Obrovská vila , a pod nou úkryt pod hĺbkou 500 m

sidlo Kazumu m
Ukryt ktory je pod zemou nieje tam pod nim citit takmer C rank a ked je tam mensi nez C je takmer nemozne ho zaregistrovat

PO CELEJ VILE SU BODYGUARDI KTORY STRAZIA VILU A MNA KED SOM TU A KED NIE STRAZIA VILU!!

Yuuki bola prenesena sem do podzemneho ukrytu vsetko sa zatvorilo lenze ked sa tam rozsvietilo bolo to tam ako v luxusnom hotele , lebo ten ukryt bol pre mna , nieje z neho citit chakru lebo je strasne hlboko a yuuki este svoju takmer vypotreovala pri tej strelbe energie takze nebola zachytitelna vasimi radarmi

Sedela som na zemi, vyzeralo to tam ako v hotelovej izbe. Nevedela som sa pohnúť, bála som sa. Obzerala som sa okolo seba. Je tu ... je tu niekto? Hovorila som do ticha.

Objavil som sa pod zemou zabudol som ze tu je ona ale kedze som sa tu objavil este takto skoro citil som sa oslabanejsie nez kedykolvek predtym no nebal som sa tu dole lebo som mal hore strazcou ,presunul som sa na postel a doslova som do nej spadol tazko sa mi dychalo aj hybalo .

To bol ten čo ma uniesol! Zdá sa vysilený ... žeby som mu pomohla? Pustil by ma potom? Pomaly som k nemu prišla a pozrela som sa mu do očí. Neurob žiadny prudký pohyb ... idem ťa liečiť, potom mi môžeš povedať prečo si zobral mňa ... Poviem mu a z rúk mi vystrelí energia, začala som z liečením. Bol maximálne oslabený až mi ho bolo ľúto. Netrvalo dlho a doplnila som mu aj energiu, spadla som na zem a ťažko som dýchala.

Ja som vstal bolo mi lepsie ju som zobral na ruky a dal som ju na postel
"Nemyslis si ze liecit niekoho kto ta uniesol je trosku blaznive ?"

Pousmejem sa. Teraz mi môžeš povedať prečo si ma uniesol ... A prečo si zaútočil spolu z Yahikom na moju dedinu ... auu Zaseknem sa, bolelo ma všetko. Zahryzla som si do pery aby som potlačila bolesť.

"Je to jednoduche potreboval som zajatca , a skor som ta aj zachranil lebo cela vesnica padla ten vybuch by ta mohol zabit a ja som neutocil len som branil yahika pri niceni bariery ale to tomu silakovy co ma skoro zabil neprekazalo aj tak siel pomne "
pozrel som nanu
"Radsej si lahni ja si dobijem energiu a hned ti ju preposlem "
zafukal vietor a podalo mi info bolo to nieco ako Yahikou dazd ale vietor nebol tak citit ako ten jeho hlupy dazd
"Niekto tu je ... "
povedal som si pre seba

Zničilo ... dedinu ... ? Prekvapene som sa naňho pozrela a do očí sa mi nahrnuli slzy. Čo ťa drží od toho aby si ma zabil ... ? A čo ostatný?! spýtala som sa ho, skrútila som sa však v kŕčoch. Počula som čo povedal, bola som ale príliš vysilená na to aby som sa spýtala kto tu je.

asi taku minutu som prijimal z okolia energiu no zrazu som si do ruky vykaslal krv tak som prestal ale aj tak som jej ju poslal
"Oni , myslim ze nezomrel nikto .... a zabit ? a naco ? nic si nespravila skor si mi pomohla "
ako som uz sedel na posteli prel som sa chrbtom o stenu nemohol som uz skor hnut . ale nebolo to hrozne ako ked som sa tu objavil .

Stiahla som si plášť aby mi zakryl nohy keďže som mala len sukňu. Nemal si to robiť ... bude ti zle ... Poviem mu už ukľudnene. Takže sú v poriadku ... som rada ... Poviem a cez slzy sa žiarivo a vďačne usmejem.

"To este prezijem , ale zajtra budem musiet vyhat tamtych , co si asi pre teba prisly no ale este neviem co s tebou "
poriadne si ju prezriem

(nevěděl jsem jestli to platí i proto vilu nebo jen pro skrýš pod ní, ale stejnak jsem to napsal tady xD )

Dotáhli ho až k velké a dobře střežené vile, která musela patříit Kazumovi. Akihiro se stále nebrobouzel a vůbec nevěděl, co se kolem něj děje...

( O tom vyhánění xD ... no myslím, že by si neměl mco práce a zvádl by si to i teď se zavřenýma očima xD )

Niekto pre mňa prišiel? Spýtam sa ho prekvapene. Zdvihnem sa do výšky jeho očí a opriem sa rukami o stenu. Mňa si ... kľudne si ma nechaj ale im nič neurob ... oni za nič nemôžu ... Opakovala som mu.

