Veľvyslanecký Dvor

To bolo poprvýkrát, čo sa výraz v mojej tvári nepatrne pozmenil. Prekvapene som sledovala niečo, čo je možné v podsvetí hľadať iba veľmi ťažko, vodu. Unieslo ma to natoľko, až som sa nevyhýbala. Dostala som zásah, ktorý ma odmrštil do najbližšej skaly. Ako náhle sa všetká voda roztrieštila o bralá, konečne ma bolo možné vidieť, prekvapenú ale nezranenú.
"Čo to," pozorovala som tekutinu a analyzovala ju jazykom. Ostatné útoky som už viac nevnímala, preto nasledovalo niekoľko intenzívnych zásahov Saitových kresieb.

"Odnes ho někam a postarej se o něj! Chvíli to snad vydržím!" Stačil jsem za ním ještě zakřičet.

"Opovaž se mě odvést!
Drž nás tady ve vzduchu... ehh...
Musím zjistit to, jak funguje její moc,
dejte mi chvilku a bude mi líp. Nejsem zvyklý
na fyzická zranění..."
Rukama jsem se držel sovy, nebo to tak vypadalo,
neměl jsem v rukou skoro žádnou sílu...

Dostala zásah, ale vypadalo to jako by jí to vůbec nic neudělalo. Do haj.lu... Roztáhl jsem ruky a kolem mě se začala voda točit jako vývrtka.

Nakonec dosáhla potřebné výšky a tam se změnila na draka, který prudce zaútočil na onu ležící démonku. Cítil jsem se mnohem silnější, než kdy dřív.

"Ako to, že je stále nezranená?"
"Ako začiatočníkovi ti to s radosťou vysvetlím. Démoni sú to isté, čo my, duše. Žiadna telesná schránka, ktorú by bolo možné poraniť."
"To je mi jasné, ale aj tak, keď proti sebe bojujú démoni, oslabujú sa technikami, no nie?"
"Pravda. Nemyslím si, že je bez následkov, energia toho chlapca je mocnejšia, než tých ostatných."
"Takže?"
"Nekomusume nie je niekto, kto by dával poznať svoje emócie. Bude sa tváriť a pohybovať rovnako, aj keby bola na pokraji pohltenia silnejším jedincom."

Po ďalšom zásahu vodnou technikou som sa konečne odlepila od miesta. Postavila som sa a pripravila na protiútok. Tentokrát som sa zamerala na Kazukiho.
"Voda," prehovorila som veselšie ako obvykle. Je to už veľmi dlhá doba, čo som ju naposledy pocítila, v podsvetí som už niekoľko stáročí.

"Neboj, nikam neletíme, přece ho tu nenechám." zavrčel jsem a přemýšlel co dál. Něco pořádného! Draka!



Stalo se něco takového, jako na obrázku.

Znovu ji to zasáhlo, ale vypadala pořád stejně. Takhle to dlouho nevydržím... Napřáhl jsem se a silou bouchl do země podemnou.

Ze země začali vylétávat něco jako botce a ve vzduchu se spojovat. Pak se voda převalila a zaútočila na dívku jako veká vlna, která měla podobu draka. Připojila se k útoku Saitona.

Otočila som sa smerom k Saitovi vo chvíli, keď bol už drak takmer pri mne. Mierne som sa zamračila.
"Nezáujem," machla som rukou znovu, no tentokrát sa energiou posilnené drápy neudržali na jednom mieste. Prešli cez draka a zastavili sa až po zásahu Saita.
Prebehlo to opäť pomerne rýchlo, vďaka čomu sa ku mne voda dostala až teraz. Dala som ruky pred seba a pripravila sa na najhoršie, prúd vody do mňa narazil a posúval ma cez celá nádvorie.

(Keďže Saito Hatoshi musel už ísť, týmto útokom stratil vedomie. )

Dával jsem do toho, co nejvíc síly a zvyšoval jsem čím dál tím tlak a sílu vody. Udělal jsem krok dopředu a pak i druhý. Pomalu jsem se posouval. Drž to, hlavně to drž... Na Saitona jsem se nemohl podívat.

Pokúšala som sa to vydržať. Vtom sa udialo niečo nečakané, prúd ma už viac neposúval. Stála som na mieste a čo najpevnejšie sa zapierala.
"Nie," napriek jeho sústavnému útočeniu som vykročila vpred.

