Nishi no Gawa (Centrum)

...

"ah..proč zrovná já musím být králem téhle díry...ani pořádného sluhu tu nenajdu !" procházel jsem se po své velké vile

Kráčela jsem ulicemi, poblíž nějakého parku. Zaujala mě hra lidí, kteří byli zhruba v mém věku. Jedna skupinka hrála přehazovanou, druhá vybíjenou. Smutně jsem si povzdechla a šla dál. Kde jsou ty doby, kdy jsem si podobné hry užívala se svými spolužáky.

Pozorovala jsem oblohu a nevnímala co se děje kolem. Kéž bych alespoň měla tušení, co se to se mnou děje. Proč už nejsem jako dřív. Připadám si, jako netvor.

Kráčela jsem s úsměvem po ulici s rukama zabořenýma v modré mikině a nahlížela do výloh obchůdků. Dnes jsem se loudala ulicemi a nudila se stejně, jako obvykle. Nudný stereotypní život, ze kterého jsem se tak toužila dostat. Vyhlédla jsem si nejbližší lavičku a sedla jsem si na ní. Hleděla jsem na rušné ulice, auta jezdící kolem i na případné kolemjdoucí, jenž mě míjeli a přesto se na tak maličký okamžik naše životy propletli a za vteřinu zase zmizeli.
Podepřela jsem si hlavu rukou a zandala si do uší bílá sluchátka. Tyhle nesmyslné myšlenky jsem tím zahnala a ponořila se zase na chvilku do světa hudby, kde jsem hodlala i chvilku pobýt.

Pokračovala jsem v cestě. Z centra města jsem se dostala na méně rušné prostranství. Šla jsem podél silnice. Zřídkakdy tu projelo auto, jedinými společníky mi tak byly šedivé budovy a prazvláštně pokroucené stromy. Neustále jsem si v myšlenkách přehrávala svou minulost. Nemohla jsem se toho zbavit. Kráčela jsem ulicí, zahleděná na oblohu. Byl tam zvláštní mrak. Tvarem mi připomínal - bohužel kamion.

Kráčala som po ulici , snažila som sa dostať z tejto obytnej zóny kde bolo toľko veľa ľudí lenže som to tu dobre nepoznala tak to bol pre mňa veľký dostať sa odtiaľto .
Blúdila som .

"tý vo*e...taková nuda" vyšel jsem z vili u sebe jsem měl dva "bodyguardy" a šel jsem s nima do města

Nič som tu stále nepoznávala ale vedela som že som v neznámu .
Prechádzala som sa už dlhšiu chvíľu takže už som sa vedela ako tak zorientovať .
Lenže som čula veľa hlasov ktoré mi už liezli na nervy tak som si dala slúchadla do uší a pustila som si hlasno hudbu .
Hudba krásne prehlušila myšlienky obyvateľov .

Prechádzal som centrom Nishi no Gawy a obzeral sa naokolo. Mohlo by sa zdať, ako keby som niečo hľadal.

Přišel jsem k němu.
"Něco hledáš ?"

Všimla som si skoro pred sebou akejsi obludy .
Dala som si von sluchátka aby som mala nejakú predstavu čo sa tu deje .
Radšej som ale pred ním cúvla , a potom som uhla na stranu .

Na jeho otázku som nereagoval. V ruke sa mi objavil meč a na tvári sa mi objavil úsmev.

Tiše jsem stála za Yoshirem. Nespouštěla jsem oči z toho cizince, jelikož jsem si nebyla jistá, zda se mě znovu nepokusí udeřit, až mě uvidí.

Vytáhl jsem meč a taky se usmál.
"Vypadá to,že bude konečně sranda."
Zaútočil jsem na něj mečem.

Jediným pohybom ruky, v ktorej som držal meč, vznikla ostrá vlna, ktorá ufikla niekoľko Yoshirových vlasov.
Zanechávala za sebou obrovskú ryhu v zemi a ako prechádzala budovami, tie to nevydržali a rozpadli sa.

K normálnym myšlienkam sa mi pridalo aj akési pískanie .
Vyľakalo ma to lebo som nevedela prečo , sa pridalo to pískanie .
Nebolo to také hlasné ale radšej som sa držala stranou lebo som z toho bola zmetená , takže som sa prizerala na ten ich boj .

Zvláštní. Dokáže skoro to samé co já... Přišla jsem k troskám jedné z budov. Chvíli jsem se rozhlížela po něčem vhodném. A pak jsem to našla. Kus nějaké zdi, větší než já. Nedokázala jsem odhadnout kolik váží, každopádně jsem jej zvedla nad hlavu a mrštila po našem nepříteli.

Jak letěl ten kus znova jsem zaútočil.
Je sice silný,ale není neporazitelný.

Pohliadol som na rútiaci sa kus neidentifikovateľnej časti bývalej budovy ako aj na útočiaceho Yoshira. Keď už to vyzeralo na dvojitý zásah, udialo sa čosi nečakané. Rozpadol som sa na niekoľko drobných čiastočiek.
Opäť som sa zložil až na streche protistojného domu.

Pohlédla jsem na toho zvláštního týpka stojícího na střeše budovy. Budeme ho muset sundat. Přistoupila jsem blíže k domu, na němž stál. Vedle sutin se válela jakási trubka. Chytila jsem ji a hodila po něm. Roztočila se zhruba jako bumerang. Zároveň jsem sbírala další kusy čehokoliv kovového, či dost těžkého, pro zásoby munice.

Mířil jsem za ním.
Po chvilce jsem se k němu dostal.
"Utíkat opravdu umíš..."

Už mi došlo že ide o silného votrelca .
Nechcela som len tak pozerať a nič nerobiť .
Vytiahla som si teda svoju katanu a šla som bližšie k bojujúcim a čakala som teraz na vhodnú chvíľu .

Na jeho vetu som reagoval úsmevom. Trubka vo forme bumerangu však bola rýchlejšia ako Yoshiro. Pred rukami mi vzniklo niečo ako otvor, v ktorom následne po kontakte s ním zmizla.
Otvor sa znova objavil za Yoshirom a trubka napadla jeho.

Trubka mě probodla a mé tělo dopadlo na zem.

"co to tu je ku*va za bordel ?ˇzařval jsem když jsem si všiml boje