"Tak teraz sa mi tam popravde ani ponho nechce a ochranka ho zavrie do izby pre blaznou odtial sa nedostane ja ho ale pustim teda "
ochranka to aj tak spravila
"No a ty , vsak dobre ked sa ponukas ostanes tu mas aj dobre liecebne schopnosti to by mi mohlo pomoct ale mozem ta uistit ze aj keby si ale odtialto chcela utiec tak iba ak by si vedela lietat , lebo je to akysi 500 metrovy tunel a tam su akokeby vzdy dvera ak by niekto spadol zomrie a vyliest sa to neda . "
povedal som preto aby sa nesnazila utiect

Ďakujem ... Ďakujem ... ti ... ani neviem tvoje meno. Povzdychnem si a sadnem si pred neho. Ja som Yuuki, Yuuki Botan ... ty si? Spýtam sa ho a pousmejem sa.

"Ja som Kazuma ,Kazuma Sumizometsuki ... "
odpoviem jej na otazku
"No a ako dlho ovladas svoje schopnosti ?"

Priezvisko neviem ani vysloviť. Zasmiala sa, smeješ sa z niekoho kto ťa uniesol? Yuuki šibe ti!? Už ... 11 rokov? Zamyslím sa a odpoviem mu.

Odnesli ho do malé temné místnosti a pevně za ním zavřeli a zamkli. Dlouho se ještě neprobouzel až nakonec pomalu otevřel oči."Sakra, kde to zase jsem?! Ruky jsem měl okovy přidělaný ke zdi a jediné světlo, které jsem pronikalo, bylo dírami v mřížích."To jsem zas jednou dopadl." Povzdechnu si. Ty řetězy mě už nebavili a tak jsem se malinko soustředil a nechal jimi projet ruky."To je mnohem lepší.No a teď, jak se dostat ven."Kdybych tu vodu uměl aspoň lépe ovládat a nebyl tak grogy a dehydratovaný...docela ironie, jsem z vody a jsem dehydratovaný... Sám jsem se tomu musel zasmát.

"No je to vidiet , ale velmi si ich nerozvynula mozno ti s nimi pomozem ale teraz musim si odpocinut ... je tu miesta dost takze sa vyspi aj ty "
poviem a ulozim sa na kraj postele a po chvili zaspim

Nechcela som ich rozvinúť ... bojím sa ich ... teda, bála som sa ... Povedala som mu. Ľahla som si na postel, stiahla si plášť na nohy a zavrela oči, rýchlo som zaspala.

"Tsss...taková vila a takový vězení. I v sirotčinci to vypadalo lépe." Cítil jsem, že zas pomalu usínám. Párkrát jsem se propleskl, abych se probudil."Teď nesmím spát!" Podíval jsem se na dveře. Postavil jsem se a pomalu k nim přišel. Nestála u nich žádná stráž. Tak a teď trochu toho soustředění...Jak to říkala Yuuki? klid, nálada, hotovo...klid, nálada, hotovo... Pořád jsem si to opakoval.No tak klid bych měl, ale co s tou náladou? Vzpomněl jsem si na povídání si na střeše.Nálada... Pomalu jsem natáhl ruku a prostrčil ji mřížemi ven. Zajížděl jsem čím dál tím dál, až jsem byl až u krku. Chvíli jsem čekala a pak tam strčil druhou a udělal to stejný.No a teď tělo...pfff...ještě jsem to nezkoušel od toho boje z tím ohnivákem... Pomalu jsem začal prostrikovat hlavu. Funguje to!!!... Pokračoval trup a potom i nohy. Nakonec jsem se ocitl venku před dveřmi vězení."Tak to bychom měli a co dál?

O nejaký čas som prišiel až k dverám alebo skôr bráne nejakej villi.. stopa po Aki-chanovi sa tiahla až tam a tak som len bez väčších problémov preliezol bránu a zamieril som si to k dverám.. nešiel som vôbec nenápadne.. pár krát som si dokonca zívol tak nahlas že by to zobudilo aj nejakého leňochoda.. zastal som až pred dverami kde som ruku položil na zvonček a držal som.. držal a držal a čakal či mi niekto otvorí.

Kráčel jsem dlouhou chodbou a vůbec nevnímal čas."Tady je to jak v bludišti." Došel jsem až na konec a zůstal schovaný za rohem. Všude bylo plno stráží a očividně něco hlídali, nějaké dveře. Byli pevné a bez jediné díry."Tak tam se asi tak snadno nedostanu." Hluboce jsem si vydechl a vyšel z poza rohu."Ehm...hoši? Nemohli byste mě pustit dál a třeba se vzdát? Musím je nějak donutit to otevřít…