Hlavné Mesto

Vypustil jsem před sebe zbytky své energie a držel jsem tlamu otevřenou."Tak snadný to mít nebudeš!"

Protočil jsem oči v sloup. A jak mám tuhle bestii oslabit a přitom neublížit Akihirovi? Sletěl jsem níž a poslal po démonovi několik zvířat od psů až po orly. Soustředil jsem se, aby svými útoky doráželi pouze na tu lišku. Tu a tam se některé zvíře rozprsklo, nicméně i obyčejný inkoust mi stačil k tomu, abych z něj začal tvarovat pouta.

Ako náhle sa ku mne Shigeru dostal, prerušil som pečatenie.
"Vydrž. Kazuki je polodémon, takže má väčšiu šancu ho pohltiť, ako ja zapečatiť! Nesmie sa dostať do jeho žalúdka!"
Začal som ho hlasno povzbudzovať.
"Dokážeš to! Musíš to zvládnuť!"

Měl pevný stisk a soustředit se na pohlcování a držení bylo složitý, ale pomáhala mi Taisukeho podpora.Chvílu ještě vydrž...vzpomeň si kolikrát tě fyzicky trestali...

Hatoshiho zvieratá mi síce neubližovali, ale oslabovali ako aj moju energiu, tak i moju pozornosť.
Nemôžem tu skončiť ! To je blbosť, ešte som nezažil, že by nižší rank pohltil vyšší !
Kvôli energii, ktorá do mňa zo strany Hatoshiho narážala a zároveň tej, ktorá do mňa vrážala zvnútra, som bol nútený otvoriť papuľu a vypustiť ho, inak by som to neuniesol.
To je zlé, nie je môj jediný nepriateľ !

Jakmile jsem to uslyšel, změnil jsem taktiku.
"Jestli omdlím, postarejte se mi o tělo..."
Spojil jsem ruce trochu jinak.
Dělám to prvně, sice to už zkoušel Pein, ale sám to dělám poprvé.
Snad to výjde.
Začal jsem soustředit svou zbývající sílu. Mihotavé plamínky začaly
pomalinku vyhasínat, ještě nemizel úplně.
Naopak, začaly se pomalu objevovat kolem Akihirova těla.
Posílal jsem mu tak zbytek své energie.

Vy pustil mě z tlamy a já už se mohl soustředit jen na pohlcování. Ta energie byla neuvěřitelná, ale i tak jsem zvýšil rychlost. Cítil jsem, že mi to trhá končetiny. Teď jsem nebyl z vody a pociťoval jsem to velmi zřetelně. Najednou do mě začala přicházet nová energie. Rozeznal jsem, kdo to je. Byl to Shigeru. Pomalu jsem začal cítit, že přebírám převahu. Dělej!....

Seskočila jsem dolů ze Saitova stvoření a dopadla na jednu ze střech. Pozorovala jsem je.
"Do háje, to se mi vůbec nelíbí.." Špitla jsem pro sebe a rukou se dotkla budovy. Začala jsem do země stlačovat svou energii.
Po budově až dolů se rozběhli maličkaté prasklinky, pokračovali dál a dál, až se dostali k těm dvoum. Přímo pod nimi jsem přestala a tleskla rukama. Zem pod tou liškou se začal drolit, tříštit a oddělovat se od sebe až vznikl hluboký kráter.
Pokud liška umí lítat, moc se ti to nepovedlo..
Potřebovala jsem to spíš na odlákání pozornosti. Akihiro, vždyť tě to může zabít!
S touhle myšlenkou ze země vytryskli silné provazce rostlin a obmotali Akihira. Snažili se ho držet od lišky dál, aby ho démon nemohl sníst. Drželo se mi to jen stěží. Vydrž AKihiro, pohltíš ho!

Inkoustová lana se rozlezla po lišce a omezovala její pohyb. Zvlášť pevně jsem utáhl smyčku kolem jejího krku. Zbylí ptáci, které jsem na ni poslal začali dorážet na její oči. Nebyl jsem si dvakrát jistý, jak moc to bude účinné, ale aspoň trochu to snad Akihirovi pomůže.

To je zlé. Má v sebe energiu démona, svoju a ešte tamtoho chlapca a kvôli tamtej technike už aj toho dievčaťa, zatiaľ čo ja som už dve tretiny vyčerpal na moje prechádzajúce techniky. Týmto končím.
Nebol som sa už ani schopný udržať vo vzduchu. Stratil som vedomie a dopadol na tvrdú zem, až sa zbytky mesta otriasli.

Mal som príležitosť analyzovať dostatok jeho energie. Démon, ktorý je v ňom. Ide o legendárneho Mizuchiho. Heh, irónia, že práve Mizuchi bol jedným z pôvodných členov Nanakumy.
Pomaly som sa vydal bližšie uistiť sa na vlastné oči, čo sa bude diať.
"Tak ako? Nestoj nad ním a rýchlo ho pohlť, než sa prebudí."

