HLavní velitelství

Eeeh.. nabudúce dostane silnejšiu.. povedal som pri čom som si len poriadne zívol a zvalil som sa na chrbát.. mal som zatvorené oči a zakrívali mi ich vlasy aby mi do nich moc nesvietilo slnko a ja som tým pádom mohol spokojne oddychovať.

došla jsem k nim !Hm pojďte do kanclu." řeknu nevzrušeně a jdu nahoru

Díval jsem se na odcházejícího Destrona. Vůbec jsem nechápal, co se stalo. Nechápavě jsem se podíval na Lady Sayu, ale zvedl jsem se a následoval ji.

He? a ..ahoj.. pozdravil som ju pri čom som mal stále zatvorené oči a až o nejakú chviľu som ich otvoril, to už boli obaja vnútri a tak som sa len postavil a išiel som za nimi.

došla jsem ke stolu ze šuplíku vytáhla obálku položila jí na stůl a ještě si z kanceláře odskočila a vrátila jsem se se dvěma papíry jeden jsem nechala na stole druhý jsem dala do obálky a zalepila
"Akihiro to je tvoje, přečti si to až budeš v hlavním velitelství." podám mu obálku

Ehm...Hai...Co se stalo? Jak jste ho přesvědčila, aby mě nechal jít?" Byl jsem absolutně mimo. Vzal jsem si obálu a strčil si jí do kapsy. Co se to tu děje?...

Veľavýznamným pohľadom som sa pozrel na obálku ktorú dala Akihirovi, vlastne to bol taký ten môj veľavýznamný pohľad ktorý jasne naznačoval že ma moc nezaujíma čo sa pod ňou skrýva.. tiež v ňom bolo vidieť hoodne veľké stopy únavy.. ale mohla to byť aj ospalosť alebo tak, človek v mojom prípade nikdy nevie. V momente som však pohľad otočil späť na Bettany pri čom sa mi na tvári zjavil taký menší úsmev.

"Spokojíš se zatím s tím, když ti řeknu že ženský jako já přesvědčovat umí?" zeptám se ho s úsměvem, "Máš volnost, přemístím tě tam ." řeknu a jdu k němu

Volný?....Ale jak?... "Tak jo." Podíval jsem se na Usuiieho."Asi se teda musíme rozloučit. Tak zatím a zas se někdy uvidíme." A pěkně jsem se na něj usmál.

Nelúčim sa s tebou dva krát.. po tom to vyzerá ako keby si išiel niekde na popravu, nevidíme sa naposledy.. zaškeril som sa Akihirovým smerom a nejak som dúfal že vie ako to myslím... opováž nejak poškodiť ten prsteň .. dodal som ešte a mierne som sa pousmial.

"Ehm..jasný." Pak jsem se podíval na prstýnek."Dám na něj pozor."

"Já nejsem na loučení přes slova." řeknu když jsem pozorovala ty dva a Akihira obejmu "Pamatuj co jsem ti říkala včera, hodně zesil a nelob tam." řeknu

Trochu jsem se začervenal a podivil. Taková starost..."Ehm...díky a budu se snažit" a trochu jsem ji stiskl v náruči. Oči mě začali vlhnout."Snad se brzo uvidíme, Lady Sayo."

Pohľad som odtrhol od Akihira a Bettany pri čom som sa pozeral len tak na stenu, budeš mi chýbať prcku.. prebehlo mi hlavou no nič som nepovedal a len som tam tak bez slova a pohnutia stál.

To musíme." Hlavně až si přečte ten papír, pomyslím si "Tak jo přesunu tě tam bude to jako výtah." otřu si menší slzy pod víčky a stoupnu si na špičky a dám mu pusu na líčko "Drž se" řeknu lusknu prsty a AKihiro se obalí krystalem a po dalším lusknutí zmizí (Akihiro přesun) sáhnu si jen na ten náhrdelník co mi dal

Keď Akihiro zmizol len som podišiel k Bettany zozadu a ruku som jej položil na rameno, bude v poriadku, nemusíš sa o neho strachovať. Povedal som jej povzbudzujúco a po tom som sa povzbudivo pousmial pri čom som nejak dúfal že sa usmeje aj ona, predsa len tak bola oveľa krajšia.

"Jo,jen škoda že neuvidím jeho výraz až se podívá do té obálky." řeknu a mírně se pousměju a otočím se na Usuiho

Keď sa ku mne Bettany otočila tak som sa jej na chvíľu zahľadel do očí no po tom som sa trocha "začervenal?" áno začervenal a pohľad som hodil niekde do stropu .. V..vieš e..etoo.. začal som pri čom som si v hlave prehadzoval všetky slová a nejak som nevedel prísť na to aké by som mal použiť..

"Copak?" zeptám se ho a pozoruju ho, "Taky mě opustíš a necháš mě tu samotnou?" zeptám se, protože jsem si nebyla jistá jestli to co chce říct je, že odchází

Po jej otázke som sa na zlomok sekundy zatváril takto:

Spoiler:

Prečo ženy nedokážu pochopiť aké je to pre chlapa .. ťažké?, povedal som si pre seba no po tom som len potrepal hlavou a viac som sa naklonil k Bettany, Nikdy by som ťa nedokázal opustiť.. povedal som rozhodne pri čom som sa jej pozeral priamo do očí, len som sa priblížil viac ku nej a objal som ju, jednu ruku som jej položil na hlavu kde som ju pohladil. o to sa nemusíš báť pretože ťa.. milujem.. dodal som pri čom som posledné slovo šepol a nejak tak som čakal na jej reakciu.

stála jsem tam jak smyslů zbavená, jen jsem se naněj strnule koukala, nevěděla jsem co mu na to říct, překvapilo mě to. Na prázdno jsem otevřela pusu, ale zase jí zavřela opravdu jsem an to neměla slov.
"Já...překvapil si mě..." řekla jsem nejistě

Haaai.. zašomral som takým neskutočne deprimujúcim spôsobom a po tvári mi stieklo niekoľko anime kvapiek.. prekvapil som aj sám seba.. prešlo mi ešte hlavou po čom som sa len mierne odtiahol, na tvári som mal také jemnejší úsmev, pár krát som ju potľapkal po vlasoch pri čom som len pootvoril ústa. Len som chcel aby si to vedela.. Povedal som ešte.

přidržela jsem mu jeho ruku v mích vlasech
"Usuii, jsem ráda že jsi mi to řekl, taky tě mám ráda, ale není to tak dostačující jako u tebe, to co jsi řekl ty mě já ti zatím říct nedokážu." odmlčela jsem se a pak dopověděla svou myšlenku "Budu šťastná, když tu zůstaneš se mnou." tón mého hlasu byl sice trošku nejistý, ale za to upřímný

Haai.. odpovedal som znova takým ťahavým tónom hlasu a po tom som sa zaškeril, znova som ju objal pri čom som sa stále tak uškŕňal.. tak zatiaľ priatelia da? spýtal som sa po čom som sa len odtiahol a nečakal som na odpoveď.. Etoo.. ako priateľka priateľovi.. nemáš nejaký voľný byt? spýtal som sa hneď pretože som chcel tak troška obrátiť tému.

jeho objetí jsem předtím opětovala
"Teď kdyžž Akihiro odešel, jsem ve svém domě sama, mohlo by jsi tam být se mnou." kouknu na něj nevinně