HLavní velitelství

obrátila jsem se do budovi a šla do své kanceláře a posadila jsem se uvařila jsem si kafe a porkačovala ve čtení životopisů ale nějak jsemm u toho popíjení usnula

Podarilo sa mi preniknúť až do kancelárie. Bez klopania som vtrhol dovnútra.
"Budíček! Vodkyni neprináleží právo celý deň pospávať."

prudce jsem zvedla hlavu ale drkla jsem do hrníčku a ten svůj obsah vyklopil na mou bílou blůzku
"No to snad ne." řeknu a zadívám se na nově příchozího
"Klepat Vám nic neříká že ne?" řeknu vražedně a vstanu, "no super mám to i na sukni." postěžuju si a jdu ke sříňce a hledám náhradní oblečení

"Osobne uprednostňujem moment prekvapenia."
Pomalými krokmi som ju nasledoval. Zastavil som až tesne za ňou a obe ruky položil na skriňu.
"Prišiel čas, aby rod Saya splatil svoj dlh."

polekaně jsem se na něj podívala
"Cože?" a ruce mu dala ze skříně pryč a znovu jí otevřu

"Ale no tak, kašli na šaty a venuj sa mi."
Chytil som ju za ruku a otočil oproti mne.
"Súrne potrebujem tvoju pomoc. A ako isto vieš, nebude to prvýkrát, čo si Ookamitaminaru a Saya vypomáhajú."

"Zapřísahala jsem se že s tím skončím, nebudu s mafíí už spolupracovat." řeknu pevně

trochu vě mě hrklo
"chceš mi vyhrožovat?" vyvlíknu se mu "Proč bych ti měla pomoct? Zradím tak vesnici věří mi."

"Nejde o nič veľké, tvoja dedina sa do toho vôbec nemusí zapliesť. Ak mi pomôžeš, Kitagawa sa vyhne nebezpečenstvu z našej strany. V opačnom prípade by mohli byť následky pre nás oboch katastrofálne. Ak mi nepomôžeš, to bude pravá zrada tvojich ľudí, nevieš, čo by sa im tak mohlo stať. Iba čisto teoreticky."
Bez možnosti reakcie som pokračoval.
"Pred trinástimi rokmi sa do ľudského sveta dostal niekto z druhej strany. Vďaka nemu sa nám podarilo odhaliť toľko o Seishine. Každopádne, momentálne je pod zámkom a ty si jediná, kto má kľúč. Prosím, prisahám, že je to naposledy."

"Já mám klíč?" otážu se a otočí se ke skříni a vyndám z ní kratké mini šaty, obejdu ho a jdu do vdlejší místnosti přivřu dveře svléknu ze sebe špinavé oblčení a vezmu si mini šaty a zase se vrátím

"Veď počkaj, ja ťa presvedčím."
Posadil som sa do jej kresla a vyložil nohy na stôl.

"To musíš být dost silný, když si dovolíš vejít mi do vesnice, jít ke mě vzbudit mě vyhrožovat mi a sednout si do mého křesla. Taky bych tě mohla hned na místě zabít." řeknu klidným tónem a vražedně se na něj dívám

"Oficiálne by si nemohla, keďže oficiálne som občan Kitagawy," dodal som s pohybom prstov, čo malo značiť úvodzovky.

dojdu k němu a nakloním se nad něj
"Věř mi že mohla, a udělala bych to v té největší tajnosti, bez žádných důkazů stejně tě tamnější obyvatelstvo nezná." řeknu s úsměvem
"A teď vypadni z mého křesla."

S povzdychom som jej dal za pravdu a postavil sa. Podišiel som oknu a pokračoval.
"Nech je to už čokoľvek, či démon, či človek, je silný. Nerozumiem tvojim obavám, mohli by sme ovládnuť celý svet."

"Jakou máš představu ovládnutí celého světa, hm?" sednu si na křeslo otočím se s ním směrem na něj a dám si nohu přes nohu

"A jak to podle tebe budeme ukecávat aby bylo na naší straně a bude nás poslouchat? Jestli je to nějaký niččí zbraň těžko na to bude paltit velký výstřih a pusinka na čelíčko." řeknu znuděně

"Mne by to pomôcť mohlo," poznamenal som.
"Každopádne, čaká ma ešte dlhá cesta, ako vidím, nemá zmysel rozoberať to. Rozhodni sa a daj vedieť."

"Kam mám dát vědět." ignorujíc jeho předešlou poznámku myslíc si že ten výstřuh mu musí zatím stačit

"Uvědomuješ si tím že jednou se zapletu s mafií budu vní napořád?" řeknu vážně a vstanu z křesla

Priložil som svoj prst na jej bradu.
"Ale samozrejme, že si to uvedomujem, zlatíčko. Nemusíš však mať obavy, ja ťa ochránim."

"K čemu mi bude ochrana jednoho člověka, když to postihne území?" řeknu a chytnu silně jeho ruku v zápěstí
"Jestli se rozhodnu pro, tak bych vyžadovala utajení nikdo opakuji nikdo by se to nesměl dozvědět jinak bych taky o svůj post mohla přijít."