Nishi no Gawa (Centrum)

Chvíli jsem jen uvažoval a poté jsem přikývnul.
"To bude bohatě stačit, mnohokrát děkuji, slečno."
Poděkoval jsem, otočil se na podpatku, přehodil kapuci přes hlavu
a zamířil zpět. Měl jsem co jsem potřeboval.
Musel jsem rychle vyklouznout z města a vrátit se.

Přikývla jsem, ale to už se poroučel k odchodu. Zastrčila jsem si sluchátka zpátky do uší a zaklonila hlavu. Přemýšleal jsem tentokrát o tom, jestli jít trénovat nebo se tu jen takhle líně poflakovat. Mé nohy se však k odchodu nijak neměli, i přesto, že rány skoro neboleli. Radši ještě chviličku počkám..

pták oblétaávala někde přistál

pro vůdce a jeho bojovníky:

všiml jsem si ptáka přečtl si vzkaz a protože jsme se nudil jsem si vzal pár poskoků s katanama a skoro půlku "armády" prostě lidi co ovládají seishin a vyrazil rychle na pomoc

dorazili jsme do mojí vily do které jsme vešli já donesl Bettany do obýváku a položil jí na gauč bogyslužky šli připravovat večeři a pokoj pro hosty xD

Po nejakom čase som konečne od niekoho získal typ kde by tí dvaja mohli byť.. nemal som zrovna sto chutí stáť pred Bettany keďže to všetko bola v podstate moja chyba ale musel som ísť za ňou a za vodcom tejto oblasti.. zotrel som si rukou krv z úst ktorá mi znova začala tiecť a len som si to zamieril k ville alebo čo to bolo (presun .. ak ma nikto nezastavil xD)

Pomaly som došiel až do úplného stredu tejto "dediny".. stál som približne v strede cesty pri čom mi bolo úplne jedno či to niekomu vadí alebo nie, len som si sadol do takého tureckého sedu pri čom som si ruky položil do lona.. hlavu som sklopil nižšie a pomaly som zatvoril oči pri čom som sa snažil zaspať aj keď som bol taký naštvaný že to vôbec nešlo. Po tom som si však spomenul na dve osoby ktoré sa so mnou nevrátili.. a na Yuuki ktorú zobral ten druhý vodca.. len som sa zobudil a odišiel som z celého tochto prehnitého mesta (presun).

Vstala jsem z lavičky, protože se ke mě dnes donesla jedna velice zajímavá informace, která mi sice vrtala hlavou, ale proč nezjistit, jestli je pravdivá. Protáhla jsem se a pak jsem se vydala pryč.
(Přesun)

Pousmála jsem se, když jsme dorazili do centra. Nebyl tam obvyklý ruch, ale zase některá část nebyla poničená. Obchody stály, to spíš druhá strana města byla útoky zasažená více.
Porozhlédla jsem se po obchodech. Tak á tady to je..
Rozešla jsem se tím směrem, kde jsme zahlédla ceduli a zastavila se těsně u jednoho obchodu. Vešla jsem do něj a počítala s tím, že Hiraku půjde za mnou.
"Dobrý den.." Pozdravila jsem hlasitě postaršího pána sedícího za kasou a nadále se věnovala vystaveným katanaám, mečům, dýkám.. Všelijakými ostrými předměty.
"Tak co, pravděpodobně chceš Katanu?" Zeptala jsem se Hiraka.

nejistě jsem přikývl
Katanu kterou jsem si kupoval za peníze tami jsem si kupoval v hračkárně, ale tohle je nějaké dražší než jsem si to představoval
Prohlížel jsem si cenovky

Všimla jsem si jeho pohledu.
"Na cenovky nekoukej, prostě si nějakou vyber, ano?" Pousmála jsem se.
Po těch starých mečech stejně nešáhne, jsou velké a těžké. No, byla jsme tu jen jednou, to mám co říkat. Specialista nejsem a nikdy nebudu.
"Tak fajn, prostě nějakou vezmi, radila bych ti nějakou s prodlouženou čepelí, ale je to na tobě, aby ti vyhovovala i váhově.." Pousmála jsem se a čekala.

Přišel jsem k jedné která se mi opravdu líbila a chvíli jsem se na ní díval, po té jsem si všiml té ceny...
radši si vemu tuto šáhl jsem po jiné která byla vedle ní ale byla výrazně levnější, byla těžká a moc dobře se mi nedržela
''tuhle'' pověděl jsem

Trošku podezíravě jsem si ho prohlédla a zahleděla se mu do očí, jestli mi náhodou nekecá. Vzala jsem Katanu do ruky a i já jí sotva udržela.
No, já mám svalstvo oslabené, ale stejně..
"Opravdu chceš tuto? Vybral sis dobře? Pamatuj, že jenom ona bude po několik příštích dní i týdnů s tebou při tréninku. Musíš si vybrat dobře, protože pokud špatně, nenaučíš se to s ní pořádně zacházet a právě tahle chyba by pak v boji jeden na jednoho mohla být tou osudovou. Nechci tě podceňovat, nic takového. Ale opravdu si vyber s řádným promyšlením"
Dodala jsem a prohlédla si Katanu, co mi dal a pak i jeho.
Ta rukojeť je příliš velká, tipovala bych na něj něco menšího, lehčího. Aby se mohl pohybovat mrštně, aspoň pro začátek. Pak už mu nebude dělat problém, jen aby si zvyknul

