Miesto na trening

Tak proto řekl, že je moje schopnost slabá...
Myslel si, že využívám vše, na to abych ho trefil... Ovšem já nevyužívám plnou sílu, pokud k tomu není důvod.
Už mi to došlo, tak tě budu muset vyvést z omylu, Peine. Snad to nebudou brát osobně, ale svou moc si pěstuju už delší dobu.
Beze slova jsem odešel kousek od ostatních, abych jim nějak neublížil. Postavil jsem se na místo, kde bylo plno trosek a kamenů, přesně to co jsem potřeboval.
Rozpažil jsem a paže jsem dal směrem nahoru a zavřel oči.
Bude to složité, dlouho jsem moc takle moc nepoužíval... Nebo k tomu spíše nebyl důvod.
Bude to takové menší opakování...
Jelikož jsem si kapuci nedal na hlavu, mohli ostatní vidět, že jsem přivíral oči a hýbal s obočím, jelikož jsem se snažil soustředit. Manipulovat s tolika předměty najednou, i když byly menší, mi to po tak dlouhé době přišlo poněkud drsné.
Rukama jsem ani nehnul, spíše jsem kroutil hlavou a někdy se i zamračil.
Nepotřeboval jsem to vidět, cítil jsem to.
Ze země se začaly zvedat malinké kamínky, takové titěrné, které byly menší než kupříkladu jahody.
Poté se pomalu začaly zvedat menší oblázky, tak akorát do dlaně a pomalounku, velmi pomalounku kolem mě rotovaly. Točily se sem a tam a různě se ve vzduchu převracely.
Zhluboka jsem se nadechl a rychle vydechl. Teď byly na řadě větší kameny, asi jako má hlava.
Prsty se mi začaly jemně chvět a kameny se začaly líně zvedat a přidávat se k ostatním. Trvalo jim to nejdéle, než se dostaly do vzduchu a nabraly stejnou rychlost jako ty malé, ale po chvíli se tak stalo.
Kolem mě rotovaly kamínky a kameny v jaké si kouli, která byla stejně velká, přibližně 3 metry v průměru a kameny si poletovaly a rotovaly kolem mě, mě se však nedotkly.
Pomalu jsem otevřel oči a podíval se na Peina.
"Pořád je moje schopnost tak slabá?!"
V mých očích mohl vidět absolutní soustředění a konečky prstu se pořád jemně chvěly.

"To zalezi ako ju predvedies na nepriatelovy Shigeru. A Daisuke stou premenou ty nemam ako poradit nemam nic take nemam stym ziadne skusenost ale ked na to prides tak ziskas velku silu."

Jedine co ma dokaze premenit do uplnej formy je min. na moju rodinu lenze to potom nadomonu ziska uplnu moc a len tak tak ho mozem skrotit dodal som a odosie lsom zas prec.Pomyslel som is fajn chce plnu formu maju mat.Opat som zacal sa koncetrovat no teraz som vytiahol tu najrutejsiu minulost svoju na to ako som zabil svojich rodicov a v tom to zacalo chytila ma besnota natiahli sa mi cele kridla vlasi sa mi predlzili upne tetovanie sa rosiahlo po celom tele nechti narastli do velkosti a oci som mal ako nikdy chvilu som sa vedel kontrolovat v tejto premene no o chvilu ma hned chytil posadnutost demona a zacal som nicit vsetko na okolo

"Daisuke ukludni sa."

Moja energia ho vratila do povodnej podoby.

Ničivá síla, o to ti jde...
"Myslíte ničivou sílu? Tak o tu zájem nemám, svou moc využívám k obraně či odražení útoku.
Nechci ničit ani zabíjet..."
Okem jsem sjel na Daisukeho a poté opět na Peina. Ruce jsem zaťal v pěst a kameny najednou začaly praskat a lámat se. Kolem mě dopadly jen malinké kamínky, které vznikly rozdrcením těch velkých.
Když ti ukážu, že mám moc i ničit, jak zareaguješ?
Hrát si s Peinem a slovíčkařit jsem bral jako osobní souboj.

"Nie o nicivu silu mi vobec nejde ide iba o to ako zo svojou schopnostou prekvapis nepriatela aj mala technika moze narobit velke problemi ked je dobre nacasovana.

