán do toho obrazu, že jsem si vůbec nevšiml toho, že mě někdo sleduje. Vzal jsem čistý list papíru a namočil štětec do inkoustu. Nakreslil jsem hejno ptáků. Vůbec jsem neuvažoval nad tím, zda to budou vrány, nebo holubi. Prostě několik párů křídel, vznášejících se ve vzduchoprázdnu. Upřeně jsem se díval na obraz a neodvažoval se mrknout. Náhle jeden z ptáků zamaval křídly. Protřel jsem se si oči jestli mě nešálí zrak. Z ničehonic hejno ptáků vylétlo z papíru a zamířilo přímo k obloze. Polekaně jsem upustil blok na zem a tupě zíral na ten "zázrak".

Takze niekto dalsi z schonostami zaujimave
zletel som k nemu
"Zdravim ta "

Zvedl jsem zrak k tomu maníkovi, který se objevil. Zdálo se, že narozdíl ode mne, nebyl vůbec překvapený tím co viděl. Zvedl jsem ze země blok, teď už čistě bílý.
"Uhm... dobrý den. Co si přejete?" zeptal jsem se aniž by na mě bylo znát předchozí leknutí.

Skryté schopnosti? Myslel jsem, že se zbláznil ten inkoust, nebo já. Upřel jsem pohled na toho muže.
"Schopnosti? Chcete tím říct že... to mohu nějakým způsobem ovládat? Vy víte co to vlastně bylo ti ptáci...?" zmateně jsem ze sebe soukal a nevěděl na co se zeptat dřív. Vůbec není překvapený, znamená to, že zná lidi, kteří dokážou něco podobného?

Se zájmem jsem poslouchal jeho slova. Mám mu věřit? Nebylo by lepší se na to vykašlat a žít si svůj poklidný a nudný život? Myslím že ne. Toho bylo dost.
"Dokázal byste mi s tím pomoci? Alespoň se základy? Já... vlastně nemám co ztratit, takže..." zamyslel jsem se nad možnostmi, které by se mi naskytly, kdybych dokázal vdechnout život všemu co nakreslím.
"Rád bych ty schopnosti rozvíjel." pousmál jsem se.

"Aha... rozumím. Budu se tedy snažit. Jen si nejsem pořádně jistý jak začít." řekl jsem a pohledem hypnotizoval svůj blok.
"Zkusím ty schopnosti více rozvinout, mimochodem, jaký živel že to ovládáte?" zeptal jsem se se zájmem.

"Poviem ti to takto keby chcem uz nedychas , lebo obladam doslova vsetko vzduch a vietor "
pozrel som nanho a potom som dodal
"Potom nieje to ani tym blokom ani tym cim to kreslis to ti asi doslo ked v tom budes dobry nebudes potrebovat ani jedno ani druhe , no to len typujem ale bude ti potom stacit nakreslit to imaginarne do vzduchu a ozije tvoja predstava podla mna je to nieco take ze ozivaju tvoje predstavy ale to je len tvrdenie "

Udělalo se mi poněkud šoufl z jeho slov, ale nedal jsem to znát. Můžu být kdykoliv mrtvý? Ten chlap vypadá hodně podezřele...
"Vítr... rozhodně zajímavý živel." zamyslel jsem se nad tím, co všechno s ním vlastně souvisí. Pak jsem si vybavil papírnictví, kde jsem na sklo načmáral dráčka a už tehdy mi přišel jako živý. Že by už tenkrát?
"Zní to tedy zajímavě. Sám jsem zvědavý jak to bude pokračovat. Možná je to opravdu jak říkáte." pokýval jsem hlavou. Asi bych si měl vybrat méně nebezpečná zvířátka alespoň do začátku...

Pousmál jsem se.
"Věřím vám. Ale zároveň je pravda, že bych rád viděl také něco jiného, než hejno vyplašených inkoustových ptáků. Pokud vám to nevadí, rád se přiučím něčemu novému."

"Pozri sa tam "
ukazal som na volme miesto co bol ako park nikto tam nebol no zrazu sa tam objavilo male tornado

Díval jsem se na to tornádo a nedokázal skrýt údiv. Určitě by dokázal vytvořit ještě větší a srovnat to tu se zemí.
"Takže schopnosti které můžou lidé ovládat mají mnoho podob." znovu jsem se díval na vzdušný vír. Někdo jiný by mohl ovládat oheň, vodu... Napadá mě toho hodně, asi jsem se díval na moc filmů o hrdinech. Hmmm... to abych si dával pozor abych náhodou nenaštval někoho, kdo dokáže tyhle... eh... věci.

Usmál jsem se té představě. Já a gigantický drak... S mým štěstím by mě sežral, sotva bych ho domaloval.
"Určitě to nebude jen tak. Možná že čím větší zvíře nakreslím, tím více vysilující to bude. A možná i těžší na ovládání. Budu to muset vyzkoušet a zjistit." v duchu jsem spřádal plány s čím začít.

"Popravdě si nejsem jistý jak to je. Zatím se mi to povedlo jen s inkoustem. Budu to muset vyzkoušet s tužkou, nebo jen prstem do vzduchu, třeba je možností víc jak říkáte... třeba se to naučím časem. A budu jen rád za místo na trénink. Přece jen mě ty schopnosti poněkud děsí, nerad bych nějakým zvířetem někoho..." raději jsem nedokončil myšlenku a doufal, že ti ptáci nejsou lidožraví. Nedůvěřivě jsem prolistoval blok. Ten démon byl na svém místě a dokonce se zdálo, že se zatím ani nehnul.

(dnes končím, takže čau a dík x))

"Tak teda ked budes chciet pod zamnou "
zacal som kracat v pred , po chvili chvodze bola predomnou obrovska vila do ktrorej som smeroval