HLavní velitelství

"Máš to mať," prijal som jej požiadavku.

"FAjn kolik mi dáváš času?"

"Týždeň, dlhšie s tým čakať naozaj nemôžem."
Druhú ruku som jej položil na pás a pritiahol ju k sebe bližšie.
"Ak by nás tu tak pristihli, mohla by z toho byť titulná strana."

"Proto si drž odstup." zle se pousměju a zápěstí které jsem držela se začalo pomalu obalovat krystalem

Pustil som ju a nasmeroval si to k dverám.
"Kam zmizol tvoj zmysel pre humor?"

"Však on by se vrátil kdyby jsi se naučil slušnému chování." vrátím mu to s úsměvem a prohrábnu si vlasy
"Jsem na tebe zvědavá." pronesu

"Ja na teba viac, ale v inom slova zmysle."
Vytratil som sa.
- PRESUN

hodila bych po něm něco kdyby tam stál, ale uklidnila jsem se opřela se rukama o stůl a přemýšlela jestli to opravdu mám vz´ít nebo ne, řekla jsem že už s tím spolupracovat nebudu že s tím skoncuju mohla bych dopadnout jako otec, jenže ta touha a moc mě přitahovala , musela jsem jít provětrat hlavu, vzala jsem desky se smlouvami, lehký kabátek a vyrazila do dolů (přesun)

vrátila jsem se zpět. Na stole jsem viděla pár žádostí k vyřízení většinou korespondence o účtech, povzdychla jsem si a rychle to vše pročetla a pak jsem si tužebně sedla na parapet okna v dlaních se mi objevili diamanty, růženíny, křišťály a další menší blyštivé kamínky a s jiskřičkami v očích jsem se na ně dívala přes světlo

Akihiro Kazuki

Budova byla nádherná. Nikdy jsem neviděl něco tak překrásného. Všechno se lesklo a blýskalo. Měl jsem se lépe obléct. No teda, kdybych nějaký jiný oblečení měl. Povzdechl jsem si. Opustila mě veškerá odvaha se přiblížit ještě víc nebo do ní vstoupit. Takhle tam nemůžu. Smutně jsem se posadil před budovu.Co mám dělat? Nepustí mě tam. Všiml jsem si jednoho okna, ze kterého šlo vidět ostré a palčivé světlo, které bylo jasnější než všechno ostatní. Mlčky jsem jej pozoroval a neuhnul zrakem ani o kousíček.

V dálce jsem u brány zaostřila nějakého člověka
"Buď další ctitel, nebo špion." popravdě jsem se trochu ztrachovala z příchodu Orizayii

Ak som vosiel hned mi bolo jasne ze bude vo svojom velitelstve tak osm sa rozbehol do vnutra a stupal hore po schodoch bolo to divne ale nejak cim viac som isiel hore tym som mal menej naladi tak sa mi to dostalo do hlavy a nepremylsal ze osm nakoniec vrazil hlavou do dveri.

prudce jsem otočila hlavu od okna když jsem uslyšela ránu do dvří
"Kdo je tam?!"

Po tej rane som si chytil nos bola to pekna supa otvoril som dvere a vystrcil hlavu s rukou "prepacte Lady Saya to som ja Daisuke ospravedlnuje msa za ten buchot len som bol zamysleny a nejak sa pozabudol".

napětí ze mě zase spaslom už jsem se bála že je zase tady. Usmála jsem se na Daisukeho
"CO tě ke mě zase přivádí?"

"Lady Saya potreboval by som sa s vami o niecom dolezitom porozpravat"Hovoril som velmi s vaznym vyrazom

"Dobře." ukážu na židli před stole a seskočím z okna a sednu si do křesla

Zavrel som dvere."Nie dakujem radsej postojim ide o to ze sa vas chcem opytat nestalo sa tu behom par dni vo vasej zemi nieco podozrive".A pozeral sa nanu ako keby som jej pozeral az do duse.

Dokráčal som k hlavnému veliteľstvu alebo teda skôr k budove. Obzrel som si ju a hneď na to som sa vybral dnu. Kráčal som smerom k miestnosti, kde by mal byť údajný vodca. Začul som však hlasy. Hneď za dverami, tak som ostal stáť pred nimi a nerobil nič.

Calak som na odpoved no medzi tym som zacitil energiu niekoho blizko."Spehujes nas vylez"!!!!!!!A medzi tym som si do ruky pripravyl chidori lebo som nemal tusenie ci to neni nejaka past.

"To budou mí lidé."

Ked som to pocul.Zrusil som chidori."Ked to viete vy ste vodca".

Hmm? To patrilo zrejme mne, ale ako sa o mne dozvedel? Že by ďalšia z tých podivných schopností??? Otvoril som dvere a stál medzi nimi. "Eh... prepáčte, nemal som v pláne niekoho špehovať." Ak hej, vyzeralo by to inak, no zrejme by som bol odhalený aj tak.

Pozrel som an neho a bol to chalan asi v mojom veku."Hee prepac len som si myslel ze nas spehujes".Bol som si isty ze Lady Saya ma pravdu pretoze bol taky cisti upraveny co sa somonu nedalo ani porovnat.

"To je v poriadku, opatrnosti nikdy nie je dosť. Zvlášť po tom incidente, ktorý som zažil včera." Spomenul som si na súboj s podivným mužom, ktorý mal ešte podivnejšie schopnosti.