HLavní velitelství

Keď sa začala prebúdzať tak som sa usmial a trocha som sa k nej naklonil, poriadne som sa jej zapozeral do očí a pootvoril som ústa. Dobré ránko lady.. povedal som skôr takým žartovným spôsobom a popravde som bol rád že sa prebudila. Je nejaká.. vyčerpaná.. prešlo mi hlavou a len som sa na ňu ďalej pozeral.

"Uhm... podal bys mi sklenici vody prosím?" řennu tichým unaveným hlasem

Hai.. povedal som s ľahkým úsmevom na tvári po čom som sa postavil a pohľadom som si premeral miestnost.. došiel som k poličke odkiaľ som vytiahol nejaký pohár a po tom k umývadlu, napustil som ho tak z 3/4 vodou a po tom som znova podišiel k nej.. zvládneš to? spýtal som sa pri čom som pohár podržal kúsok pred jej tvárou.

"Asi jo." řeknu trochu rozklepanějšíma rukama vezmu pohárek a napiju se piju na jeden dech, cítila jsem únavu
"Jestli teď zaútočí, tak to nepřežiju." řeknu tiše a dívala jsem se na něj

Po jej slovách som sa na ňu len pozeral a bolo vidieť že nad niečím rozmýšľam.. mala by si ísť do nejakého úkrytu.. povedal som takým vážnejším hlasom no po tom som sa na ňu zase usmial, neboj, nejak to dopadne, nedovolím aby sa ti niečo stalo.. zaškeril som sa povzbudzujúco no popravde som vedel že na to moc nemám schopnosti, bol som však pripravený sa pred ňu postaviť aj keby ma to malo zabiť..

"To po tobě nemůřu chtít, už tak zrazuješ svou vesnici. Lidé ode mě budou očekávat, že je budu bránit já je nechci sklamat, mám je ráda miluju svojí zemi a lidi v ní to radši ať já než oni a všechno jen kvůli pár pravdivým větám." řeknu a narovnám se

Radšej zradím svoju dedinu než by som mal zradiť seba.. odpovedal som jej s úsmevom a po jej slovách som na chvíľu zaváhal.. keď sa narovnala tak som len podišiel k nej a objal som ju, ak si myslíš že ma nejakým spôsobom prinútiš aby som ťa teraz opustil tak sa.. mýliš.. budem tu s tebou aj keby sem nakráčal sám Yahiko aj s tým druhým.. šepol som jej do ucha.

pousmála jsem se "To mám z svou dobrotu k čemu jsem vůdce když mě stejně žádný bojovník neposlouchá." řeknu pobaveně, ale byla jsem ráda, že je někdo při mě

Mierne som sa zachechtal po čom som sa trocha odtiahol a pozrel zapozeral som sa jej do očí.. som tu predsa od toho.. aby som ti pomohol, a ostatný tiež, myslím že by sa kludne postavili proti hocičomu ak by si bola v ohrození.. ako teraz.. aspoň ja by som tak urobil hocikedy.. povedal som ešte takým kľudnejším hlasom a mal som menšie nutkanie zívnuť si ktoré som však silou "vôle" potlačil..

"díky za povzbuzení, ale teď bych spíš potřbeovala nahnat ztracenou energii." pousmála jsem se a jen tak seděla
"Kdyby si cokoli potřeboval ve vedlejší místnosti je něco jako koupelna a kuchyňla dohromady"

Arigato ale.. nepotrebujem nič.. ráno som už jedol a.. vody som mal "dnes".. viac než dosť... zaškeril som sa pri čom som si len sadol na zem, do takého tureckého sedu.. to som si už naozaj zívol a to poriadne, hlavou mi prebehol súboj s tým ohnivým týpkom a tiež myšlienka či je Aki v poriadku.. bol som však ticho a myľsienky na neho a tú babu čo som ani nevedel ako sa volá som rýchlo vyhnal z hlavy.. a ty? nechceš aby som ti niečo doniesol? spýtal som sa Bettany pri čom som si rukou prešiel vo vlasoch.

