Lesy, Skaliská, Hory

Bol som už dávno v ľudskej forme.
"Ako keby si si myslel, že tak budete mať väčšiu šancu."
Znudene som si povzdychol a opakovane prehovoril.
"Tak, tentokrát poďte prví vy."

"Jestli máš nějaký nápad, tak sem s ním, protože moje síla je na takovéhle věci nepoužitelná, navíc ji nechci použít, dokud to nebude nutné, do té doby máme v ruce trumf...
Co to vůbec umí??"
Optal jsem se zděšeně Daisukeho a nespouštěl z něj oči.

Lapajuc po dychu som som hovoril."Ovlada bleskovu gulu a vie urobit sip ale davaj si pozor aby ta nezasiahol lebo ty si nein polodemon a teba by to zabilo a este jedna vec ak ta chyti do genjutsu mas 50 percentu neuspesnost lebo ho uvidis 6 krat ako ja".

"Schovaní, neschovaní, idem!"
Nohu som zaboril hlboko do zeme a odrazil sa bleskovou rýchlosťou rovno pred Shigerua.
"Skús vykryť toto," chystal som sa mu vraziť do tváre.

Vtom ako som videl ze sa rozbieha som sa postavil a rychlo isiel pred Shigeru kedze som videl 6krat tak som nevedel ktore mu mam vykrit natiahol som ruky a cakal ktoru cast mi to zasiahne

"Uhni, s tebou som sa už pobavil dosť."
Bleskami nabitými prstami som zranil Daisukeho a vyskočil za Shigerua s úmyslom urobiť to isté aj jemu.
"Dokončme, čo sme začali."

Jen jsem vyvalil oči, když jsem viděl podobnou schopnost, obrovskou rychlost.
Rozletěl se na mě a chystal se mi jednu uvalit.
Boj na blízku, to je naše šance, budu toho muset využít...
Rychle jsem před sebe dal dlaně a připravil se na úder. Udělal jsem před sebou štít, který mě ochrání, nemůžu vědět, jakou má sílu, jakmile se ho dotkne, musím ho odpálkovat, co největší silou.
"Budu tě muset využít na spolupráci... Připrav si tu svou techniku a připrav se, že se trochu proletíš..."
Pohledem jsem se díval na oči toho cizince. Najednou před něj skočil Daisuke a skočil mu do rány.
Mě se jen tak nedotkneš, panáčku... Nééé.
"Daisuke drž se u mě, já ho nějak zvládnu. Ty si připrav techniku."
Rychle jsem rozpažil, nyní jsem udělal obranu ve tvaru koule, která nás pokryla oba.
S takovou dlouho nevydržím, ale on ještě míň.

To to bol zaverecna po tejto rane som odletel a ostal lezat.Obcas sa mi zatriaslo z tej elektirny telo a omdlel som v hlave som zacul divni hlas."Pusti ma ja ti pomozem inak ho neporazis nemas najmensiu sanu" objavil som sa v nejako ciernom poli a len ja a ten hlas.Kdo si a co chces som tvoje druha strana tvoja prava minca pusti ma a ja ti darujem silu opo akej si tuzil a lutovat toho nebudes este takto chvilu pokracovala konverzacia medzi mnou a temnym hlasom.

Vrazil som do gule. Okrem toho, že zanechala puklinu, nemala žiadny účinok.
"Teda, naozaj dokonalá obrana. No aj tak, čo myslíš, kto z nás dvoch vydrží dlhšie?"
Intenzívne som do nej udieral.

Jakmile jsem uviděl, že Daisuke odpadl, uvědomil jsem si, že je konec.
Jestli se promění v démona, bude po mně. Navíc bušil do mé obrany a s takovou to dlouho nevydržím.
Ruce se mi začaly třást. Neustále se mi ruce přibližovaly blíž k tělu a já zmenšoval kouli, aby nás udržela a ochránila.
Nesmím povolit, jinak je po nás, nesmím povolit. Vydrž, vydrž...

po chvile nechapani som sa podovlil divnemu hlasu okolo mna na zemi zacal robyt cierny kruh postavil som sa ako by nic.Stalke cierny kruh sa zosilnoval a bol tuhsi.Vlasy sa mi natiahly az po chrbat neuveritelne nechty kridla cierne a teraz ako havranie tetovanie sa mi sirilo uz aj na nohach a oci som mal cierne stale tato energia sa stupnovala a malinke kamienky sa zdvihali okolo mna.Zavrel som oci a otvoril a povedal."Vratil som sa no teraz temnejsim hlasom nez obvykle.

Už to takmer vyšlo, keď vtom som prestal.
"Odpusť, nechal som sa príliš uniesť. Nebolo by to fér."
Potom, ako som si všimol, že sa Daisuke premenil, pousmial som sa a odskočil som dozadu. Blesky do mňa opakovane udierali.
"Ak už máte umrieť, dokončím to s vami so svojou plnou silou."
Moja prudko narastajúca energia narážajúc do tej Daisukeho otriasala zemou v oblasti niekoľkých kilometrov.

Jakmile se Daisuke probudil, krev mi ztuhla v žilách.
Ten démon sice odešel, ale vypadalo to, že se nabil ještě více.
A navíc, na čí straně byl Daisuke?
Rychle jsem uvolnil Daisukeho ze svého štítu a chránil sebe, dokud nezjistím, jak se věci mají.

Okamzite som zautovil bez vahania tychlejsi nez kedy kolvek pred tym ale aj temnejsim zacal som si robyt kolecka okolo neho a zacal hadzat shurikeny na vsetky strany a zacal sa presuvat z miesta na miesto potom som vyvola chidori no zrazu mi chidori obklopilo cele telo postavyl som sa oproti nemu a povedal "no co teraz mi predved svoju maximalnu silu".

