HLavní velitelství

Okej .. pôjdeš mi ukázať kde to je? ani pred tým som sa tu nevyznal a teraz.. keď je to tu všetko také.. "nové" .. začal som pri čom som sa pootočil smer dvere a pomaly som vychádzal z budovy.. aj keď som nemal ani poňatia kde mám ísť.

vzala jsem smlouvu a šla za ním u dveří jsem ho předběhla a vedla jsem ho k mému domu (přesun Dům Sayů)

dorazila jsem do své kanceláře za tu dobu co jsem si udělala volno se mi tam nahromadila taková hora papírů, že to snad aninebylo možné,zavolala jsem si asistentku aby mi přinesla čaj a pustila jsem se s její pomocí do vyřizovánív půlce práce se mě potichu a celkem se strachem v očích zeptala
"Lady Sayo já vím, že máte hodně práce ale já jsem už přes měsíc nedostala výplatu a potřebovala bych jí..."
"Ach no jistě, omlouvám se, ty zmatky a do toho můj osobní život." položila jsem ruku na stůl a tam se objevila velká zlatá cihla, ještě chvíli jsem na ní měla ruku zatímco jsem si četla další informační listiny o stavu vesnice, zlatá cihla se proměnila v jedno tisíc mincí
"Bude to stačit?" zeptala jsem se jí a dala ruku pryč
"O můj bože ano, to je moc mám přeci jen 200.."
"To je za to spoždění, omlouvám se." asistentka vděčně kývla a neskrývala radost
"M+li by jsme jít zkotrolovat ten sirotčinec." poznamenám

Oknem jsem vletěl do kanceláře a proměnil se zpátky na člověka. Uvědomil jsem si, že jsem pořád jen v kraťasích a tak jsem si položil katanu a své oblečení a hodil na sebe triko. Podíval jsem se na Bettany."Ahoj mamko." Usmál jsem se.

překvapeně jsem se na židli otočila k oknu "Akihiro?" rozzářili se mi oči "Necháš nás na chvíli o samotě?" podívala jsem se na asistentku a ta odešla já se zvedla a objala ho

"Jak se máš a co tu děláš?"

Obětí jsem jí oplatil."No...měl jsem tu být už asi před 4 dny, ale musel jsem se o něčem přesvědčit a pár věcí zařídit. Ale už jsem tady. Znovu jsem se usmál."Mám za úkol to tady zkontrolovat a upozornit vůdce na možnost napadení démony. Musíš zvýšit ostrahu a všechno hlídat. Jsou to teď těžké časy, ale víc ti k tomu říct nemůžu. Na a ještě, kdyby se něco stalo, jsem tu něco jako ochránce, ale měli jsme jen týden a ten bude zítra končit, bohužel. Podíval jsem se na ni."Ale i tak mám pořád čas. No a co ty? Jak se vede? Je něco nového? A jak se daří Usuiiemu?" Zahrnul jsem ji spousty otázkami.

"Jo všechno zvýšám a neříkej mi mamčo nejsi o nic mladší jak já. Usui se má skvěle teď asi spí." ušklíbla jsem se "Chceš něco k pití jídlu nebo tak?" zeptala jsem se a vzala ho za ruku a šla s ním ke gauči se posadit

"No jo no, mamčo." Ušklíbl jsem se."Dal bych si čaj, kdyby ti to nevadilo." Usmál jsem se.

"Emily." křikla jsem a asistentka vletěla do kanclu "Jeden čaj prosím." kývla a odešla po chvíli se vrátila a zase odešla.

"Jsem ráda že jsi v pořádku a nic se ti nestalo, k tomu útoku co přesně máš na mysli?"

Vzal jsem si čaj a trochu se napil."Pár démonů už jsme zneškodnili. Jednoho jsem dokonce pohltil, proto jsem skončil v nemocnici v takovém stavu. Pořád tu, ale ještě několik zbývá a teď je tu i jiná hrozba, daleko horší. Je velká pravděpodobnost, že se v různých oblastí a městech objeví a budou zabíjet a nebo páchat jiné zločiny. Doufám, že nás se to zrovna týkat nebude." Usmál jsem se a znovu se napil čaje.

"Doufám, ale aby Kitagawa nebyla terčem číslo jedna po té obnově nejsme ještě zcela tak silní, viděl si mojí obranu jsem schopná jí zase udělat ale oslabí mě to a do vesnice se pak nikdo nedostane."

Ano viděl, ale u nich by to asi nepomohlo, ale také dokáži udělat obranu a navíc, která se obnovuje." Pomalu jsem usrkával čaj."Snad se nic nestane."

(seká se mi skype:( ) "Nemám tedy pro jistotu evakuovat obyvatelstvo do roklinkového města?" zeptala jsem se ho jeho zprávy mě moc nepotěšili spíš přivodili obavy

Položil jsem čaj na stolek."To zatím není třeba. Nikoho jsem v okolí nezpozoroval a voda mě taky nic nového nepřináší. No a jsou lehce vyprovokovatelní. Když ne ně vletí někdo silný a nebo který jim chce odporovat, zaměří se na něj. Hodně plýtvají svou energií, protože si myslí, že se jim nikdo tady nevyrovná.
(nevadí...)

"Takže když je vyprovokuju spotřebují víc energie a tím pádem bych měla víc štěstí je zničit." zauvažovala jsem

"Nasadím alarmující krystali do okolí deseti kilometrů kdyby něco budou mě varovat"

"To bude asi nejlepší. No a to jsem tím právě myslel, ale i tak není radno si s nimi zahrávat." Vzal jsem si do ruky čaj a zase upil.

"Doufám že když už se ukážou že neublíží nikomu koho mám ráda .... i když to je celá vesnice."

"Neboj se...nikomu se nic nestane." Doufám... Dopil jsem čaj a postavil se."Někam si zajdeme ne?" Popadl jsem ji a vzal do náruče. Rozběhl se a skočil z okna. Než jsme dopadli, proměnil jsem se na většího orla a i z Bettany na zádech prudce zabrzdil a vznesl se nad Kitagawu."Tak kam to bude?" Usmál jsem se.

"ty si se zbláznil." držela jsem se ho zuby nechty. "KAm bys chtěl hm?"

"Neříkej, že se ti to nelíbí." Zazubil jsem se."Můžeme si třeba například zaletět do sirotčince. Nemám moc dobré vzpomínky, ale lhal bych, kdybych řekl, že se mi nestýská."

"můžeme udělat prohlídku stejně jsem tam měla namířeno jeslti splnili moje požadavky." usmála jsem se

"Výborně!" Zaradoval jsem se a silně máchl křídly a rozletěl se rychle za obytné ulice přímo k sirotčinci.
(přesun)

opět jsem za pomoci asistentky třídila spisy a důležité papíry a bylo na mě vidět že jsem nejen unavená ale i znuděná, nicméně někdo to udělat musel a já neměla to srdce dát to na starost asistentce. Koukla jsem na hodinky.

"Běž už domů já to tu zvládnu." usměju se n aní sradostí kývla a odešla domů a já se zase ztrácela v papírech

Přišel jsem před nějaké dveře,ale nechtělo se mi je otvírat tak jsem prošel dimenzí a oběvil se za dveřma. pořád jsem měl oblečení aby mě nikdo neviděl jako čerta šel jsem kousek a viděl tam někoho(Bett).



Jaj omlouvám se asi jsem přišel někam kam bych neměl. řeknu a rači zakryju obličej.

vzhlédla jsem od papírů za hlasem

"No záleží na tom koho nebo co hledáte." řekla jsem líbezně