"Neskutočné!"
"Myslíte to, že je schopná brániť sa všetkým ich útokom?"
"Nie, myslím to, že sa im darí viesť s ňou rovnocenný súboj. Našu jednotu rozflákla skôr, než sme zaútočili."
"Kruté, kruté."
"Mne to hovor, cítim sa tak zahanbene."

Najednou jsem zjistil, že sejmula i jeho.
Stejný útok, ta rychlost a absolutně žádný čas
na obranu...
Předpokládám, že pokud ot přežiju, budu zase nějakou
chvíli mimo, pokusím se to nějak usměrnit...
Začali jsme padat, sova se rozprskla a nás táhla k zemi gravitace...
Zavřel jsem oči...
Kvůli vám...

Kolem našich padajících těl začal vanout podivný vítr...
Zpomalili jsme a jeho tělo jsem opatrně položil dál od nás,
aby se mu něco nestalo.
Sám jsem zůstal kousek nad zemí a plul směrem za Akihirem...

Začala mě tlačit zpátky. Bylo to nečekané, ale proud už víc zesílit nešel. Musel jsem rychle něco vymyslet. Pak mě něco napadlo. Mezitím, co jsem udržoval proud jsem se soustředil na vodu kolem démonky. Nebyla to hračka, ale nakonec i bez ruk se začala voda hýbat.

Prudce jako vývrtky na ni ze všech stran vystartovali provazce vody.

"Teraz," opäť som využila svoju rýchlosť. Na krátky okamih som zmenila smer vody a zmizla skôr, než ma jeho techniky stačili zasiahnuť. Stála som už za ním a kráčala k nemu.

"Blbosť. Teraz mala príležitosť, prečo neútočila?"
"Šéfe. Niečo som si všimol. Dlhý čas už neuvoľnuje energiu."
"To je pravda! Čo to znamená?"
"Myslíte si snáď..."
"...že jej ide o niečo iné?"

Najednou proud povolil a voda se převalila přes celý nádvoří. Co se to děj... Ucítil jsem její energii za mnou. Sakra... Skusil jsem se rychle otočit, i když jsem nevěděl jestli to stihnu.

Můj pohled se úplně změnil. Vypadal jsem spíš jako
bytost bez myšlení. Jakmile se přemístila za Akihira,
lehce jsem kývnul rukou a Akihiro přelétl a dopadl na nohy
těsně vedle mě.
Letmo jsem pozvedl obě dlaně a kolem nás začal cloumat vítr a
věci levitovaly kolem.

(Představte si, že jsou tam 2 lidi a ne jeden xD )

Ani jsem se neklepal, netřásl nic.
Jako by šlo o běžné cvičení, natáhl jsem dlaň.
Zaťal pěst a udělal jsem s ní půl kruh před námi oběma.
Před tou démonkou začala praskat zem a metr před ní se
vytvořila jáma, která byla 5 metrů hluboká a byla tak stejně
široká, tvořila půl kruh přede mnou a Akihirem.
Malé opatření, aby to tu démonku zastavilo v chůzi.

Dopadl jsem na zem k Shigerovi. Díky bohu..."Díky...pomoc se hodila." Znovu jsem se postavyl a připravil se. Poočku jsem se, ale díval na Shigera. To je suprový...

Čoraz viac som si uvedomovala, že takto to nepôjde. Vyskočila som teda do vzduchu a útočila na diaľku.
Energia, ktorá bola z mojich drápov vypúšťaná, sa tiahla rovno na nich napriek tomu, v akej vzdialenosti som bola.

Rychle jsem vyvolal vodu.

Sepnul jsem ruky a kolem nás vytvořil vodní stěnu, i když jsme věděl, že jen to stačit nebude.

Dal jsem před nás ruce, podobně jako Akihiru.
Věděl jsem, že to bude pořádný záběr, ale na uhnutí
není čas.

Tlačilo nás to asi 5 metrů a poté jsem oběma rukama
rychle uhnul napravo a drápy se mi podařilo přesměrovat,
takže proletěly těsně kolem nás.
"Tentokrát ne!"
Z trupu mi začal více téct krev a ztěžkle jsem dýchal.

Tak, tak jsme to jen společně odklonili. Bohužel Shigeru na tom vypadal fakt zle. Já měl kolem sebe vodu, tak to bylo zatím dobrý, ale stejnak jsem spotřebovával mnohem víc energie, než dostával.