Najvysia ves miesto pre vodcu

Jen jsem se pousmál a dále jsem se opíral o stěnu.
"Nejsou slabé schopnosti, jsou jen lidé, kteří plně nevyužívají svůj potenciál. Já jsem nikdy netvrdil, že je kdovíjaká.
Mým cílem není stát se dokonalou zbraní."
Ujistil jsem Peina.

"Musis pochopit ze moja sila je na uplne inej urovny. Co sa tyka dievca myslim ze by som vedel o par veciach ako zdokonalit tvoju techniku."

"Vaše síla je i úplně jiného typu, ja jste sám řekl už několikrát Peine. S vámi se srovnávat nemá cenu.
Je jasné, že máté tisíckrát více zkušeností než já.
Ovšem, síla není všechno, intelekt je taktéž mocnou zbraní. A pokud budu moct, budu raději užívat svého rozumu, než hrubé síly, či síly me moci. Tak to bylo a tak to hodlám i dodržet."

Kývla jsem a poslouchala jejich rozepři.

"Vy este neviete co je to bolest a nenavist."

"Nebuďte si tak jistý..."

"Tak teda dobre. Povecte mi nieco o sebe ked us vas mam ucit tak chcem nieco o vas zistit."

"Co byste chtěl vědět."

"Vasu minulost vas sen alebo ciel. Co mate radi a co nemate radi."

Zhluboka jsme se nadechl a sundal si kapuci.
Nesnáším, když to musím otevírat, ale tohle mu jen tak projít nenechám.
"Sám mám zkušenosti s těmihle věcmi. Otec mi zemřel, když bránil mě a matku, když jsme utíkali z tohohle města, honili nás banditi, kteří po nás chtěli vše, co jsme měli.
Sám si udělejte obrázek, o tom jako to dopadlo. Sám jsem živořil s matkou a i ta mi pak zemřela, jelikož byla nemocná.
Oba rodiče mi vzali, jednoho násilím, myslíte, že jsem se nechtěl pomstit? Ano chtěl, ale co jsem mohl udělat?
Začal jsem se zabývat politikou, ale jelikož se mé názory nelíbily ostatním a znevažovaly jejich špatně odvedenou práci, měl jsem zemřít i já, Poslali na mě zabijáky a stejně jsem tady. Mohl bych se jim pomstít, mohl bych je zabít, ale proč?
Člověk je sobecký, ničí ostatní, aby se nemusel zabývat sám sebou. Ale i když je takovýchto lidí většina, najdou se i jiní. Lidé, kteří věří v odpuštění, lidé, kteří si zaslouží žít. A za ty já se postavím.
Neodsuzuji nikoho, lidé jsou sobečtí a krutí, máme to v krvi, stejně jako kyslík, který dýcháme. Je to naše součást, něco jako pud sebezáchovy. Ale mělo by cenu vyvraždit většinu lidí? Sám víte, že ne.
A proto se budu snažit tyto lidi pochopit a přesvědčit je, aby se již tak nechovali. Aby přestali krást, zabíjet, ničit...
A změnit tak svět k lepšímu.
Vím, je to složitý úkol, leckomu by se zdál nemožný, ale mi ne. Dokud budu dýchat, budu bránit každý život, protože život je dar. A Jsme přece lidé, abychom chybovali. Nejsme Bozi, a pokud jste Bůh, jak tvrdíte, učte mě tu správnou cestu a já předám tuhle moudrost dál lidem a budu se snažit přetvořit jejich nenávist na lásku a odpuštění. PROTO jsem tady!"
Dořekl jsem s jistou nelibostí v hlase, jelikož o tomhle nerad mluvím.

"Ked som bol este clovek tak by som tomu nerozumel ale ako boh ty uplne rozumiem a mym cielom je vytvorit mier lebo to je bozska praca. A jelikos je aj tvojim cielom mier tak mi bude cti ta ucit spravnu cestu. Ale jednou si pamataj pokial tu bude laska tak tu bude aj nenavist."

Ještě jednou jsem se zhluboka nadechnul a setřepal ze sebe všechny ty emoce.
Poté jsem se na Peina usmál.
"Pak bude naším cílem, naklonit váhy co nejvíce na tu správnou stranu..."

"Takze sa priprav od zajtra ta zacnem trenovat. Ale nebude to prechadzka ruzovou zahradou zoderem steba kozu."

"Minulost? Cíl? Co máme rádi a co ne?" zamyslela jsem se. "Stejně si to nebudete všechno pamatovat, takže stačí v kostce, ne?" přešlápla jsem na druhou nohu. Zhluboka jsem se nadechla. "Tak jo. Žila jsem normálním životem. Chodila do školy, prala se, chodila s rodičema na různé ty jejich akce. Matka také ovládala oheň. To jsem po ní zdědila. Jenže..." odmlčela jsem se. "Prostě to je náročný na fyzičku, když neumíš schopnost ovládat."

"Neboj sa ja ta to doucim plus nieco doucime. Ukazeme ostatnym dedinam ze nebudeme ziadne lamky."

Opět jsem si nasadil kapuci na hlavu a otočil jsem se na podpatku.
"Víc jsem si přát nemohl. Jestli je to vše, můžu jít?"
Optal jsem se pro jistotu.

"Jiste. Amrit este chvilu tu zostan."

"Hm... dobře." řekla jsem.

"Zdasa ze moja technika nevihovuje tej tvojej."

"Vaše technika té mé? Vy máte něco s dočiněním s vodou?" optala jsem se. Jelikož jsem zde jen chvíli, netučila jsem jak to tu chodí a kdo z lidí má schopnosti a jaké.

"Presne tak ten dazd je moja technika podla toho viem co vsetci robia v dedine alebo ci je tu daky cudzinec."

Jakmile jsem uslyšel odpověď, mávnul jsem Amrit a poté zmizel ve věži.

"A...?" chtěla jsem ho přimět k závěru.

"Inym slovom pokial bude prsat tak bude pre teba tasie ovladat svoje schopnosti ale mozem urobit aj toto."

zastavil som dast.

"To jen záleží, jak budu dobrá v ovládání ohně...." pokrčila jsem rameny. "Ale je milé, že už neprší."