Minami no Gawa (Centrum)

Šel jsem pomalu, vůbec jsem nespěchal, byl to trošku
emotivní zážitek, ale co se dalo dělat.
Pomalu jsem šel směrem od věže a kousek od centra jsem
konečně dorazil až na místo. Pomalu jsem si dům prohlédl
a začaly se mi lesknout oči.

Spoiler:

Přes dveře byla nalepená páska, zřejmě známka nynějších úřadů, že tu nikdo nežije.
Tím lépe, dům patřil mě, teď jsem na to měl i papíry.
Nečekal jsem, že se tady ještě někdy dostanu, ale jak to vypadalo,
tohle bude opět můj domov.
Pomalu jsem šel až ke dveřím, strhnul pásku, mávnutím ruky jsem otevřel dveře a vešel dovnitř.
Vnitřek byl krásně prostorný a prosluněný, jelikož uvnitř bylo spousta oken.
Dům byl stejný, jak jsem si ho pamatoval, až na pár drobností. Vypadalo to, že tu někdo žil
a nedávno se odstěhoval, jelikož se tady nestačil ani usadit prach.
Chvíli jsem jen zíral a poté si prošel všechny pokoje.
Přízemí mělo velký obývací pokoj spojený s malou kuchyňkou, pracovnu a koupelnu.
Vrchní patro mělo dvě ložnice a prázdný pokoj, ten měl být pro Shigeru, až vyroste...
Jsem zase tady, mami... tati... Kéž byste tady mohli být taky...
Sešel jsem opět dolů a z obývacího pokoje jsem prošel zásuvnými dveřmi na venkovní terasu,
pod kterou bylo krásné jezírko.
Nahnul jsem se nad zábradlí a klidnou hladinu rozkmitaly mé slzy...

Procházela jsem se po městě. "Jak jen mohl tohle udělat?!" mumlala jsem si pro sebe. Měla jsem vztek. Posadila jsem se na lavičku. Naštveně jsem bouchla do dřeva, ze které byla lavička vyrobena.

Po chvilce, na kterou jsem nebyl zrovna hrdý, jsem se rozhodl,
že si zajdu koupit nějaké věci a zajdu to taky oznámit Peinovi.
Daisuke ještě ani nemusí být v městě... Dříve nebo později ho
ho stejně najde. Odešel jsem z domu za Peinem.

Zaklonila jsem hlavu. Na obloze se třpytily hvězdy.
Chtělo se mi spát. Po přemlouvání jsem konečně vstala. Zamířila jsem do hotelu.

V recepci jsem si vzala klíče. Vyšla jsem do patra a odemčela jsem si pokoj. Vešla jsem dovnitř a zamkla jsem za sebou.
Vlezla jsem do sprchy a pak do postele.
Usnula jsem.

Rychlým krokem jsem zamířil domů.
Prásknul jsem za sebou dveřmi a vyběhl
jsem nahoru. Strhal ze sebe oblečení a
zapadl jsem do peřin.
"Zítra musím brzo vstávat...
Zítra se rozhodne..."

Ráno jsem otevřel oči a ani jsem neměl čas na to se pořádně probrat.
Vyskočil jsem z postele a oblékl se, vzal papír a napsal na něj něco.
Ten jsem schoval do kapsy. Rychle jsem něco snědl a u dveří
jsem našel deštník, musel jsem se schovat před Peinovým
deštěm, aby to vypadalo nenápadně. Vzal jsem deštník,
(Pro případ, že prší) a vyrazil jsem k hlavní bráně. Nebylo času
nazbyt.

Stal som vedla hotela kde bola ubytovana amrit a cakal som kym vide von.

Dorazil som až za Yahikom pri čom som kúsok od neho sklonil hlavu a pretrel som si oči. Yahiko-sama .. oslovil som ho a ak ma zaregistroval tak som si len klakol na koleno na znak úcty k nemu.. aj keď to bolo hlavne pre to aby ma hneď teraz nezabil.

"Mozes sa postavit, a co potrebujes."

Prikývol som hlavu no stále som ostal klačať..bolo to trocha divné ale aj cez dášť som bol úplne suchý, voda kao keby na mňa ani nedopadala. Mierne som podvihol hlavu tak aby som sa mu pozeral do očí a po tom mi v hlave prebehlo to čo chcem povedať. Chcem vás poprosiť, aby ste neútočili na Kitagawu. Viem že za vami išla Bettany, tiež sa chcem ospravedlniť ale to ja som bol ten ktorý jej o stave tejto oblasti podal informácie a ktorý ju prehovoril aby vás skúsila prehovoriť aby ste sa viac zaujímal o svojich ľudí.. neuvedomil som si aké by to mohlo mať následky.. povedal som takým pokornejším hlasom pri čom som oči znova uprel do zeme.

"Je mi luto ale toto sa stava viac nes osobnym a mimo to musi prezit co je to bolest."

Povzdychol som si pri čom som ruky zovrel v päsť ale len som prikývol na znak toho že rozumiem.. chápem, ďakujem za vypočutie.. povedal som potichu po čom som sa len postavil a odkráčal som preč.. s týmto nespravím nič.. ale dopadlo to lepšie než som si myslel.. prežil som to.. prebehlo mi hlavou pri čom som sa pozeral na zamračenú oblohu a kráčal som preč.(presun)

Vosiel so mdo centara videl osm Yakiho-sama este s durhym vladom zeme kde som bol ako prvej."Yakiho-sama co sa deje preco tu cakate na naco prisie lsom o nieco".

"Ideme do valky ides ties."

"Do vojny a a skym"?.

"Kitagawa"

Pozrel som na neho"To to nemoze byt pravda preco co sa stalo ved ste hovorili ze chcete byt vo svete bez vojn a utrpenia a teraz ju vyvolavate a idet utocit Yakiho-sama prosim vas ako jeden s vasich ucnov nerobte to prosim.

"Je to dielo bozia a ked sa tej dediny zbavime budeme o nieco blisie k Mieru. A nielen to specatila svoj osud ked mi prisla roskazovat. Zato musi pocitit co je to bolest."

"Pri vsetkej ucte ako viete ze vam rozkazovala a len kvoli tomu chcete ist znicit jej celu cast zebme to nei normalne vy vy ste blazon toto nieje dielo bozie a ani nebude toto ak spravyte bude dielo diabla prosim rozmyslite si to .

Vzbudila jsem se. Šla jsem na snídani a poté vyšla ven na ulici.

"Us je pozde na lutost."
Zakrical som na amrit nech pride kumne.

"Yakohi-sama Viete ze si stojime za svjou castou zeme ale stoji vam za to aby ste premarnili nase zivoty ste naozaj schopny vsetk oriskovat kvoli pomste"?.

Zarpušile jsem k nim přišla.

"Poviem ty teda nieco. V tomto svete nieco ako mier neny je iba bolest same nasilie ten falosny mier ktory teras je iba obetou mojich najlepsich priatelou tak preco mat teras zlutovanie snimi. Ale ak mi neveris tak kludne odyt."
otocil som pohlad na amrit.
"Ideme do valky ides ties Amrit."

Otoci lsom sa bokom od Yakiha-samaa pozeral sa smerom hore"Moje telo bolo stvorene na vojny ja osm zbran an vrazdenie pojdem s vami no zasahovat nebudem len ak by sa nieco strasne stalo.