Miesto na trening

Jakmile jsem viděl, že vzdoruje i tomuhle a uvolnil si ruku, řekl jsem si, že se z toho dostane.
Zázrakem se vrátil do normální formy a já ho tak tak neupustil, jak se mi klepaly ruce a pomalu ho spustil až na zem.
Sám jsem padl na kolena a sedl si na paty. Ruce jsem nechal jen tak bezvládně vlát, byly jako po obrovské křeči.
"Co jsi pro Boha zač?"
Optal jsem se Daisukeho a zíral jsem do země.

Ako ma polozil na zem chvilu som sa vydychal lebo bolo toho na mna moc a odpovedal som mu ze ani ja sam nevime odpoved na to ze kd osom s klesnutou hlavou.No v zapeti som dosiel k nemu a povedal ale jedno viem urcite usmial som sa a na plne usta som vyhlasil si moj priatel a podal som mu ruku aby sa postavyl.

Proto tolik zloby... Proto ty oči, museli ho za tohle nenávidět a mu nezbylo nic jiného, než se tomu bránit po svém.
Musím se držet v jeho blízkosti a hlídat ho, musím mu ukázat, že je i jiná strana mince...
Jen jsem se letmo pousmál a pomalu se postavil.
"Takovéhle věci jen tak někomu neříkej, jen tomu kdo si to opravdu zaslouží."
Začal jsem si pomalu protahovat ruce a zjišťovat, jestli jsou v pořádku.

Ale ty si to zasluzis lebo ty si mi pomohol ale ne len to aj ked k sebe nemame blizko a sme rivalovia tak precaj si mi neublizil aj ked si mohol a to pre mna je az az no dobre teraz si dam prestavku a idem nieco zbastit hh tak sa zatial maj priatel moj usmial som sa odysiel.A v duchu som si povedal tak precaj je tu este niekdo ku komu by som mohol nieoc citi.

Isiel som za amerit.
"Hladas nieco ??"

Po dobrom obebe vo svojej restauracii som sa rzhodol ze si pojdem doplnit bojove zasoby u mna to boli kunaie a surikeny ked sa tak stalo nasiel som si nejaku prazdnu lavicku lahol si nau a pozerl sa do na oblohu a premyslal co sa dnes stalo.

Taková síla nenávisti a přesto se snaží najít si cestu... Vypadá to, že semínko se tentokrát neuchytilo.
Jen jsem sledoval, jak Daisuke pomalu mizí a poté jsem sebou praštil na zem a jen tak ležel.
Díval jsem se na mraky a přivíral oči. Nechtělo se mi nic dělat, ruce jsem nechal tak a poslouchal jsem okolí.

Podívala jsem se na Yahika. "Už ne." v náručí jsem měla roští.
Vrátila jsem se zpátky a položila je na zem. Vytáhla zapalovač a zapálila ho. Po chvíli dýmu se oheň rozhořel. Tohle je lepší.
Přiměla jsem pár plamínků vznést se do vzduchu. Udělala jsem to samé jako se zapalovačem. Plamínek jsem přiměla poskakovat mi po dlani. Druhou ruku jsem sevřela v pěst a pomalu ji rozevírala. Kulička zvětšovala svůj objem, ale jako posledně uvnitř se ohříval vzduch. Nedokázala jsem přimět plamenou kuličku aby zvětšila svůj objem dalším ohněm. Zase mi kulička explodovala v ruce.

"Vyzera to ze to neny take lahke ako sa na prvy pohlad zda."

"To není. Nedokážu rozrůst oheň z jednoho plamene. Takle jen zvětšuji již tak malý plamen. Vzduch se vevnitř ohřívá a pak to exploduje."

Chcel som sa ist pozret za nimi ze ako sa im dari a pokracovat v treningu no nechcel som ich rusit a ja som mal toho za den tiez dost tak som sa rozhodol ze pojdem prec z mesta z celej krajiny a pojdem sa pozret na nejake ine miesto

"Co keby si do toho plamena pridala dalsi plamen ??"

"Teď zrovna nechápu, jak to myslíte."

"No v ruke drzis plamen a druhou rukou by si si do toho dala dalsi plamen tym padom by ti to narastlo nie ??"

"Ale stejně by to dopadlo stejně. Jen k tomu přidám další oheň. Nebude to mít efekt, který chcete."

"No to vies iba ty ja neovladam ziadny element takze nemam stym skusenosti. Ale mozne ide iba oto sustredit sa. Alebo ten ohned aby sa krutil okolo jedneho bodu ."

Otočila jsem oči v sloup.
Přiměla jsem další menší plamen, aby skončil v ruce. Zformovala jsem ho do kuličky. Soustředila jsem se na udržení tvaru. Pohnula jsem prsty na druhé ruce. Další plamen se zvedl z ohniště.
Snažila jsem se tedy druhou kuličku z plamene přidat k té druhé. Jakmile se obě kuličky dotklym jejich povrch se "zčeřil" a rozpadly se.

"No ale us je to lepsie. Lepsis sa."
Povedal som a usmial som sa.

"Pokud tomu říkáte zlepšení." zasmála jsem se.
Posadila jsem se k ohníčku a pozorovala plameny.

"Chce to iba trpezlivost a v buducnosti moze byt steba aj moja asistentka."

Jak jsem tak ležel, zavřel jsem oči a na pár desítek minut jsem usnul.
Probudilo mně podivné zvuky. Zvedl jsem se, zjistil jsem, že ruky jsou v pořádku a trochu se zamračil.
"Bouřka? A tady? Tady jen prší a i to dělá Pein..." Vzpomněl jsem si, jak zastavil déšť.
Pomalu jsem se zvedl, šel jsem na místo, kde jsem viděl blesky. Cestou jsem si koupil něco k zakousnutí.
Měl jsem hlad a trošku jsem se ještě klepal.

"Asistentka?" podivila jsem se. "Já? Hezkej vtip." stále jsem pozorovala plameny.

"Tvoja schopnost posluzi mojmu cielu velmi dobre."

"Vašemu cílu?" zvědavě jsem se na něj podívala.

"Vytvorit mier. Lebo to je Bozska praca."
Hovoril som vazne.