Najvyššia Budova Hlavného Mesta

"Děkuju Lady Saya." A úsměv jí opětuju. To mě úplně uklidnilo. Podívám se na toho staříka. Postavím se."Pane..." a uctivě se pokloním.

Bol som ticho.

Opätoval som mu jeho poklonu úsmevom, no v tom momente som sa ešte otočil na zástupkyňu Nishi a Yahika.
"Čo mi k tomu viete povedať vy? Potrebujeme jedného."

poněkud znuděně jsem se opřela o křeslo a opět si začala pohrávat s diamanty

"Ten co je tu teras somnou to urcite nebude ale mozno by som vedel o niekom zas mu tak neverim a budem len rad ked nebude v mojej oblasti."

Stále jsem pozorovala toho starého muže. Přemýšlela jsem o těch slovech. V duchu jsem souhlasila s tím co říkal. Pokud opravdu hrozí apokalypsa, jsou všechny ty problémy malicherné. A sehnat bojovníka, který by se hodil do onoho elitního týmu? Nikoho od nás neznám.
"Našeho vůdce jsem viděla jen jednou. Nevím zda za něj můžu mluvit."

Prikývol som.
"Takže našu poradu uzatvorím následovne. Do zajtra mi každá jedna oblasť na toto miesto pošle jedného schopného bojovníka. V prípade, že tak neurobíte, vám nebudeme mať naopak my dôvod poskytnúť pomoc v podobe ľudí na pečatenie duší. To je všetko, môžete ísť."

postavila jsem se a podívala se na Akihira, "Chceš jít ještě naposledy se mnou do Kitagawy, nebo tu už zůstaneš?" zeptám se ho

"No...já nevím..to záleží asi na něm." Podíval jsme se směrem k staříkovi.

Poobzeral som sa po ostatnych prisiel som k stene kde som si zobral barle.
"Dovidenie."
Odysiel som aj s amrit prec.

Vyslechla jsem si jeho odpověď a přikývla. Už zítra. Není příliš času. Musím se vydat zpět a najít našeho vůdce. V krajním případě budu muset udělat něco, co je mi proti srsti...
"Rozumím, nashledanou." pravila jsem, pomalu se otočila a volným krokem se dala na odchod. Zpět odkud jsem přišla. Přemýšlela jsem, co si počít.
Přesun.

Zobral som do ruk Yuuki a odletel som
(presun aj ona )

Kývl jsem hlavou a otočil se zpátky na Lady. Chtěl jsem se ho ještě na něco zeptat, ale to už jsem nechtěl otravovat. Zeptám se jindy... "Tak si myslím, že můžeme jít."

( Napíšu přesun za nás oba xDDD ...ať tu jako jediný netrčíme a trochu se vyspíme )

Došel jsem až k Lady Saye, kývl jsem na ni a ta nás hned svým krystalem přenesla pryč.
( Přesun oba )

Objevil jsem se přímo tam, kde se všera konala porada. Nikdo tam ještě nebyl a tak jsem si sedl na židli a vytáhl dopis od Lady Saye. Pozorně jsem se na něj díval. A už je to tu zase...někoho konečně poznám a zas všechny musím opustit.... Povzdechnu si a dál si prohlížím bílou obálku.

Po chvíli letuu, jsem přistál na podlaze a koukal jsem kolem sebe.
Všimnul jsme si jakési osoby, která tady už seděla, asi
další z vybraných.
Letmo jsem přikývnul a sednul si ke stolu.
Kdo ví, co se tady bude vůbec dít a o co jde.

Podíval jsem se na nově příchozího, kývl jsem hlavou na pozdrav a dál si jen v ruce hrál z obálkou.

Konečně jsem se rozhodl do ní podívat. Když jsem viděl, co v ní je, málem jsem dostal infarkt. Byl to adopční list, který podepsala sama Lady Saya. Ten adoptovaný jsem byl já. Jen jsem seděl a z otevřenou pusou se díval do papírů. Obálku, kterou jsem držel v druhé ruce jsem pustil na zem. Byla tam i cena, kterou za mě požadovali. Teď jsem si teprve uvědomil, co to držel v ruce Destron. To, co dostal muselo tu částku hodně převýšit. Ani jsem si neuvědomil, že stojím. Ona..ona...to není možný. Nikdo mě nidky nechtěl a já ji znám jen pár dnů a ona... Neměl jsem slov. Proč mi to hned neřekla? Asi bych nesouhlasil, to je tím...Vždyť...tolik zlata a..... Byl jsem dočista omámený. Děkuji Lady Sayo....děkuji...mami.... Nebyla o moc starší než já, ale to slovo znělo tak líbezně. Jen jsem dál stál jak opařený a v hlavě se mi honili všemožné myšlenky.

Po dlouhé dodbě jsem si uvědoml, že stojím. Zavřel jsem pusu a odkašlal si. Znovu jsem se posadil na židli a konečně si začal prohlížet toho, co před tím přišel.

Se svou inkoustovou sovou jsem kroužil kolem. Sledoval jsem kdo všechno tu je a snažil se odhadnout od pohledu, co kdo umí. I když je to pochopitelně naprosto nemožné. Pousmál jsem se svému chování. Nechtělo se mi zatím moc přibližovat. Sám jsem nechápal proč. Kývl jsem na tuhle šílenou nabídku a teď si úzkostlivě držím odstup.

Něco jsem zaregistroval. Jakoby něco mi v mysli říkalo, že tu někdo je. Trochu jsem se začal soustředit. Cítil jsem vzdušnou vlhkost všude kolem a v ní, jak se někdo pohybuje. Cítil jsem to tak zřetelně jako bych stál vedle toho návštěvníka. Asi jsem z vodou více spojený než jsem myslel. Podíval jsem se z okna ven. Seděl jsem docela blízko a tak jsem zavolal."Ty nepůjdeš dovnitř?" Nevěděl jsem, kdo to je a ani co dělá ve vzduchu, ale pořád jsem ho cítil kroužit kolem nás. Cítil jsem jak se dotýká vody obsažené ve vzduchu.

Přiletěl jsem blíže k oknu a zamával na toho kluka.
"Dovnitř bych rád, ale tady venku je lepší vzduch."

Přiletěl k oknu nějaký...no...spíše muž a zamával na mě. Jeho pozdrav jsem mu opětoval."Aha...no a nemůžu se k tobě zatím přidat, už mě to tu nebaví. Unesl by si nás oba?"