Přestal se vznášet a strhl mě i s ním dolů. Díky Misaki, která mě obmotala jsem se ale zastavil těsně nad zemí. Slábl čím dál tím víc a já věděl, že díky energii ostatních už bude za chvíli pohlcený. Bohužel jsem vůbec nevěděl, jestli to do té doby vydržím. Určitě jsem byl potrhaný ze vnitř, protože jsem cítil, jak se mi do krku a puse žene krev. Poslední trocha a budete...ještě chvíli.... Pak jsem se podíval na Taisukeho. Zapamatuj si, že mu máš pak dat přes hubu...

Pomalu jsem povolil ruce a zlatavé plameny vymizely úplně.
Zbytek síly co jsem ještě měl jsem mu dodal, takže plameny kolem
něj ještě chvíli plály, ale já jsem se natáhnul na záda a jen těžce
vydechoval.
Na víc už nemám...

Konečně byl pohlcený a já byl jako by mě někdo protáhl mlýnkem na maso. Krev mi vytekla z puse a znamení draka zmizelo. Hned potom jsem ztratil vědomí.

Ani nevedeli ako a postával som vedľa nich so založenými rukami.
"To nemyslíte vážne. Ako náhle som zacítil energiu na úrovni B-ranku, ženiem sa sem všetky tie kilometre s úmyslom prehodiť reč a vy si ho len tak pohltíte? Strašidelné, normálne mi z vás nabehla husia koža."

Ako náhle som zbadal nášho najnovšieho príchodiaceho, podlomili sa mi kolená a sadol som na zadok.
"Hyakki... Yako..."

S orlem jsem přeletěl k Akihirovi a opatrně ho naložil na hřbet. Inkoust ho pevně přivázal, tak aby nespadl. Hned poté jsem přistoupil k Takashimu. Ležel na zádech a díval se kamsi do blba.
"Prosím, zůstaň při vědomí." oznámil jsem mu suše, jako kdyby to na něm záleželo. Hned poté jsem otočil hlavu za tím hlasem. Heh. Jestli my jsme strašidelní, pak on je hororová atrakce?

Pomalu jsem se zvedl, párkrát se mi zamotala hlava a tak tak
jsem se dobelhal k orlu. (Doufám, že je na zemi)
Lehnul jsem mu na hřbet, trochu jsem si dopomohl nohama.
"Zbytek je na vás, já budu rád jak se dodrápu do postele.
A jestli je tu další démon, tak bohužel já jsem mimo provoz..."
Dořekl jsem jedovatě, jelikož jsem byl z nedostatku energie nevrlý.

Došla jsem k Akihirovi a prohlédla si ho. Ta krev se mi vůbec nelíbila.. Byl v bezvědomí a s tím nc nenadělám. Rostliny jsem z něj sundala dolů, stačil Saitovo inkoust. Pak jsem se otočila na Takashiho. "Nejsi nějak vážně zraněn?" Zeptala jsem se ho.
Jasně, jako kdyby tvoje první pomoc ze školy mohla nějak pomoct..
Tu myšlenku jsem okamžitě zahnala.
Pak jsem se znovu otočila za hlasy a podívala se na příchozí osobu. Zvláštní, kdo to?

"Utekajte..."
Odhodlane som sa postavil.
"Na nič sa nepýtajte a zdrhajte kade ľahšie! Toto nie je niekto, koho by ste mohli v takomto stave zvládnuť!"

"To je tak nevrlé, odplašiť mi moje najnovšie objekty na pozorovanie. Navyše sa obávam, že by to nedokázali, nech by už boli v akomkoľvek možnom stave. A ty tak isto nie, zradca."
Moja temná energia v podobe vetra, ktorý mohol tak trochu pripomínať ten používaný Kazumom, mu uštedrila nepríjemnú ranu skôr, než by si ktokoľvek stačil uvedomiť, ako je to možné.

"Odpusďte."
Skácal som sa k zemi a po dopade zmizol ako keby sa po mne zem zľahla.

Překvapeně jsem to pozorovala. Co se, tak rychle..
Dneska už jsem si myslela, že mě nic nepřekvapí, ale opak.. Překvapí..
"Nevím, co se to tu děje, ale že bych z toho měla radost, to taky ne.." Podotkla jsem a sledovala tu osobu a Taisukeho. Nervózně i s obavami jsem přešlápla na místě.
"Berem roha?" Zeptala jsem se tiše Saita, protože on jediný stál se mnou z naší skupinky na nohou.

Jen jsem se ohlédnul na Taisukeho a ztěžkly mi víčka.
Oči mě pálily a tělo jsem už neovládal. Upadl jsem do něčeho jako
polospánek, sem tam jsem něco vnímal, ale chtěl jsem jen ležet
a odpočívat. Něco jsem si brumlal pod vousy, ale rozumět tomu nebylo.
(Prosím, kdyžtak mě dostaňte do postele xD Já už padám )