Božský Zámok

pokrčil jsem rameny
''asi den''

"Dobře....hned jsem zpět." vyběhnu do svého pokoje a sbalím si jen to nejnutnější a zase jsem se vrátila zpět k němu
"Jsem připravená pane."

''nuže, vyrážíme'' pravil jsem a ihned na to jsem vstal došel jsem si pro mou kápi kterou jsem si přehodil přes hlavu tak že zakryla můj obličej a byla vidět pouze má pusa a otevřel jsem dveře kterými jsem vyšel ven

poslušně jsem šla za ním a též jsem s vzala na sebe černo růžový plášť ovšem bez kápi.

pomalu jsme se vydali na cestu
- přesun

(přesun)

přišel jsem do mého zámku a Corel jsem měl přehozenou přes rameno, otevřel jsem dveře a vstoupil jsem do něj, došel jsem do jednoho z mnoha pokojů v tomto místě a položil jsem zde na manželskou postel Corel, přisunul jsem si židli k posteli a sedl jsem si na ní a čekal až se probere

pomalu jsem se začala vracet do vědomí mírně jsem otevřela oči, v učích mi trochu hučelo, tělo jsem měla jak v jednom ohni a a vůbec jsem ho necítila, trochu hůře se mi i dýchalo a jen matně poznávala kde to vlastně jsem

byl jsem opřený v křesle a sledoval jsem ji

po chvíli jsem otevřela oči dokořán hučení ustávalo, ale bolest ne, poznala jsem jeden z pokojů už jsem doma musela jsem se zastydět, když jsem si pomyslela, že mě sem Jikankami musel odnést sám a zajímalo mě co se stalo, ještě chvíli jsem se dívala do jednoho bodu a pak jen natočila hlavu na jednu stranu a pak na druhou kde jsem viděla nějakýho chlapa, zamračila jsem se a chtěla něco říct ale byla jsem až moc unavená

''jak ti je ?''
otázal jsem se a podepřel jsem si hlavu rukou

s větší odmlkou, kterou jsem využila k tomu abych si ho prohlédla.
"Uhm..... špatně..... bolí mě...celé tělo." řeknu trochu tišeji

přesedl jsem si k ní na postel, dlaň jsem jí položil na speciální bod na břichu, mohla cítit ten nával mé energie na její břicho avšak nebylo to nijak bolestivé, spíše příjemné, a k tomu ji její tělo ji přestávalo bolet

po těle se i rozlehlo takové příjemné teplo byla jsem pocitově zase lehčí a zkoušela jsem to i tak že jsem zatnula ruce v pěst a zase jsem povolila
"Děkuju." už jsem řekla pevnějším hlasem

''není za co, jenom se pro příště drž dále, když se sejdou dva bohové nikdy to nedopadne dobře''

"seběhlo se to všechno strašně rychle. Ještě jednou děkuju, ale měl by jste odejít můj pán nemá rád nezvané hosty a asi bych dostala i vynadáno, kdyby se tu s vámi bavilo." řeknu a posadím se

vzpomněl jsem si že vypadám jinak než předtím
''to já jsem tvůj pán''
usmál jsem se

"Ne nemůžete být můj pán on je... teda by jste....vypadáte jinak." řeknu po chvíli volení správných slov

''při souboji jsem musel použít více energie, následkem toho jsem takto omládl''

němě jsem kývla "Co se vlastně stalo?" zeptala jsem se trochu nejistě

''měla jsi štěstí že jsem tě já nebo ten druhý nepohltil, a jinak jsme bojovali a ty jsi stála u mě a omdlela jsi''

věděla jsem že to bylo troufalé, ale musela jsem si ho prohlédnout.
"Omlouvám se pane, jen jsem přidělala starosti." pak zase sklopím hlavu

''však, nic se nestalo, tudíž si s tím nedělej těžkou hlavu''
nadále jsem seděl u ní

"Nevíte jestli ta dívka co jsem jí tam oživila dopadla lépe?" zeptala jsem se ho a zase jsem měla příležitost se na něj podívat

''bude v pořádku''
řekl jsem ji