Hm vratil som sa naspat no podoby no zsotal som chvilu mimo vobec som nemohol prist na to ako to mam ovladat rozmyslal som ze by som sa nedal do uplnej formy ale len takej polovicej alebo kolko zvladnem opat som sa premenil no teraz menej drzal som to a zacalo to opat ziskavat nadvladu no nepoddal som sa tomu no v zapati mi ruka urobila chidori a namierilo ho oproti mne ako keby ma to chcelo znicit s nicoho nic som sa rozutekal a utekal prec kde som zastal uplne dalej ale stale som ho mal pri hrudniku s potom na cele som si pomyslel ze keby ma to zasiahlo je po mne no napokon sa mi podarilo ruku ovladnut a pouzil som ho do zeme kde sa spravil mensi vybuch a zapeti som kusok letel a opat som to bol ja.No nestacilo Treza som sa uz nemusel sustredovat stacila len ta mysleinka a opat som bol tam kde som bol.No ternto krat to bolo este horsie sam seba som chytil do iluzie ocitol som sa medzi plamenmi najprv ma popadla panika ale nakoniec som si povedal ved to je moja iluzia a ja ju ovladam v tom som neveril ze je to pravda a vedel ze ja som vladcom a iluzia skoncila padol som na kolena ale premena stale bola usmial som sa zvladol som to lenze to najhorsie este cakalo lebo toto bola len polovicna premena.Na chvilu som si oddychol lebo bolo toho dost.

"No jo." povzdechla jsem si. Jako kdyby to bylo tak snadné! Ustoupila jsem stranou. Z kapsy jsem vytáhla zapalovač. Dala jsem si rukavice.
Škrtla jsem zapalovačem. Objevil se plamínek. Druhou rukou jsem přejela po plameni. Dlaní jsem otočila vzhůru. Plamen zvesela poskakoval po rukavici. Zformovala jsem ho do kuličky. Zapalovač jsem strčila zpátky do kapsy. Jakmile jsem měla ruku volnou sevřela jsem ji v pěst. Pomalu jsem ji rozevírala. Sledovala jsem, co se děje s plamenem.
Kulička se trochu zvětšila, ale oheň se nepřidával. Spíš jen ta trocha co tam byla se zvětšila. Vzduch vevnitř se ohříval. Za chvíli mi kulička v ruce explodovala. Volnou rukou jsem si zakryla obličej. Kruci!

"Nic tak dobře nezaskočí nepřítele jako zneužití jeho vlastní síly.
Jednoduše obrátit jejich techniku proti sobě... To je jediné, k čemu se hlásím, jak jsem řekl, svou moc mám pouze na obranu a popřípadě nezbytný útok, ale i k tomu bych potřeboval dobré důvody."
Povysvětlil jsem a zrak mi spočinul na Daisukem a Amrit, uvažoval jsem, zda bych jim nepomohl.

Po chvili oddychu som zase isiel na to no tento krat sa stalo co este nikdy zacal vo mne hovorit hlas temny hlas bol to masotny demon vo mne vravel mi ze sa smrt rodicov mozem len a len ja to ma dostalo na kolenaa rozrevalo ja za to nemozem to ty si ich zabil nie ja v tychto chvilach keby ma niekto videl tak by si pomyslel ze som blazon.Ale ano to ty mozes za vrazdu ty si ma prinutil od nenavysti aby som sa v tebe prebudil nie nie to neni pravda a opat sa mi zacala ukazovat pred ocami minulost ako sa to vsetko stalo.

nato co povedal Shigeru som sa usmial.
"Ide vam to zatial dobre nezabudajte vsetko ma svoj cas neda sa vsetko naucit hned."

A demon zacal ukazovat a hovorit ako to bolo.Bol den ako kazdy ini no tento dosei lza tebou otec a zbil ta a nazval ze si neni jeho syn a v tom ta v srdci popadla nenavyst pomsta strach a hlavne bolest a v tom si prebudil mna a na tvoje poziadavky som zabil aj otca aj mamu v kuchyni hahahahaha.Po tom som sa dostal sam od seba a zacal si hovorit ja som za o mohol mam vobec pravo na zivot preco som to urobil.zmeteny som bol sam bez seba

Nikdy jsem nic podobného nedělala. Vždycky jsem si hrála jen s tvary. Znovu jsem vytáhla zapalovač a zkusila jsem to znonu.
Skončilo to stejně.

Zozbieral som sa aj ked furt sa mi to vybavovalo a prisiel som na neocakavanie za Shigeru a opytal sa ho ci by mi nepomohl ked nema co na praci

"Hlavne trpezlivost. A ked to zvladnete tak vam nieco ukazem."

Trochu jsem se zahleděl na Amritiny plamínky a v tom přišel Daisuke.
Jeho otázka mě trochu zarazila, ale neměl jsem nic na práci a stejně jsem o otm uvažoval.
"A v čempak potřebuješ pomoc? Snad to zvládnu."
Ukázal jsem palec nahoru.

