.Sídlo Sayů.

když přestal hned jsem otevřela oči s překvapeným výrazem
"uhm...proč si přestal?" zeptala jsem se spíš tiše, protože kdybych to řekla nahlas asi by se mi zlomil hlas, jak mě pořád hladil ve vlasech

Vieeeš.. etoo som upír ktorý blaží hlavne po tvojej krvii.. šepol som dosť takým spôsobom z ktorého mohla vyčítať že to myslím iba zo srandy, hlavu som však naozaj začal pomaly skláňať k jej krku pri čom som neprestával rukami škrabkať jej hlavu. Ústami som ju nakoniec pobozkal niekde medzi jej krkom a ramenom pri čom som sa len pousmial a čakal som ako na to zareaguje..

"Upíří jsou zlobivý kluci." dodám a objeví se mi husí kůže a zase přivřu oči

Len som sa nad jej slovami pousmial a znova som ju pobozkal medzi krkom a ramenom, po tom som z bozkami pomaly mieril vyššie a vyššie až som sa zase ocitol pri jej ústach a znova som sa len pousmial.. začal som ju zase tak vášnivo bozkávať na ústa..

opět se napojím na jeho rty prohlubuju naše polibky rukama ho stále hladím na zádech občas zajedu i do vlasů

Ptáček doletěl až do sídla Sayů. V letěl oknem dovnitř a našel Lady Bettany a Usuiiho spolu v obývacím pokoji. Dosedl přímo k nim a rozpadl se. Mezi ně spadl dopis.

Dopis:

Ahoj Mamčo.
jsem v nemocnic hlavního města tam, kde se konala schůze. Nutně s tebou potřebuji mluvit a dostat se do Kitagawi. Bohužel to zatím sám nezvládnu. Co nejrychleji se potřebuji zotavit. Pak ti všechno vysvětlím. Budu rád, když se co nejrychleji zamnou stavíš. Předem díky, Akihiro.

vstala jsem Usuie a přečetla si dopis. Dívala jsem se a přemítala co se může dít.
"Půjdeš se mnou?" zeptám se ho a už se oblíkám na cestu

Pomaly som vstal.. sám som nevedel prečo som bol taký nejaký rozospatý a na otázku Bettany som len prikývol.. etoo.. čo sa stalo? spýtal som sa keď som si pozornejšie prezrel jej výraz.. možno sa mi to len zdalo ale vyzeralo to že má obavy alebo.. až strach.. kto vie.

podala jsem mu dopis ať si ho přečte a vzala si na sebe kabát

Hmm.. bolo jediné čo zo mňa vypadlo, po tom som sa len postavil, list som nechal na stole a tiež som si na seba obliekol oblečenie na von, bude v poriadku.. neboj.. uistil som Bettany pri čom som ju len pobozkal a pohladil po hlave.. ideme? dodal som ešte otázku a otvoril som jej dvere..

"Děkuju za podporu." usměju se na Usuie, chytnu se ho za ruku a jdeme (přesun)

Nemáš zač.. som tu predsa od toho.. pousmial som sa pri čom som len vyrazil za ňou..
(presun)

Vše jsme vyřídili a můj klon zavedl Hiraka přímo do nemocnice a pak se rozplynul.

Snažil jsem se odemčít, ale nemohl jsem se trefit do klíčové dírky."Hiraku?..."škyt"...k-která dírka to j-je..."škyt"...ta na l-levo, u-uprostřed nebo v p-pravo..."škyt"..."

zasmál jsem se a vzal jsem si klíč ''tahle'' odemkl jsem a po té jsem jej dotáhl do bytu ''kde je ložnice ?'' otázal jsem se a rozsvítil jsem

"Na-nahoru po-po schodech..."škyt"...a do p-prava..."škyt"...tam je i t-tvá lo-ložnice..."škyt"..."

dotáhl jsem jej pomalu do jeho ložnice a položil jsem jej na postel

''dobrou, a teď už spi, vyspi se na zítřek'' pověděl jsem a odešel jsem z jeho pokoje a zavřel jsem za ním dveře a šel jsem si sednou na židli do kuchyně, sedl jsem si zde a tupě jsem se díval do zdi při čemž jsem nad něčím přemýšlel

Jen jak Hiraku odešel, otočil jsem se a v mžiku usnul. Nebylo mi zrovna nejlíp, ale doufal jsem, že se to do zítra spraví.

Probudil jsem se krátce po poledni. Hlava se mě mohla rozkočit a nejlíp mi taky nebylo."Auu...to jsem pěkně přehnal." Pomalu jsem vylezl z postele a zašel si hodit studenou sprchu do koupelny. Pak jsem se oblékl do svých čistých věcí, ještě vypraných od Misaki. Teprve teď jsem si vzpomněl, proč jsem se tak slil. Bude v pořádku Akihiro...neboj... Snažil jsem se sám sebe přesvědčit, abych si nedělal starosti. Potichu jsem sešel dolů a uviděl spícího Hiraka na křesle. Ach jo... Zašel jsem do kuchyně a dal postavit vodu na čaj. Bylo tam docela dost věcí, a tak jsem něco pomalu kuchtil na snídani, abychom se dobře najedli a mohli vyrazit.

pomalu jsem se začal probouzet
(gomen že tu jsem tak pozdě xD)

(V pohodě xD, stejně pak musíme počkat ještě na Saita až tam dojde xD )

Zalil jsem čaj a dodělal poslední tousty. Podíval jsem se do obývacího pokoje a viděl, že Hiraku se už probouzí. Vzal jsem talíř s teplými tousty a horkým čajem. Donesl jsem mu to a tác položil na klín a hrnek na stolek."Dobré odpoledne, ospalče..." Usmál jsem se na něj a skočil si pro svoji snídani. Posadil jsem se do druhého křesla na proti němu."Jak si se vyspal?" Dal jsem si na hlavu trochu ledu, protože pořád šíleně bolela.

''no... musím říct že dobře'' pověděl jsem a opřel jsem se do křesla ''A co ty ?''

"Ale jo...docela dobře, i když jsem nevěděl o sobě...auu...moje hlava. Ale stejnak si myslím, že by se ti spalo lépe v posteli." Podíval jsem se na něj takovým rodičovským výrazem (xD), že měl spát v posteli.