''tak tedy'' sebíral jsem odvahu na to vzít tu drahou a po té jsem po ni šáhl a vytáhl jí, byl v tom opravdu poznatelný rozdíl a při jejím držení jsem cítil divný pocit

Pousmála jsem se a tu Katanu, co mi dal předtím jsem sklidila zpátky na staré místo.
Já to tušila..
Opatrně jsem si vzala tu, co držel v rukou, protože výraz jeho tváře mi bohatě stačil, abych věděla, že tuhle si doopravdy vybral.
Donesla jsem jí k pokladně, tam si prodavač naúčtoval cenu a já mu požadovanou cenu dala. Ještě jsem přikoupila pouzdro a obě dvě věci jsem Hirakovi podala.
"Tak fajn, Katanu máme.. První úkol splněn.." Podotkla jsem a vyšla z krámku ven.
Jsem ráda, že ty peníze šli na dobrou věc, já sama bych je utratila za blbosti, jak se znám.. Ušklíbla jsem se.
"Umm, co chceš dělat teď? Trénovat můžeme dnes i zítra. To je na tobě..." pronesla jsem a znovu se zamyšleně porozhlédla po centru.

''to je na vás, sensei'' koukl jsem se na ní a usmál jsem se

"Sensei?" Nadzvihla jsem obočí a upřímně se zasmála.
No, Misaki.. Co ty se ještě nedozvíš..
Zavrtěla nad tím hlavou. "Tak fajn, Katanu máš. Teď tu na mě chvilku počkej, ano?"
S tou větou jsem zapadla do vedlejšího krámku. Po chvilce jsem vyšla se dvěma plnými taškami.
Stejně, to celé nesníme než odejdu. Ale co, to se neztratí.
Tu myšlenku jsem zahnala a došla s igelitkami až za Hirakem.
"Tak, půjdeme prozatím domů. Stejně to tam musím odnést.. Ale pokud někam chceš zajít, klidně si řekni.. Nemusíš být se mnou.." Podotkla jsem a rozhlížela se po nejbližším a nejrychlejším směru.

dal jsem si katanu do pouzdra abych ji nemusel držet, přišel jsem blíže k Misaki
''já je vemu'' řekl jsem a natáhl jsem k ní obě ruce aby mi dala igelitky

Dostal jsem se nad centrum města, ale pořád jsem ji neviděl. Až konečně jsem ucítil známou energii, která byla nedaleko ode mě. Mám tě... Zamířil jsem tím směrem. Nakonec jsem ji zahlédl stát z nějakým klukem na ulici s plnými taškami, nevím čeho. Párkrát jsem máchl křídly a dosedl přímo před ně. Přitom jsem vydal takový menší jakoby řev, což bylo tím, že jsem špatně dosedl. To bych si měl natrénovat...

Podala jsem mu jen jednu.
"Kompromis.." Zazubila jsem se a měla sto chutí vypláznout jazyk, ale neudělala jsem to.
"Tak jde-.." Zasekla jsem se v půlce věty, když jsem si všimla toho křišťálového stvoření.
"Akihiro?" Zeptala jsem se napůl pobaveně, napůl zvědavě a úsměv na rtech se mi ještě více rozšířil.
Co tu dělá? Neměl by být ve svém městě, popřípadě stále v nemocnici? No ty něco říkej, zdrhla jsi po jednom dni.
Myšlenky mi zběsile vířili hlavou, ale musela jsem si přiznat, že ho ráda vidím.
A když zvládl proměnu, zdá se, že je už i celkem v pořádku.

měl jsem položenou ruku na kataně, byl jsem si jím nejistý avšak vypadalo to že jej Misaki zná

Vrátil jsem se do své podoby. Pořád jsme z těmi obvazy vypadal, jak mumie, ale to mě vůbec nevadilo."Ahoj Misaki." Usmál jsem se na ni. Pak jsem si všiml toho kluka a viděl jsem, že má ruku na kataně."Neměj strach, nepřišel jsem ve zlém." Taky jsme se na něj usmál. Potom jsem se pohledem vrátil k Misaki.

Otočila jsem na Hiraka.
"V pořádku, znám ho.." Uklidnila jsem ho a pak jsem se otočila zpátky na Akihira. Tašku jsem položila na zem.
"No, vítám tě v Nishi no Gawě Akihiro. Co tě sem přivádí? Neměl by jsi být v nemocnici, i když zdáš se mi v pořádku.." Pousmála jsem se a přeměřila ho pohledem.
"Musím hodně věcí sdělit Velvyslanectví, ale máme se sejít až za několik dní.." Podotkla jsem trochu mimo řeč.

i přes to jak se choval mě nenechával klidným, cítil jsem z něj něco divného, něco co mi nesedělo a nutilo mě to mít ruku na kataně, bylo poznat že jsem nervózní

"Slyšel jsem nějaké zvěsti o tom, že Nishi bylo napadeno démonem, ale že by lzastaven. Musel jsem se přesvědčit na vlastní uši a oči." Usmál jsem se."Uzdravil jsem se docela rychle díky své staré známe a ve vlastní vesnici zatím nejsem potřeba. Napsal jsem vzkaz našemu vůdci, aby se za mnou stavil. Bohužel ještě nepřišel a já se mezitím rozhodl ty fámy prověřit. Nechal jsem ji dopis a později to vyřídím. Stejně bych ji teď nezastihl. Potom jsem se otočil na toho kluka.... "Grrrrr....lovec duší..." Mizuchimu se nějak nelíbil a cítil jsem z něho strach."A kdo je toto?"