Minami no Gawa (Centrum)

"Můžem?" chytila jsem Yahika.

Pomalu jsem otevřel oči a protřel je.
Ani jsem nechtěl věřit tomu, co se včera stalo.
Pomalu jsem vstal a podíval se na zpustošený byt,
nyní ale nebyl čas na to, zařizovat si bydlení.
Pomalu jsem vylezl z postele a šel jsem na venkovní terasu.
Podíval jsem se na hladinu a vzal si do ruky pár kamínků.
Co teď? Pein zažehnul sirku... Konflikty se teď jen povalí...
Hodil jsem kámen do jezírka. Vytvořil se jeden kruh a ten se začal
šířit a množit. Lehce jsem kývnul rukou a kruhy se zastavily.
Budu muset zvažovat každý svůj krok. Pokud udělám chybu,
bude to mít nedozírné následky... Pokud se Vůdkyně zničeného
města nechá zaslepit nenávistí, bude to vyhlášení války...
Musím zachránit vše, co se ještě dá... Zjistím, jak je na tom Pein.
Ale nejdřív, bych potřeboval mluvit s Amrit.
Rozešel jsem se do hotelu, kde přebývala Amrit.
Vyšel jsem schody a zastavil jsem se, viděl jsem zuboženého Peina,
kterého přidržoval Daisuke a Amrit se na to asi chystala.
"Daisuke, pusť ho..." Natáhnul jsem ruku a Peinovo tělo se vzneslo.
"Přijďte do věže, postaráte se o něj, já nemám čas dělat mu chůvu."
Řekl jsem s necitelností v hlase.
Peinovo tělo jsem držel po svém boku a vyšel z hotelu, poté jsme
se vznesli a zamířili do věže. (Přesun)

Hm teraz nevime oo co mu islo ale dobre teda neham ho v tom."Amrit pod".A rozbehol som sa smer veza.

Prieisl oms sme cestou som sa pobuchal lebo to este nevime dobre ovladat pristal som na zemi premenil sa na cloveka hned bezal si odtthnut nejake bilyny a dal som si ich na nohu potom som ako su na tom ostany isiel som smer veza.

Chodil jsem po tržišti a prohlížel si věci, které by s mi hodily
do svého domu. Potřeboval jsem jen pár dekorací, ale
rád jsem se tu procházel a díval se na ty věcičky.
Připomínalo mi to mládí...

Vyhýbala jsem se lidem na ulici. Nikde jsem ho nezahlídla. Tohle bude ještě na dlouho. Pomyslela jsem si.
Odbočila jsem na tržiště. Bylo tam hodně lidí. "V tomhle někoho najít, tak se mu budu klanět do konce života!" řekla jsem si pro sebe a pomalu jsem se dala do hledání.

Po chvilce pokukování na stánky jsem se zastavil u
stánk us rostlinami. Byly tam i sazenice červeného
dubu, který mám u domu.
Dále mě učarovaly malé stomky, japonské třešně
nazývané Sakura.

Každou chvíli jsem stoupala na špičky, abych přes ten dav viděla. Dál jsem pokračovala v hladání. Občas jsem se dívala po nějakých stáncích. "No ták!" napomenula jsem se. "Musíš ho najít!" mluvila jsem si pro sebe. Asi jsem pro lidi, co byli vedle mě, vypadala jako blázen.
Zase jsem se rozhlédla, ale neviděla jsem známou tvář.

Pobrukoval jsem si jednu píseň a šel dál,
ty rostlinky mě opravdu zaujal, takže se později
pro nějaké vrátím...
Teď jsem šel a koukal na stánek, kde byly různé obrazy,
sošky a podobné věcičky.

Dala jsem si ruce do kapes, abych se nezdržovala s okukování a osahávání věcí. Svůj zrak jsem upřela jen na lidi. Nechtěla jsem se rozptylovat.
Zarpušile jsem se tlačila lidmi. Na ulici nebyl, tak jsem ho zkusila hledat tady. Zakroutila jsem hlavou. Několik metrů přede mnou byl stánek s rostlinami.

Na chvíli jsem se zastavil a díval se na obrazy,
zaujaly mě vyobrazení, na které poukazovaly.
Jednalo se o přírodní motivy.

Šla jsem svižnějším krokem. Už jsem to chtěla mít prohledané. Každou chvíli jsem se rozhlížela.
Konečně jsem zahlídla člověka s kapucí. "Ať je to on!" modlila jsem se. Ještě pět šest metrů a byla jsem u něj.
"Třikrát sláva." řekla jsem, když jsem byla u Shigera.

S pozvednutým obočím jsem koukal na obraz
a díval se na jednotlivé vrsty barvy.
Bylo to opravdu povedené dílo s mou oblíbenou
mixáží barev. Když kolem mě někdo začal mluvit.
Otočil jsem se a trochu jsem sebou trhnul.
"Amrit... Ahoj, taky nakupuješ?"

"Kdepak. Někoho hledám." usmála jsem se. "A konečně jsem ho našla."

"Ooo, tak to blahopřeji.
Pokud ho znám, vyřiď mu pozdrav."
Udmál jsme se a přistoupil jsem k dalšímu vystavenému obrazu

"Takže půjdeš se mnou?" usmála jsem se. "Yahiko chce s tebou mluvit." dodala jsem.

Chvíli jsem ještě zkoumal obraz.
"Hmm... A co mi chce? Myslím, že
po posledním dění mě v lásce mít moc nebude
a dobrovolně se mi na popravu jít nechce..."
Řekl jsem lehkým tónem.

"No já nevím." pokrčila jsem rameny. "Nevypadal, že by se tě chystal zabít."

"To vrahové nikdy nevypadají..."
Trochu jsem si odfrknul.
"Máš mě na svědomí..."
Rozhodl jsem se jít za ní.

"Dyžtak ho upeču, no." řekla jsem s žertem. "Je v tréninkových prostorách." vydala jsem se tam.

Prisiel som do restauracie sadol som si obejdnal si a medzi tym som si zyvol a otovril som list a zacal citat stalo v nom:

Ako som to docital buchol som do stola a jedlo co mi doslo som odsvacol prec zalozil som si list do vrecka a rozbehol sa prec.

Pomalu jsem přišel k svému domu a vešel dovnitř...
Prošel jsem každým pokojem a trochu jsem se s tím
domem loučil...
Dostal jsem šanci získat sílu k ochraně druhých,
Daisuke, Amrit... Možná i Pein...
Nehodlám tu možnost promarnit, tak jako tak, je
to výzva a já ji budu čelit...
Pomalu jsem vyšel z domu a zamknul.
"Sayonara, Minami no Gawa"
Pomalu jsem se vznesl a zmizel na obloze...

Ked som vidle ze Yahiko este spi nechcelo sa mi cakat a chcel som aj nieco zistit tak so mvyrazil do Kitagawi.

Přišla jsem na tržiště. Většina obchodníků už stánky balila. Rychle jsem to proběhla. Tak honem! Než zavřou!
Přiběhla jsem ke stánku, kde jsem viděla ještě vystavené zapalovače. Už to majitel balil. "Promiňte!" křikla jsem na něj. "Můžu si ještě koupit náplň do zapalovače?" Chvíli se na mě díval.
To je pohled jak na vraha! Pomyslela jsem si. Nakonec něco vyštrachal z tažky.
"Děkuji." poděkovala jsem, když mi to podal. Nechala jsem na provizorním pult a rychle jsem odkráčela zpátky na cvičiště.