Veľvyslanecký Dvor

Na tomto mieste sa od dneška, 15:00, nachádzajú: Misaka, Shigeru, Hatoshi, Kazuki.

Takže takhle to vypadá na druhé straně portálu? Zkoumavě jsem pozoroval své okolí. Takhle nějak jsem si představoval peklo. Nahlas jsem to zatím nekomentoval, i když jsem se tu opravdu necítil jako na dovolené. Čekal jsem, jak se na to budou tvářit ostatní.

Objevili jsme se na obrovském dvoře. Vypadalo to tady přesně, jak jsem si představoval. Bylo tu hrozný vedro a kam si pohlédl byla buď láva nebo oheň. Z rozpálených skal sálal neuvěřitelný žár. Cítím se nějak divně... Ta energie, co tu byla mě byla neuvěřitelně povědomá. Sundal jsem si mikinu a zavázal jsem si ji kolem pasu. Uvědomil jsem si, že se mi na pravém rameni objevilo tetování draka. Snažil jsem se to zakrýt, ale měl jsem krátké tričko. Nic se semnou nedělo, ale drak stále nemizel. Co to sakra je...

Trochu mě to zaskočilo. Div jsme si nevykroutil krk,
jak jsem se díval okolo. Lépe už to tady vypadat
opravdu nemohlo...
Sedl jsem si na zem, do tureckého sedu, hodil ruce dlaněmi
nahoru na kolena, opřel se o nejbližší zeď a zavřel oči.
"Předpokládám, že by bylo nejefektivnější, kdybychom tento
čas využili ke sblížení, je to nejrozumnější, pokud se z nás
stane tým a to s největší pravděpodobností stane."
Dořekl jsem poněkud nevzrušeně a začal jsem vnímat
tu podivnou energii v ovzduší.

Byl jsem teď trochu mimo a nikoho nevnímal. Ta energie...je mi tak...známá... Táhlo mě to pryč, někam dál, ale stále jsem se držel a prohlížel si nové tetování.

Bylo velmi zvláštní a tak trochu se s tímto místem stotožňovalo. Co se to se mnou děje... Začala mě bolet hlava víc než bych si přál. Citíl jsem, že do draka vstupuje čím dál tím víc síly...jako by ji kolem sebe nasával. Radši jsem se posadil a snažil se nemyslet na tu hroznou bolest hlavy.

Neďaleko od nich postávalo niekoľko strážiacich duší.
"Ďalší amatéri. Prečo vlastne pomáhame veľvyslanectvu, keď s ľudským svetom nič nemáme?"
"Nebuď hnusný, aj my sme niekedy bývali ľuďmi, to predsa vieš."
"Viem, ale aj tak. Keď tak pozerám na tie mladé tváre, ktoré majú ešte život pred sebou ako dobrovoľne kráčajú oproti smrteľnému nebezpečenstvu, chce sa mi plakať. Mali by si vážiť, čo majú."
"Jasné, jasné. Niekto ale túto prácu robiť musí."

Ucítil jsem nepřijemná pocit. Nevěděl jsem, co to je, ale tetování na paži mě začalo pálit. Co je zas tohle... Táhlo mě to někam pryč, ale já nevstával a pořád seděl na zemi. Zadíval jsem se tím směrem. Připadalo mě jako bych tam něco viděl, ale nebyl jsem si jistý."Je tam někdo?!" Zavolal jsem a můj hlas udělal dlouho ozvěnu mezi skalami. Musel jsem se přesvědčit jestli tam někdo není.

"Buď tichšie, nechceme ich predsa vyplašiť."
"Ja viem, ja viem."

"Hm? Kde by měl kdo být?" zeptal jsem se Akihira a podíval se stejným směrem jako on. Měl jsem sice divný pocit, ale ten jsem spíš připisoval tomuto poněkud nezvyklému prostředí, které bych si na rekreaci nevybral ani s velkou slevou. Nenapadlo mě, že je za tím něco jiného...

Za dušami, ktoré veľvyslanecký dvor strážili, sa z ničoho nič čosi zjavilo.
Než sa stačili otočiť, neznáma beštia ich roztrhala na kusy. Do celého okolia sa rozliehali hlasné výkriky.

