Minami no Gawa (Centrum)

Usmial som sa.
"Presli ste. Nema zmysel bojovat dalej ako sti si vsimli nieje mozne sa ma ani dotknut a takties nechcem prezrazovat vsetky moje techniky. Ale musel som vediet ako budete celit silnemu superovy."

Zastavil som dast.
"Vase techniky su zatial na slabej urovny ale aj tie mozu narobit problemi staci ked ich dobre nacasujete alebo s kombinujete."

Ako som sa čakali ako o nas rozhodne stale som pri tom pozeral na toho chlapca a hend so si nasiel v sebe rivala boli sme schopnostami taky odlisny a pri tom sa mi zdali tak blizko no nič s nim to bude este zaujmave pomyslel som

Prešli sme bol som s toho velmi nadšený ale na javo som to privelmi nedával bol som zaujmavý čo bude nasledovať a tak som sa spital sensei ak vam tak smiem hovoriť čo bude teraz?Usmial som sa aa povedal nechcem byt k vám hnusný ale precaj som vas dostal aspon trošičku do mojej iluzie sice len na chvilu ale bo ste tam.

"Iluzia na tejto urovny bola velmi lahko zrusit."
A mimoto je to jednaj s mojich slabin.

Myšlienka ktorá ma prva napadla bola keby osm bol na vacsaj urovni tak by som ho aj dostal.Dobre sensei vidim že už tu nemam čo robyt tak ja pojdem.

"Stůj! Ještě nikdo nic neřekl. Máš stejné právo a šanci, aby tě Pein učil jako mám já, to že jsme oba neuspěli bylo od začátku jasné. Spíše to byla jen taková zkouška, jak se zachováme není-liž pravda?
Pokud to vezmeš procentuálně, máš větší šanci ty, jelikož znáš a můžeš využít jednu z jeho slabin."
Dořekl jsem a dále jsem nehybně čekal, co z Peina vypadne.

Bolo mi zvlastne ze ten chalepc vobec na mna poprvy krat prehovori la takto mozno to bolo nejaka taktika ale aj tak mi to bolo jedno len som mu odpovedal ja osm pocul ze sme presli obydvaja len treba sa ist najest po takom treningu dobrat sili a za druhe ja nema cas tu postavat ja musim trenovat dnesok ma velmi poucil a myslim ze aj teba tak by sme tu nemali len ta postavat.

"Miesto rivality by ste sa mali spojit a vytvorit si tymovu pracu vtedy budete este silnejsi."

Yahiko-sama ja som len na vlastnu past a myslim ze aj tento co je tu je tak isto na tom a mimoto ja uz mam spojenca skoro prezradil o co ide no kusol sa do jazyka a radsej bol ticho tak ja idem nieco z jest a ked zacne trening len staci dat malinko vedet ved vasa sila ma privola tak zatial.A este mimo to volam sa Daisuke Maeda a opat zmizol ako blesk.

Posmál jsem se a zadíval se směrem na Peina.
"Souhlasím sním, možná je to naše pitomost, ale lidé jsou sobecká a zbabělá stvoření.
Brání především svoje zájmy, když půjde do tuhého, budou chránit pouze sebe a vše budou dělat tak,
ať z toho mají nejvíce oni. Ne že bych měl něco proti Vám, ale sám to musíte vědět, spojením našich slabších
schopností vznikne větší síla, to pravda je... Ale za jakou cenu? A budeme si vůbec užiteční?
Tolikrát jsem byl zklámán, nemám už náladu a navíc jsem v lidi už ztratil víru.
Takže si myslím, že když půjdeme každý svou cestou, bude to složitější, ale tím více nás to naučí..."
Dopověděl a šel si sednout na lavičku, která bal kousíček za ním.

Ked som dojedol vybral som sa na treningovu oblast...

"Vy este nepoznate co je to bolest nenavist a valka. Vasu generaciu to bude ties cakat pokial tu bude laska bude tu aj nenavist. Ked niekoho zranis budes nenavideny a tym sa rozbehne kolotoc nenavisty."
Zmenil som pri sebe gravitaciu a odletel som do svojej veze.

Počkal jsem, až Pein odletěl a jen jsem se pousmál.
"To nedovolím, dokud budu dýchat, budu se snažit to změnit. Prostě to nedovolím."
Domumlal jsme si pod vous a poté jsem si na lavičku lehnul a podepřel si hlavu.
Jen tak jsem zíral do nebe, už nepršelo, takže se obloha začala protrhávat.

Probrala jsem se. Už nepršelo. Stoupla jsem si. Protože schody podemnou studily. Stoupla jsem si na špičky a protáhla jsem se. Zkontrolovala jsem že mi nic nechybí. Zrovna moc věcí jsem při sobě neměla, ale i tak. Všechno jsem měla a tak jsem pokračovala dál v cestě po městě.

