Miesto na trening

Potom som si lahol do travy lebo ma to dost vycerpalo.

"Ja sa dám dokopy." Zasmial som sa. "Pôjdem pozrieť silách do iných miest a potom keď budem dosť silný sa vrátim." Pozrel som na Yahika. "A spravím z neho omeletu." Zaškeril som sa. !Ale tak skoro to isto nebude."

"Tak to hodně štěstí." popřála jsem mu. Pomalu jsem se vracela za Yahikem. "Tak naschledanou." zamávala jsem Yoshitovi.

"Tak nabudúce." Vstal som a mávol na ňu rukou. Sú tu fajn ľudia... Otočil som sa a pomaly kráčal preč. V tom som si na zemi všimol moju palicu. Asi sem odletela. Vzal som ju a použil ako barlu.
(Presun)

"Takže jste to nazapomněl." přisedla jsem si k Yahikovi.

"Nie ale moje telo nanu nieje zvyknute. Ale stale sa nedokazem vyrovnat svojmu ucitelovy."
Pozrel som sa na oblohu.

"To bude trvat dlouho. Učitelé jsou tu od toho, aby byli vždycky lepší a mi se snažili je dohnat."

"Nieco us natom bude."

"Tak už žádný pesimistický řeči!"

"Tak jo. Vratme sa k t vojmu treningu."

"Ano, zase ten klon." povzdechla jsem si.

"Dobre tak zacni."

Rozhlédla jsem se. "Dojdu pro dříví. S tou vaší technikou jste mi zničil poslední zbytky ohně." Vyskočila jsem na nohy a utíkala jsem pro dříví.

Vrátila jsem se zpátky. Hodila jsem dříví na hromádku a podpálila jsem to. Čekala jsem až se to rozhoří.

Iba som sa pozeral na oblohu a rozmyslal.

Koukala jsem se do plamenů.
Když se oheň pořádně rozhořel, začala jsem vytvářet klona. Obrys postavy byla jako vždycky dokonalá. Zase jsem se vrhla na barvy. Pohnula jsem prsty.
Oheň začal měnit svou barvu. Soudtředila jsem se na barvy. Nenechala jsem se ničím rozptýlit. Pomalu, ale jistě se klon začal zbarvovat.
Cítila jsem, jak mi po čele teče pot. Nevšímala jsem si ho. Pořád jsem pohybovala prsty. Už se dalo rozeznat barvy! Byly jakoby vybledlé, ale to mi nějak nevadilo. Byla jsem ráda, že k tomu začínám přicházet na kloub.

Iba som kukal.

Už jen přidat sytost a bude to! Pomyslela jsem si.
Pohnula jsem prsty na levé ruce. Trošku se barvy zvýraznily, ale moc lepší to nebylo.
Asi jsem dosáhla maxima, pro dnešek.

"Hm."
Us to vyzera dobre.

"Sytost do barev asi nepřidám, už."

Utrel som jej pot s cela.
"Len to skus."

"Dobře. Ale už jsem dneska dosáhla maxima. Nejsem v tom tam dobrá jako vy."

"To neny pravda. Mne to na zaciatku ani trocha neslo."

"A mě to nejde taky."

Pohladil som ju po vlasoch.
"Ale ti to zvladnes ja ty verim."

"Děkuji." usmála jsem se.
Dál jsem se soustředila na sytost barev. Pořád jsem nemohla přijít na to, jak přidat víc sytosti. Zrychleně jsem dýchala.