Potichu jsem seděl a pousmíval se nad jejich
spekulacemi. Najednou jsem se zamračil, než jsem
si stačil něco uvědomit, uslyšel jsem strašný řev a
ve vzduchu bylo cítit zlo. Šel z toho mráz po zádech.
Okamžitě jsem otevřel oči, a skočil před ostatní.
Roztáhl ruce jsem ruce, aby zůstali za mnou.
"Modlete se, ať nás to nenajde..." Šeptl jsem.
Díval jsem se všemi směry, odkud ten řev jde.

Nadzvedl jsem obočí a sledoval Shigeru. Respektive jeho záda.
"Poslyš, ty si asi hodně věříš že nás schováváš za sebou, a nebo se chceš šlechetně obětovat?" mile jsem se usmál.

"Vadilo by ti to?"
Pověděl jsem sarkasticky.
"Má moc je v obraně velmi účinná, proto..."

"Jak myslíš, ale nejsem typ co se schovává vzadu." ušklíbl jsem se a vytáhl blok. Začal jsem si něco kreslit.

Rychle jsem otočil hlavu.
"Tím líp pro nás"
Otočil jsem hlavu zpět a trochu se bál,
co to příjde. Proto to bylo asi tak nebezpečné,
proto je ten stařík tak strašil.

Neměl jsem z toho dobrý pocit, ale dál jsem si něco čmáral do bloku. Pokud začnu vyšilovat, bude to jen horší.
"Zdá se mi, že jsi poněkud paranoidní. Asi se i do všeho hrneš po hlavě a máš sklony k panice. Tím si ale můžeš uškodit. Neber to osobně, říkám to jen aby řeč nestála." šeptl jsem a měl oči na stopkách. Když budeme konverzovat, třeba tahle situace nebude tak neúnosná jak se zdá.

Niekoľko metrov od nich postávalo šesť temných postavičiek pozorujúcich, ako siedma trhá strážnikov na kusy.´
"Nechaj ich už, nemáme času nazbyt."
"Práve naopak, niet sa kam ponáhľať. To mi pripomína, čo urobíme s tou štvoricou ?"
"Nie je to snáď jasné ?"

Konečně jsem se vzpamatoval. Obešel jsem oba a stoupl si před ně."Možná vám to bdue divný, ale jestli zaútočí měl bych to schytat jako první já." Podíval jsem se na ně."Uvidíte proč. Buď te připravení hned reagovat." Tetování mě už nehorázně pálelo, ale já se to snažil ignorovat.

Trochu jsem se podovil.
Jo paranoik, to jsem já. Možná nás zabijou,
tak jsem trochu paranoik... Bože...
Nic jsem neříkal, jen jsem se modlil, ať
jdou pryč a sledoval jsem, proč řekl, že
bude lepší, ať ho trefí prvního...
Každopádně chtěl to sám.

Cíítil jsem, že se něco děje."Připravte se. Musíme spolupracovat." Sakra...je to strašný vedro...z čeho mám do.dele tvořit vodu...nevím jestli zvládnu vytvořit tolik potřebné vody jen sám ze sebe... I když jsem byl teď trochu v nevýhodě, cítil jsem, že jsem silnější víc, než kdy před tím.

Zajímavé. Ještě jsem neviděl někoho, kdo by byl celý žhavý do toho schytat ránu jako první. Buď si opravdu věří, a nebo je hloupý a nedochází mu možné následky. Ať tak či onak, můžu být rád. Dělal jsem pár rychlých tahů štětcem a i když se zdálo že nevnímám okolí, opak byl pravdou. Neustále jsem těkal očima do stran. Co to sakra je?

"Co kdybyste se nejdŕíve představili? Hmmm?"
Zdržoval jsem čim později něco podniknou tím lépe
pro nás. Absolutní převaha a ještě v podsvětí...

Drak už celý svítil. Nevěděl jsem čím to je, ale měl jsem chuť se rozběhnou dopředu. Bylo to jako droga. Táhlo mě to čím dál tím víc. Ta energie... Snažil jsem se na to nemyslet a dál jen klidně stát.