Minami no Gawa (Centrum)

"Dobre podme."

"Fajn." šla jsem na cvičiště.

presun

Jen jsem tak seděl a uvažoval nad tím, co jsem za posledních několik
hodin udělal. Bylo mi ze sebe špatně, ale zároveň jsem cítil, že je
to správná věc a muselo se to udělat, pro dobro většiny.
Nakonec jsem se zvedl a šel si pročíst noviny.
Došel jsem k sedmé stránce krve by se ve mě nedořezali.

Bylo tam vyfoceno Daisukeho tělo a článek o tom, jak jej našli mrtvého.
To mě absolutně zlomilo. Zahodil jsem noviny a schoulil se do klubíčka
na pohovce. Ze zavřených očí se řinuly horké slzy. Nechtěl jsem nic dělat,
nikoho vidět, už nic... Zklamal jsem...

Po prvním dnu tohoto stavu, jsem se uchýlil do stavu jakési stáze.
Byl jsem jako v polospánku a sem tam jsem vnímal okolí. Aby má mysl
ochránila sama sebe před psychickým šokem, vytvořila jakýsi mentální
blok, který vyblokoval události několika posledních dnů, takže jsem zapomněl
na Daisukeho i na tělo hocha, které leželo v nemocnici.
Pomalu jsem se probral a první co mě napadlo bylo, že musím na schůzku
s dalšími vyslanci. Okamžitě jsem se sebral a šel cestou jsem si koupil jídlo,
připadalo mi, že jsem nejedl snad týden. (Přesun)

V centru města jsem téměř doslova vběhla do první restaurace. Posadila jsem se ke stolu. Číšník mi přinesl jídelní lístek. Proletěla jsem ho očima a objednala jsem si. Jen jsem doufala, že příprava nebude dlouho trvat. Čekala jsem.

Po asi tak dvaceti minutách čísník přinesl jídlo a pití. Vzala jsem si příbor a hltavě jsem začala jíst. Byla jsem pořádně hladná.

Pojedla jsem a zaplatila jsem. Znovu jsem vykročila zpátky na cvičiště. Byla jsem zvědavá, kdo to byl.

Přistál jsem přímo před svým domem. Hned jsem vešel dovnitř.
"Sladký domov..." Zabouchnul jsem za sebou dveře, vzal si z lednice
něco na zub a šel si lehnout do postele. Musel jsem přiznat, že je tu
celkem pusto, ale i když mi sem tam chybí někdo jako společnost,
asi mi to takto nejvíce vyhovuje. Vlezl jsem si do postele, zachumlal se
do deky a oknem jsem pozoroval noční Minaminu...

Pomalu jsem se probudil a rozhodl jsem se zajít za Yahikem a
Amrit. Oblékl jsem se a šel za nima. (Přesun)

Šli jsme ulicemi vesnice. Ruce jsem si dala do zadních kapes. Dívala jsem se kolem sebe, ale většinou na cestu před sebou. Po dlouhé době mlčení jsem konečně promluvila. "Kdy jsi naposledy něco jedl? Zajdem si na něco k jídlu?"

"Dobre."

"Dobře?" zopakovala jsem. "To jsou mi odpovědi." Na rozcestí jsem zahnula do prava. Za chvíli jsme mohli vidět cedulu od restaurace.

bol som ticho a kracal som dalej.

Otevřela jsem dveře a nechala jsem je otevřené, aby mohl projít.

"Diky."
Vosiel som dnu

"Nemáš zač." usmála jsem se. Vešla jsem za ním.
Posadila jsem se k volnému stolu. Vzala jsem si jídelníček a prolistovávala jsem ho.

Sadol som si oproti nej a kukal si menu.

Ani jsem neměla moc hlad, tak jsem si objednala jen zeleninový salát a nějakou minerálku.

Ja som si objednal Palacinky.

Číšník si napsal naši qbjednávku a odešel. Za přibližně dvacet minut nám přinesli jídlo.
Vzala jsem si vidličku a začala jíst salát. Byla v něm téměř všechna zelenina a ještě sýr.

Ja som sa pustil do palaciniek

Napíchla jsem cherry rajčátko na hroty vidlički a dala jsem ji do úst. Tak jsem pokračovala. Napřed jsem snědla rajčata, protože jsem je měla nejraději.

Ja us som dojedol tak som cakal.

Napichla jem na vidličku poslední okurek a sýr. Snědla jsem to. Poté jsem se napila minerálky. "Stačilo?"

"Mne ano a tebe ??"