Hm zdalo sa mi divne ze bol ochotny mi pomoct ale v duchu som bol aj rad potrebujem aby si mi pomohol s premenou potrebujem ked sa preminat budem stale do kola a nahodou nadomnou prevladne zlo tak aby si ma zastavil aj keby si mi mal ublizit pomozes mi s tym?

Až to zvládnem? Takže to bude za hodně dlouho. Pousmála jsem se, ale nějak mi to nevadilo, ani nelákalo.
"Nebylo by tu někde trochu dříví?" nechtěla jsem pořád vytahovat a schovávat zapalovač. "Nebo něco co by hořelo."

Vyvalil jsem oči, když Daisuke vysvětlil, co bude potřeba.
"A-ano. Pokusím se tě znehybnit, snad nic horšího nebude třeba udělat."
Navrhnul jsem a raději jsem si připravil ruce.
V tom nejhorším ho dostanu do vzduchu a snad ho tím i zastavím.

Iba som ich sledoval.

Bolo mi aj hnusne zrovna pre nim sa premienat lebo on ma v demonickej forme nevidel a este som z neho som citil energiu ktora vyzarovala ako keby strach z thoo co ma mv sebe ale to bola len teoria no nic musle videt ako polovicne vyzeram.Najprv som nabral polovicnu formu v ktoreej som bol hned a bez skusania som hned sa premenil na plnu formu demona drzal som ju o nieco dlhsie nez minule no stale to bolo malo v tom prehovoril vo mne hlas zabi ho zabi ho ja som vykrikol nahlas nie a opat som ma uplne ine oci nez som maval v premene a znova sa mi vytvorilo v ruke chidori no tento krat to bolo divne lebo som ho nemal len na ruke ale ale prudila mi elektrina az po rameno a nechtiacky ale neovladal som telo som sa rozbehol proti nemu.

"Tak jo." řekla jsem si pro sebe. Odešla jsem se porozhlédnout po něčem, co by hořelo.

Překvapení střídalo překvapení a Daisuke se začal měnit.
Viděl jsem toho za život hodně, ale tohle se mi ani nezdálo.
Vypadalo to, že je v jakési poloviční formě a poté se proměnil úplně, ovšem rozběhl se směrem na mě a v ruce měl tu svou techniku, ale vypadala jinak.
A je to tady... Věděl jsem, že v sobě něco má, ale že až tak, to bych nečekal. Jestli se mě dotkne s tou technikou, tak to nejspíš jen tak nerozchodím.
Napřáhl jsme ruce před sebe a snažím se ho zastavit, ale byl tak rozběhnutý a s takovou silou, že jsem se začal posouvat já.
Zapřáhl jsem se pořádně o zem, ale pořád mě posouval dozadu.
Přivřel jsem oči a nadechnul se. Srdce mi bilo jako o závod. Prsty jsem natáhnul jak nejvíce jsem dovedl a pomalu jsem začal zpomalovat, stejně tak jako Daisuke nebo jeho prazvláštní forma.
Nedokázal jsem ho ale zastavit úplně, oči jsem zavřel úplně a jen slyšel, jak je kousek ode mě, uměl jsem si představit, jak natahuju ruku a snaží se mě dotknout.
Zatnul jsem zuby, tak šíleně jsem se ještě nesoustředil. Ta technika vydávala podivný zvuk a já měl pocit, že už je přímo u mě.
Najednou jsem pozvedl ruce a otevřel oči. Daisuke začal stoupat do vzduchu.
Kdybych se viděl, sám bych se asi leknul, jelikož jsem musel mít zlostný výraz, jelikož takovou sílu ustát i dalo vážně zabrat. Ale dokázal jsem to. Daisuke byl asi 3 metry ve vzduchu, ale já pokračoval dále.
Opět jsem zatnul pěsti, ale s poněkud jiným účinkem, účelem bylo vytvořit pomocí telekinetické energie těsné vězení, kolem jeho vlastního těla. Něco jako druhou kůži, aby se nemohl ani hnout.
Jestli to zabere, to se uvidí.
Díval jsem se na to zvláštní stvoření, které jsem tak tak držel ve vzduchu. Ruce se mi klepaly až po ramena.

Stale som ich pozoroval.

Demonicka forma mna utocila na neho ne isiel stale dalej a cim viac sa ma snazil zastavit tym viac bol silnejsi no ked bol pri nom tak sa mu to podarilo tak ma vydvihol do vzduchu len tak som maval rukami a nohami zrazu nieco zacalo sa vytvarat okolo mojho tela ako nejaky obal.V ruke kde som mal chidori az po rameno sa tento obal pretrhol snazil som sa dalej dostat z toho von no nedalo so bola to neuveritelna sila ktora drzala moje telo v tejto forme nakoniec som sa vratil do svojho stareho ja.