Lidi se procházeli po ulicích. Nebo se vraceli domů z nákupů či jiných zájmových aktivit. Taky jsem měla chuť otočit se a jít zpátky domů. Ale jednou jsem se rozhodla tak to taky dodržím!

Roztáhla jsem ruce a zhluboka jsem se nadechla.

Rozhodl jsem se popřemýšlet o tom, co nám Pein řekl a čerstvý vzduch by mi k tomu pomohl.
Vyskočil jsem na nohy a šel se projít po městě, lidé chodili po ulici, ale to mi nevadilo.
Vyhýbal jsem se jim a sem tam se zastavil a rozhlédnul jsem se kolem sebe, abych zjistil kudma dál.
Prý týmová práce, sám určitě už nikoho, kdo s ním pracoval nemá...
A ten kluk, vypadal, že se s ničím nepáře a jde do všeho pohlavě... Můj přesný opak...
Když jsem tak přemýšlel srazil jsem se ramenem s jakousi dívkou. (Amrit)
"Etoo... O pardon, já se omlouvám. Nějak jsme se zamyslel." Zastavil jsem se a ujišťoval, že je dívka celá.

Někdo do mě ždrchl ramenem. Překvapeně jsem se zastavila a dívala na chlapce. "O-omlouvám se, měla jsem uhnout." trochu jsem byla nesvá. "Prominte, za zdržení." vysoukala jsem ze sebe.

Trochu se začervenal, i když to pod jeho kápí nešlo vidět, ale on o tom věděl a trochu ho to znervóznilo.
"Eh..." Promasíroval jsem si rameno. "Ne, to je dobré, já se omlouvám, slečně bych měl uhnout já.
Takže to byla má chyba, mám kapuci na hlavě a nekoukám kolem...
Ehm... Co takhle, kdybych tě na něco pozval? Máš ráda sladké, nebo nějakou restauraci?
Mě se tohle moc nestává."
Nemohl jsem se zbavit zvláštního pocitu.

"Tak co takhle tu kapuci občas sundat a podívat se." pokrčila jsem rameny.
"Mě se tohle vůbec nestává." pousmála jsem se. "Jestli vás nebudu otravovat, tak na něco zajít můžeme." Začínalo mi být teplo. Namlouvala jsem si, že je to okolním vzduchem.

"Já moc nemám rád, když se mi někdo dívá do očí... Ale projednou to snad uděla můžu."
Sáhl jsem si na kapuci a opatrně ji sundal z hlavy.
Zpod kapuce vylezly mé kaštanově hnědé vlasy a uhrančivé oříškové oči.
"Já jsem Shigeru, jen tak kdyby tě to zajímalo." Vzpomněl jsem si na Peina a jeho reakci.
"Takže je nějaké místo, kam chceš jít?"

Nebylo to vzduchem. Sklonila jsem hlavu, protože mi začaly červenat tváře. "Já.... já jsem.... Amrit." soukala jsem ze sebe. "Nevím. Neznám to tady." přiznala jsem. "Přišla jsem sem nedávno."

"Heh, tak to jsme 2. Já jsme se tu narodil a před pár lety se tu opět vrátil... Žil jsem někde jinde."
Odmlčel jsem se. Kouknul, kde zhruba jsme a pohled mi sjel i na věž, která byla nejvyšší v celém městě.
"Tady hned za rohem je taková menší restaurace, hospůdka nevím, jak to nazvat. Znám to tam, je to tam celkem pěkné. Tak jestli neodmítneš, zvu tě Amrit."
Trochu jsem mžoural očima, jelikož jsem nebyl zvyklý na tolik světla a nemohl jsem z hlavy dostat Peina.
Ty slova mi zněly pořád v hlavě.

Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se na něj. Připadal mi zamyšlený. "Ale pokud tě otravuju, tak to nemusíš dělat." nerada jsem se někomu vtírala.
Pousmála jsem se. Většina lidí by začala nadávat a pak by naštvaně odešla. Pomyslela jsem si.

"Ne to je v pohodě, já jen... Něco se mi dneska stalo... To si nijak neber osobně. Jen to nemůžu dostat z hlavy.
Raději půjdeme."
Vyzval jsem k odchodu a pomalu vyšel, ta restaurace byla opravdu pár metrů odtud, takže jsem mohl jít pomalu a počkat na Amrit. Ta vypadala, že je poněkud nesvá.
Ale na tohle jsem zvyklý, je to příjemná změna mezi všemi těmi arogantními nabubřelci.

znova zacalo prsat.

Kývla jsem na souhlas a šla za ním. Byla jsem za ním jen několik málo kroků. Ruce jsem si dala pro jistotu do kapes.