Božský Zámok

proměnila jsem se zpět ležela jsem ve vodě ve svém oblečení a šokovaně jsem naprázdno otevřela pusu, ale zase jí zavřela "Asi bych se měla přestat divit, umíte toho víc než jen manipulace s časem, že ano?"

''čas je všechno a nic''
pověděl jsem
''jsi tedy první kdo tuto schopnost ovládá, pozoruhodné''
její schopnosti se jí opět vrátily a já její ocas pustil

"Tím že jsem ztratila své schopnosti jste zjistil, že jsem jediná kdo je vlastní? Co by se stalo, kdybych jediná nebyla?" zeptám se opět se zájmem jako včera

''skončil by svět''
řekl jsem tak že nebylo poznat že jsem lhal

"No to jistě, nejsem zas tak mladá, abych věděla. že je to pohádka." ušklíbnu se a dívám se na něj

''není to pohádka, před světem existoval jiný''
usmál jsem se
''musím ještě něco zařídit, tudíž tě zde nechám''
pomalu jsem se otočil a mířil jsem pryč

usměju se 'opět nezodpovězené otázky, to už se stává tradicí' pomyslím si odrazím se rukama od mělčiny a zapluju do hloubky a užívám si vody

plavání jsem měl apro celý den dost, připlaval jsem na k úplnému okraji a rukama se vytáhla na podlahu položila jsem si ruce na ocas a začala se z něj vypařoval voda musela jsem celá uschnout pak jsem se změnila zpět. vyrazila jsem ze sklepení a došla k hlanví bráně otevřela jsem jí a nakoukla ven pak jsem odešla ven a dívala se opravdu všude byla poušť nic posadila jsem se na schody a dívala se na horizont

Na prvý pohľad vonku nebolo niečo v poriadku. Obvykle sa to tam hemžilo dušami a démonmi, ale teraz tam nikto nebol. Teda, samozrejme až na mňa. Než sa nazdala, stál som pred ňou.
Kto to? Nebodaj stráže?
"Idem na konzultáciu s dedom."

podívám se na něj od nohou až nahoru a nejistě se postavím a o krok od něj ustoupím
"Kdo jste?" zeptám se trošku tiše

"Praprapravnuk."
Celkom pravdepodobná lož.

"Promiňte mou troufalost, ale nevěřím tomu." řeknu tiše a podívám se mu do obličeje a mírně se zamračím 'to sem zas jednou vylezla ven' zanadávám si v duchu

V poslednej dobe som akýsi oblomnejší. Načo sa trápiť vymýšľaním klamstiev? Má síce dievčenský vzhľad, ale rozhodne to nie je človek. Nemá zmysel sa s ňou naťahovať.
Uvoľnil som svoju energiu. Zatiaľ čo tá Jikankamiho zostarla všetko, čoho sa dotkol, tá moja trhala uši každého démona, ktorý ju začul. Neskonalé náreky mŕtvych v podobe neutíchajúcich výkrikov. Neexistuje silnejší zvuk.
"Takže pravdu. Prezývajú ma Seishinkami a radia k trom bohom, aj keď ja sám sa k ním neradím."

oakmžitě keď to uslyším si zacpu rukama uši a svíjím se v hnusném pocitu že ohluchnu to že jsem začala ztrácet rovnováhu jsem ani nevnímala
"p-prosím přestaňte!" zakřičím

Prestal som uvoľňovať svoju energiu.
Je to nanič, zbytočne som jej niečo kecal, keď jediné čo počula bolo znenie mojej energie. Naozaj, niekedy by som to rád počul aj ja sám.
"Tak teda znova, som Seishinkami, jeden z troch bohov ani neviem čoho a bla bla bla."

zapotácela jsem se a zády se opřela o stěnu brány a jen letmo jsem na něj hodila vražedný pohled i když jsem věděla že toho budu nejspíš litovat

"Tak pustíš ma už?"

"Je mi líto, ale můj pán, on někam odešel asi tu není a i kdyby byl musela bych vás ohlásit ale mě se nechce mám teď volno:." posuměju se drze a zamrkám

Čo to? Ona snáď... flirtuje?
"Tak ja teda idem."
Otočil som sa a pomaly kráčal preč.

zle usměju vytáhnu ampulku s vodou a odňala jsem víčko a rukou pokynula vodě aby se proměnila na vodní hady a ti obmotali ruku Kamiho-sama

Dal som ich dole z ruky a otočil sa jej smerom.
"Čo je?"

"Je čtvrtek." upozorním ho s úšklebkem

"Vďaka, myslel som si, že piatok. Zasa žiadne voľno."
So skleslým výrazom v tvári som pomaly odchádzal.

"Co chcete pánovi?" zeptám se ho a nevině si začnu hrát s vlasy

"Prišiel som mu oznámiť dátum turnaja. Ozaj, môžeš mu to odkázať. Prebehne o mesiac."
Po doznení mojich slov som už zasa raz pokračoval v ceste po púšti.