"ne děkuju nechci jestli si unavený lehni si já vycítím kdy se přiblíží tak jsem vycítila i tebe." povím mu

Ľahnúť? máš tu niekde.. posteľ? spýtal som sa trocha prekvapene a pohľadom som znova prešiel celú miestnosť.

"To ne ale můžu si jít sednou do křesla a ty se natáhnout na gauč." ušklíbnu se

Eh.. skúsiť to môžem.. povedal som pri čom som bol v stave hlbokého zamyslenia.. aké to asi bude? spať na gauči.. aké by to vlastne bolo na posteli? či na kresle? no.. možno by to mohlo byť mäkké.. asi o niečo lepšie než chodník, lavička alebo podobne.. rozmýšľal som no po tom som len potriasol hlavou a podobné myšlienky som z nej zahnal a pomaly som sa postavil.

pomalu jsem se taky postavila už mi bylo líp tak jsem i sama došla k mému křeslu kde jsem si sedla a vytáhla jsem z pod stolu čaj a nalila jsem si hoa zase pil adalší domněnka dlouho jsem nepil abyla jsem dehudtratovaná

Otvoril som oči a zdvihol sa zo zeme.
Kde to som?
Obzeral som sa navôkol.

Nakoniec som si lahol na gauč pri čom som mal hlavu vyloženú na jeho opierke.. eh.. taký divný pocit.. povedal som potichu a pohľad som obrátil hore.. neviem či zaspím.. je to také.. mäkké.. hundral som si popod nos ešte nejakú chvíľku no v momente keď som zatvoril oči tak som vypol a jediné čo poukazovalo na to že žijem bolo pravidelné dýchanie.

narovanala jsem se v křesle když jsem si všimla toho muže
"Jsi u měm v kanceláři" řeknu rozhodně

Hlasy? Ako keby na tom záležalo. Musím ho nájsť.
Postavil som sa zo zeme, oprášil a vyrazil k dverám.

nelíbilo se mi jak vstal vstala jsem taky ale dál jsemnemohla ještě jsem byla unevaná vztáhla jsem ruku ke dveřím a ty okamžitě zkrystalizovali, potom jsem vztáhla ruce proti němu a jeho ruce jsem také zkrystalizovala a krystalové tyče vedli z jeho rukou do těch mích takžejsem ho pevně držela
"Jsem tvoj enová paní, budeš mě poslouchat." křiknu na něj

Bez záujmu som pohliadol jej smerom.
"Nie som žiadne zviera. V minulosti sa niekoľko ľudí nazývalo mojimi pánmi."
Napol som svaly a na jej kryštáli sa postupne objavovali pukliny.
"Nikoho, koho zaujíma moc, nebudem poslúchať, dámička."

pustila jsem krystalové tyče na jeho rukou a obešla stůl a šla k němu stála jsem od něj tak metr byl větší jak já a mohutnější to mě ale nezastrašilo
"POslouchej mě, nechtěla jsem tě původně vyvolat, ale potřebuju tvou pomoc, neznám tě ani ty mě nemáš důvod mi pomáhat, ale mému úuzemí hrozí nebezpečí útok dvou vůdců za to že jsem jednomu řekla pravdu o jeho stavu vesnice a nestarání se o jeho obyvatele. Zdejší obyvatele jsem Ukryla sice do bezpečí a vesnici zabezpečila stálo mě to ale hodně síly a potřebovala bych prosím tu tvou k obraně vesnice. Nic víc pak tě klidně i nechám jít vím že to bude blbost, ale jde mi o území. Prosím!"

Zamyslel som sa.
"Jedna láskavosť za navrátanie k životu, to znie ako dobrý obchod. Ale pamätaj, ako náhle bude tvoja dedina v bezpečí a vodcovia preč, už ma tu neuvidíš."

rozzářili se mi oči i když jsem byla unavená jak něco a potřebovalajsem odpočinek tohle mě dokázalo potěšit
"Děkuju ti moc ." aniž bych se ovládla objala jsem ho .