okolní území/těžební rokle

planiny kolem hlavního města a rokliny kde se těží nerostné suroviny a vyhledávají se vzácné kameny

dorazila jsem do velící věže nad roklí, setkal se semnou hlavní vedoucí dělníků a seznámil mě s okolnostmi a nálezy prostudovali jsme smlouvy a po podepsání jsem přijala nové dělníky.
bylo mi oznámeno že se našla nová bedna diamantů a opálů, z čeho jsem měla radost
"Tak nezapomeňte je nechat vybrousit." připomenu a jdu se trochu projít po okolí

po dlouhém bloudění a přemýšlení o té lákavé nabídce jsem se pomalu vracela co centra (přesun)

Od této chvíle celé mé území obklopila dvojnásobná diamantová bariéra, která je tvrdší jak jakékoli železo či ocel

(Diamant je nejtvrdší kámen)

nikdo se přes nedostane ven ani dovnitř

vyjímka nějaké techniky

došli jsem k rokli
"Tak jsme tady." rozhlédnu se a otočím se na něj

Obzeral som si to okolo.. no vlastne ani nie, väčšinu času čo sme tu som sledoval Bettany.. hee človek sa vie na ňu pozerať kľudne aj celý deň.. prešlo mi hlavou a ja som sa pousmial.. pomaly som ani nezaregistroval keď povedala že sme tu ale predsa len som to započul. Haai.. odpovedal som pri čom som sa na ňu stále usmieval, Môžeš .. začať.. bude to tréning oboch da?.. ty na mňa budeš útočiť a ja sa tie útoky budem snažiť odkláňať.. navrhol som a čakal som ako na to zareaguje.

"Fajn." řeknu dám si ruce v bok a chtěla zkusit zaútočit pomocí své vůle chvíli to trvalo ale nakonec se ze země vynořili rychlostí blesku ostré hranoly krystalů

Jednu ruku som vystrel pred seba pozorne som Bettany sledoval, po tom som si uvedomil že zo zeme predo mnou vyletelo niekoľko kryštálov v tvare hranolov no skôr než sa ma stihli dotknúť sa doslova začali odkláňať do strán popri mne, aj tak som však spravil dva kroky dozadu aby mi netrafili no stále som pohľad nespúšťal z Bettany.. si krásna keď bojuješ.. šepol som jej smerom a ani som nevedel či to započula.. aj tak bola celá na nezaplatenie.

to co udělal mě překvapilo všimla jsem si že něco říkal, ale nerozumněla jsem tomu asi nějaký název techniky opět jsem zkusila pomocí vůle ten samí útok akorát ho zdvojnásobila že ty krystali na něj útočili ze dvou stran

Keď som zaregistroval jej útok tak som ostal stáť na mieste a poryvom ruky sa okolo mňa doslova zodvihol vietor, aj keď to bolo iba následkom mojho reflectoru. Spiral pain.. šepol som si a týmto som sa snažil jej útok odkloniť takým oblúkom okolo mňa, bolo to dosť tesné kryštál som mal len pár centimetrov od môjho tela a tiež sa dalo povedať že ma to riadne unavilo.. pfu.. ohýbať kryštál.. kso.. to je práce.. povedal som si po čom som sa z toho kvázi zovretia snažil dostať a keď sa mi to podarilo tak som znova očakával jej útok. Znova som na tvári nahodil taký ten môj úsmev a čakal som na jej ďalší krok, tento krát som sa však rozbehol jej smerom..

fascinovaně jsem zírala na jeho schopnost když běžel k němu zvedla jsem ruce a donutila diamanty z rokle aby na něj zaútočili (jakoby příí déšt kamenů)

Tak veľa.. tomu sa nedá vyhnúť ani keby som chcel.. povedal som si v duchu pri čom som sa stále tak uškŕňal.. len som bežal ďalej za Bettany a všetky kryštále, diamanti a podobne ktoré na mňa lietali sa kúsok predo mnou doslova odklonili do zeme alebo do môjho okolia.

pomalu jsem začala ustupovat dozadu, déšť jsem zastavila a z nebe nechala spadnou obří kvádry krystalu

Teraz som sa aj začal mierne uhýbať, teda taký veľký kváder síce sa odklonil ale vyzeralo to nebezpečne.. tak aj s ostatnými.. v momente som už stál len kúsok po Bettany a tak som sa len odrazil a doslova som po nej skočil.. ešte vo vzduchu som ju objal pri čom som ju aj zo sebou strhol na zem, než sme však dopadli tak som sa pretočil pod ňu pretože som nechcel aby sa jej niečo stalo.

než jsem stačila cokoli udělat ocitla jsem se na něm okamžitě jsem zrudla
"Etto...já...." zadrhla jsem se

Pomaly som ju pustil ale ostal som ležať a milo som sa na ňu usmial.. mám ťa.. zaškeril som sa a po tom som tam len ostal nehybne "oddychovať". Všimol som si že sa červená alebo .. inak povedané bola dosť.. "rudá".. možno dostala úpal.. povedal som si po čom som prešiel do sedu takže mi teraz kvázi "sedela" na nohách.. naklonil som sa k nej pri čom som sa jej čela dotkol svojim a tým som skúsil odhadnúť či má teplotu.. Hmm.. si troška.. horúca.. šepol som.

"HOrečku? to se ti určitě zdá," dívala jsem se mu do očí a cítila se tak prazvláštně způsobilo to určitě to co mi řekl, jinakbych nad tím tak nepřemýšlela

Hmm.. keď myslíš.. povedal som potichu pri čom mi pohľad ukotvil na jej očiach, stále som sa do nich tak "pozeral".. úplne mi tento pohľad stačil, vedel by som sa do nich bez pohnutia pozerať celý deň a neomrzelo by ma to.

čím víc jsem se dívala do jeho očí tím víc jsembyla v rozpacích
"Já myslím, že z tréninku právě sešlo." šeptnu

Po jej slovách som sa len pousmial no stále som z nej nevedel odtrhnúť zrak, hai.. šepol som pri čom som sa trocha naklonil k nej, máš nádherné oči.. povedal som potichu a dostal som nutkanie ju pohladiť po tvári, čo som aj urobil..

"Děkuju." zmůžu se jen na tohle slovo ztracená v jeho očích

Pousmial som sa nad jej odpoveďou pri čom som ju pravou rukou stále hladil po tvári, pomaly som sa naklonil o niečo bližšie no stále som bol stratený v jej očiach, po tom som sa k nej ešte raz, opatrne a pomaly naklonil, keby som pocítil hocijaký odpor tak by som hneď prestal ale ak nie tak som ju pobozkal na pery.

nechala jsem se unést jeho polibky a opětovala jsem je

Neprestával som ju bozkávať, pravou rukou som ju objal pri čom som ju s ňou hladil po chrbte a vychutnával som si každú jednu sekundu týchto momentov.

já se naopak k němu přitáhla, když jsem své ruce omotala kolem jeho krku