Najvysia ves miesto pre vodcu

...

"Myslim ze je cas zistit co vsetci robia."
Urobil som pecate a znova zacalo prsat.

Prisiel som az na sapotnu vez az k samemu Yahiko-sama uklonil sa a povedal myslite si ze je dobri napad robyt ako to slovo mi moc vyslovyt neslo lebo som ho v zivote nepouzival urobyt tym v zivote nikdo v tyme moc nesiel a tato zem je plna vrahov a vsetkeho zleho a nikdy neviete kedy vas kdo moze zradit a ocitnetneme sa na onom svete pozeral som sa na neho ze ako zareaguje.No este som doplnil ze som zabil jedneho chlapa ktory mi pripominal moju zlu minulost co som spachal.Snas si to tymto u neho nepokazim. A rozplakal som sa ze nevime co sa to somonu deje nikdy nedokazem zastavyt svoje emocie ked mi niekdo spomenie na rodinu nikdy prosim pomozte mi a uklonil som sa

"Neboj sa chlapce pokial som tu ja tak tu nohrozi nic zle a pokial ano hned to zistim. Pretoze ako som povedal vcera ja viem presne co vsetci robia na dedine."
(Idem von 1 hodinu sa vratim.)

Podakoval som sa za odpustenie a za jeho slova konecne nieco po dlhej dobe co ma hrialo pri srdci tak som potom odisiel

Samotnému se mi nelíbilo, že to musím nějak vést, raději jsem byl vždy v pozadí, ale cítil jsem za ně zodpovědnost.
Nakonec jsem se rozešel až k věži následován ostatními a sem tam jsem si lusknul prsty, jak jsem měl ve zvyku.
Došel jsem až k věži a tam jsme se vybelhali nahoru až za Peinem.
Nechal jsem iniciativu na ostatních, ať si s ním promluví i někdo jiný, jen jsem stál a obličej mi zakrýval stín.

Stála jsem kousek za Shigerem. Neměla jsem v úmyslu něco říct. Vyčkávala jsem.

Po tom sme isli za samotnym senseiom na samotny jeho vrh mal som taky dojem ako keby sme isli sami zaseba ale od zaciatku to aj tak bolo dosili sme na samotny vrch a cakali sme kdo prehovori ja som bol dost taka ticha osoba atkze som nemal dost radost hovorit ze co a ako tak som sa uklonil a hovoril sensei prsili sme k tebe zhodli sme sa na spolupracii budeme trenovat a drzat spolu aj za cenu zivota a jetu este jedna osoba s chopnostami ako mi.Treaz som pozrel na Shigeru aby onej povedal viac precaj on ju viac poznal teda ja som ju vobec nepoznal postavyl som sa a ustupil do zadu aby isiel on do predu

"Chapem."

Jen jsem pozvedl obočí, když jsem viděl jakým způsobem ten kluk mluvil s Peinem...
Tak k tomuhle mě nedonutí, ani kdyby mi platil.
Potom se Daisuke podíval na něj, asi měl mluvit on.
"No na mě se nedívej, Amrit umí mluvit sama za sebe. Pokud bude chtít, představí se sama.
Já mluvím jen za sebe." Odsekl jsem.

Hm vydel som aky vyraz na mna hodil ked som sa uklonil to je naznak k tomu ze ne silnejsi a ze mam k nemu uctu ze je moj sensei ale oni asi nikdo netusil aky bol moj naozajstny zamer aky som sem dosiel ale neham to tak a cakal som c oetraz pride sice torchu cukania som na neho mal zdalo sa ako keby sa hral na nevime koho ale nehal som to tak.

"Mé jméno už tu padlo, takže se představovat nemusím." řekla jsem jen to. Neměla jsem v plánu říkat víc, dokud si nebudu jistá, že by nás učil.

Iba som si vzdychol.
"Ste tu 3 decka a us chcete mat silu. Povecte mi ked vam dam silu co snou budete robit ??"

Prehovoril som ako prvy sensei ja silu ja chcem silu pouzit k prezitiu lebo ochranovat nemam koho a sam pre seba aale mylsim ze na velku sillu alebo silu som asi este neni stavany a teraz nastalo nieco co by asi nikdo necakal Sensei chcel by som sa ist pozret do Higashigawa a najst niekoho ako mi a zmerat si s nim sili len chcem vas suhlas.Viete sensei ja si chcem vyskusat svoje terajsie sili z niekim inim a podla toho by som chcle vedet ci mam na to dostat silu alebo ne

"A co vy dvaja ??"

"Nechci sílu. Jen se chci naučit ovládat svou schopnost, abych někomu neublížila... hlavně sobě."
Jednou mi matka řekla, že ovládání ohně je nebeznečné, jak na psychické stránce tak fyzické. Bála jsem se své schopnosti, ale na druhou stranu mě uchvácela.

Poklonil som sa senseiovi a zmizol hned prec.

"A ty Shigeru."

"Já bych si své důvody raději nechal pro sebe, není to věc, která se lehko vysvětluje, takže jsetli bych mohl...
Raději si je nechám pro sebe. Neberte ro nějak osobně."
Odpověděl jsem trochu váhavě, ale nakonec to byla pravda.

"No to je cisto tvoja vec, a ci vas vsetkych budem trenovat tasko povedat, zatial som nevidel tvoju schopnost."
Pozeral som sa na to dievca.

Vytáhla jsem z kapsy zapalovač. Škrtla jsem jím. V očích se mi odrážel plamen. Pohnula jsem prsty druhé ruky. Plamen se zvedl do vzduchu. Změnil se do několika tvarů. Nakonec jsem ho nechala dopadnout na zem, kde po chvíli uhasl.

Jej schopnost ma velmo zaujala. "Tak teba budem rad ucit. Co sa tyka teba Shigeru. Budem ktebe uprimny tvoja schopnost je dost slaba a aj keby si si ju vylepsil tak to ties nebude stale nic moc. Ale ak budes stale verit tak jedneho dna sa mozno podari aj velke vecy."

Tohle dopadne vždycky. Když někdo uvidí mé schopnosti, tak se může přetrhnout. Matka mě před tím varovala. Nechtěla, abych dopadla jako ona.

Nic jsem neříkala. Jen se pozorovala okolí.