Potom, ako zo mňa blesky vystrelili na všetky strany, ma už bolo možné vidieť v mojej plnej forme.
"Na toto som čakal. Odteraz to bude tá pravá zábava."
Opakovane som po ňom rýchlosťou blesku hodil tentokrát väčší šíp.
"Tamadenko Yajirushi," po odznení mojich slov nastal výbuch mohutnejší, ako kedykoľvek inokedy.

Očima jsem tikal z jednoho démona na druhého a připravoval se na to nejhorší.
Střet energií, musel jsem se připravit dopředu a posílit štít, co nejvíce to šlo, sice jsem stál trochu stranou,
ale to mi nepomůže, jestli ho Daisuke neporazí teď, bude to pravděpodobně jejich konec...

Citil som nebezpecie a videl ktore sa na mna blizilo no medzi tym som si dal ruky na seba a potom od seba a vyletel na neho prud blesku.A potom som uz len cakal a nestihal sa vyhnut tej jeho vlne ktora ma zasiahla som len letel a medzi tym som este zakrical" Shigeru teraz je to na tebe"" najdalej a ako som dopadol chcel som sa postavyl vlastne demon vo mne ale nedalo sa a ostal som lezat.

Jeho technika sa na mňa obrovskou rýchlosťou valila.
"Toto musím vykryť, Tamadenko!"
Svojou vlastnou silou som sa pokúsil zastaviť tú jeho, namiesto toho však nastal iba ďalší výbuch. Bol som zranený.

Jakmile Daisuke dopadl na zem, bylo mi jasné, že více už nevstane.
Rychle jsem k němu přiběhl a dřepl si před jeho tělo.
Ruce jsem držel pořád stejně, štít nás pokryl oba a v tom přišel ten výbuch.
Kolem nás se všude mihotalo žluté světlo a ta síla.
Trhalo mi to paže, strašně jsem měl chuť to pustit, ale nemohl jsem.
Vydržel jsem ale jenom tak tak. Vlna byla pryč a já jsem zhluboka dýchal a spadl na zadek.
Ten démon pořád žil, sice vypadalo, že mu něco je, ale pořád tu byl.
Znovu jsem roztáhnul ruce, musel jsem to vydržet i kvůli němu.
Dokud budu dýchat, nedovolím ti, se nás dotknout!
Ruce se mi klepaly jak staříkovi.

Pre svoje početné zranenia som už viac nebol schopný udržať tú podobu, takže som sa vrátil opäť do ľudskej.
"Heh, kto by si bol pomyslel, že ma tak doriadi. Naposledy som bol na tom takto pri boji s Masaruom."

"Heh... Hehe... Tak jsi s smál, teď nevypadáš tak drsně!"
Z čirého zoufalství jsem se začal smát a opravdu zhluboka jsem dýchal.
Ruce se klepaly a klepaly, ale nehodlal jsem je pustit.
"Teď už je to jen mezi námi. A dokud tady budu, jeho se nedotkneš!"

"To by si chcel, čo? Tentokrát sa povenujem tebe."
Opäť som zaboril obe nohy pevne do zeme a bleskovou rýchlosťou sa odrazil. Rukou nabitou tamadenkom sa mi zozadu podarilo preraziť. Položil som ju na Shigeruo.
"Tu máš. Uži si zbytky mojej energie a preži si na vlastnej koži elektrické kreslo."
Než som to však stačil dokončiť, samo od seba to prestalo.
To som na tom až tak mizerne, že už ani neudržím vlastný útok?

Jenom tu luplo, prorazil můj štít a dostal se ke mě.
Tělem mi proletěla vlna elektřiny...
To je konec, jediný útok a dostal mě...
Ruce mi začaly povolovat a pomalounku padaly k zemi.
Chtěl jsem tě ochránit, ochránit všechny a ukázat lepší cestu...
Dopadnu jako mí rodiče... Pohledem jsem sjel na oči toho démona a viděl to zlo.
Ne! Nedovolím, aby mě zabil démon a tak brzo. Ochráním je, ochráním každého a před démony tím tuplem!!!"
Najednou jsem se vzepřel. Něco se dělo. Cítil jsem, jak mi teplo prochází žilami.

Co to je? To je moje schopnost? To je můj úplny potenciál? Je to jako kdysi... Když mě chtěli zabít.
Tělem mi projela vlna energie a jakýsi podivný plamen, či co to bylo, kolem mého těla plál.
"Nedovolím ti to"
Rozpřáhl jsem tak prudce a dotvořil obranu, která se znovu obnovila. Ta síla byla tak pulzující.
"Povedlo se ti probudit mou plnou sílu..."

Čo je to?!
Čo najskôr som chcel vytiahnúť ruku, ale o časť z nej som tým prišiel. Chytil som si krvácajúce miesto a pozoroval ho.
"Ty jeden! Možno máš obranu, ale iba pomocou nej ma nikdy nedostaneš."

I barva mých hnědých očí se změnila v plápolající zlatavou barvu.
Podíval jsem se mu do očí, už jsem se nebál.
Pozvedl jsem pravou ruku a jako kdyby jsem chytil panenku do rukou, chytil jsem toho démona pomocí svých sil a zvedl ho vysoko do vzduchu.
"Obrana už nebude potřeba." Ten magický oheň plál a plál.
"Přišel jsi sem, démone, s úmyslem zabíjet. Řekni mi, jaký je důvod tvého chování?"
Se smrtelně vážným obličejem jsem mu hleděl do očí.