Božský Zámok

Tu sídli jedno z kráľovstiev podsvetia...

Spočíval jsem v mé staré dřevěné houpací židli která se kolíbala pomalým tempem ze strany na stranu a byli slyšet zvuky uklidňujícího praskajícího dřeva v krbu který hořel po mé levici, můj pohled spočíval na okno za kterým se nacházela poušť rozprostřená do nedohledna. Pravicí jsem měl uchopený pramínek mích šedivých vousů se kterými jsem si pohrával.

jistým krokem jsem šla kamenou chodbou až u dveřích za kterým jsem věděla, že je "on" jsem trochu znejistila a zaklepala

zafuněl jsem a vydechl jsem nosem vzduch z mích plic, po té jsem se pomalím pohybem očí podíval na dveře
''dále'' pověděl jsem starým hlasem

stiskla jsem kliku a vešla, rozhlédla jsem se po místnosti a viděla ho u krbu rychle jsem sklopila zrak a uklonila se
"D-dobrý den, pane." hlesnu

''dobrý, dobrý''
prohlédl jsem si jí
''a ty jsi ?''

"Corel Yagami pane, nastoupila jsem jako vaše služebná." pípnu a stále mám sklopenou hlavu

''hmm''
zamručel jsem a vstal jsem, následně jsem se pomalými kroky rozešel k ní

začala jsem být rozpačitá když jsem si všimla že jde ke mě o krok jsem ustoupila jak se ke mě blížil vypadat že každou chvíli se rozpadne na prach a působil opravdu strašidelně

''nač máš takto zvýrazněné tvé vnady služko ?''
otázal jsem se a přišel jsem až k ní

"Uniforma, ale můžu-můžu jí přešít, jestli vám to vadí, pane."

''šať se tak jak se ti zlíbí'' pověděl jsem jí a můj hlas byl uklidňující

to mě zarazila protože jsem se už chtěla začít hluboce omlouvat vzhlédla jsem k němu
"Vy mi to dovolíte?" podivila jsem se

''jistě, není důvod abych ti toto nepovolil''
v koutku mích rtů se objevil menší úsměv a já následně vztáhl nad její hlavu ruku a po té jsem jí pohladil

trochu jsem cukla když mě pohladil a nepřestávala jsem se divit kam jsem se to dostala a musela jsem uznat že toho staříka jsem se vážně bát nemusela i když vypadal jako by se mě rozpadnout každou chvíli

''pověz, víš ty vůbec komu jsi přišla sloužit ?''

"Tak trochu, vím jen že jste jeden z Bohů podsvětí a přidělovali nás náhodně." řeknu už s větší jistotou v hlase

''nepřidělovali vás k nám''
usmál jsem se
''co je podle tebe čas ?''

"No ehm.... pro mě je čas ... no síla, rychlost, život." řeknu svou domněnku a podívám se na něj

přikývl jsem
''pěkná definice, avšak lze jej podle tebe navrátit či je to nezastavitelný proces ?''

"Když o tom tak mluvíte tak asi půjde, jinak jsem toho názoru že to nejde." zbavovala jsem se stresu a strachu

''proč si myslíš že lze vrátit ?''

"Protože jste to nakousnul." pousmála jsem se

''dobře''
chytil jsem jednu její ruku a tu jsem natáhl a ta následně zvrásčitěla a celá ruka byla jako ruka 80 leté staré paní, klouby v ní již byli pochroumané

vyplašeně jsme se dívala na svou ruku nevěřila jsem tomu a podívala jsem se opět se strachem na něj a očima žádala vysvětlení