Vila vůdce v centru města

(nejchráněnější místo ve městě ne leckdo se sem dostane)

došel semnou k jedné budově
"Páni tady bydlíte?"

"Jsem Isuke....a jo bydlím teĎ tu pár týdnů než se opraví vaše vesnice budete bydlet taky"

"Už mě můžete pustit." zašvitořila jsem "Já jsem Bettany Saya." titul LAdy jsem raději vynechala aby to neznělo chvástavě

položil jsem jí na gauč do velkého obývacího pokoje "Těší mě"

"I mě " podala jsem mu ruku s úsměvem, "Jen je škoda že se seznamjeme v tak nepříjemné situaci, promiňte mi bylo tojediné rychlé rozhodnutí."

Po nejakej dobe sa dotrepem až k tomuto kvázi paláci.. pche.. takto to dopadne keď človek nevie čo z peniazmi.. zahundral som si pre seba no skôr na odľahčenie mojej skleslej nálady.. moc mi to nepomohlo a tak som len potriasl hlavou a zaklopal som na dvere pri čom som zrak upieral do zeme.

"myslel jsem že by sme si mohly tykat" zasmál jsem se ale usměv po chvýli zmizel "ano...je to clekem smutné"

"Tak to dopadne, když je vůdcem ženská, vědí že toho moc nemůzže a proto na mě šli dva chlapy to je ironie co?" pousměju se a posadím se
"Můžeme si tykat, tak já jsem Bettany."

"Isuke" znova jsem zopakoval "Máte hlad ?"

Mierne som si povzdychol pri čom som rozmýšľal či tam niekto je a mám do tých dverí začať trieskať alebo nie a zbytočne by som ich vyvalil.. keby že mám aspoň papier a pero tak mu napíšem vzkaz.. kebyže viem dobre písať.. ksoo.. hovoril som si a skúsil som to ešte raz.. tento krát som do búchania do dverí dal aj trocha sily no tak aby ostali nepoškodené.

"říkal si tykání." usměju se "Nemám hlad." chtěla jsem říct že bych se potřebovala vyplakat ale to před ním nemůžu
"Ale sy si pokojně něco dej."

podíval jsem se do těch jejích velkých kulatých oči z toho mě vytrhlo až bouchání na dveře.."omlouvám se..hned jsem zpátky" přišel jsem ke dveřím a otevřel

sklopila jsem oči přitáhla si k sobě kolena a objala a vybavila jsem si ten okamžik zničení vyhrlo mi to další slzy do očí

Ehm.. zdravím.. povedal som tichým hlasom pri čom som sa tomu týpkovi pozrel do očí.. nechcem byť nejaký hrr.. ale práve som sem prišiel s celým obyvateľstvo Kitagawy ktorý v podstate.. nemajú kde byť.. a.. ešte.. etoo.. chcel som sa spýtať.. či je u vás Bettany.. hovoril som pri čom som pri tom ako som zmienil Bettany trocha posmutnel ale nedal som to na sebe moc poznať.

"Bettany tu není" poslal jsem moje bodyguardy k němu "tihle dva ti ukážou kde se ubytujete"

ulyšela jsem co říkal a trochu ve mě hrklo pomalu jsem vstala a šla ke dveřím obýváku a dál poslouchala

Tsche.. tak nech to idú ukázať tým ľuďom mne je to prinajmenšom u p.. hem.. zbohom.. povedal som podráždene pri čom som len s dosť nanič náladou odišiel od jeho Vili niekam do mesta.. je mi jasné že tu niekde je .. prebehlo mi hlavou pri čom som stále kráčal takým pomalým krokom k mestu.

poslal jsem bodyguárdy ať jim to ukáže a jí se vrátil za BEttany pokoj pro hosty už byl nachystaný...všiml jsem si čerstvých slz na jejím obličeji...sklopil jsem pohled a potom jí slzy utřel "neboj..vše bude dobré"

"Kdo to byl?" zeptala jsem se drsněi než jsem měla v plánu

"nevím..přivedl tvý lidi"

"řekl si mu že tu nejsem proč?" chtěla jsem vědět a dívala se na něj

!máš toho dost...nepomohlo by kdyby otravoval ne ?" zeptal sjem se a pomalu jí zavedl k pokoji pro hosty "jdu už na kuťe buď tu jako doma kdyby si měla hlad tam je lednička a tam spí sluška...ukázal jsme potom na dveře "dobrou" políbil jsem jí na čelo a šel do svojeho pokoje

překvapilo mě jeho chování nečekala jsem ani polibek an čelo pomalu jsem došla do toho pokoje a lehla si než jsem však usnula přemýšlela jsem chtělo to pomstu a navíc jednaj se mnou všichni jako s malou holkou pak jsem teprve usnula

ráno jsem se probudila nechtěla jsem budit nikoho tak jsem napsala Itsukovi vzkaz a opatrně se vytratila z jeho vily
(přesun)

pro Itsuku: