Veľvyslanecký Dvor

Jen jsem se podíval na zvláštní pavučinu.
Více mě nezajímalo, spolu s těly jsem se vznesl
a rychle proletěl portálem.

Natáhl jsem ruku k pavučině a kolem ní se začala formovat voda. Silou do ní narážela a pomalu ji trhala. Shigera a ostatní jsem oddělil vodou."Aha...to máte pěknou zálibu a jelikož jsem tu nejmladší, co kdybyste si hrála třeba se mnou?"

"Nepustím vás."
Jorogumo po nich vystrelila niekoľko nábojov energie.
Tie boli ale všetky zastavené Nekomusume.
"Čo to má znamenať ?! Prečo si myslíš, že práve ty máš právo rozhodovať, čo s nimi bude ?!"
"Nemyslím, ale sľúbila som, že budú v poriadku, ak tu ostanú."

Překvapilo mě to, že nám pomohla ta démonka ze včerejšak. Moc dlouho jsem, ale nečekal."Omlouvám se madam, ale nemám moc rád pavouky."

Nademnou se vytvořila velká vodní koule a zní prudkou rychlostí začali létat vodní sřely.

Jorogumo k nej namierila ruku.
"Smutné, že si im ani neukázala, čo dokáže vyšší rank, cica."
Voda sa pod tlakom jej energie rozpŕskla do okolia skôr, než stačila kohokoľvek zraniť. To však nebolo to najhoršie, portál sa už pomaly zatváral.
"Smutné, že sa s tebou nemôžem hrať dlhšie. Ale nejaký ten suvenír si so sebou vezmem, chytaj !"
Nekomusume bola rázom už zasa pred Kazukim a pomocou svojej rýchlosti odrážala každú strelu po jednej. Druhou rukou chytila Kazukiho za tričko a prudko ho hodila do portálu.
"To nedopustím !" vrhla po ňom pavučinu a zastavila ho tesne pred vstupom.
"Stalo sa," chytila ju za nohu a pevne držala. Portál bol čoraz menší a menší.

Rychle jsem změnil své tělo na vodu a proklouzl sítí. Naposled jsem máchl rukou

a vystřel pro ti ní veliého vodního žraloka. Podíval jsem se rychle na tu dívku ze včerejška."Díky..." a skočil jsem do portálu.

Jorogumo dostala zásah, kvôli čomu ho musela pustiť.
"Nemysli si o sebe, idem za tebou !" Nekomusume však stále pevne zovierala jej nohu.
"Pusť ma, neko !" Nanešťastie pre nich bolo už neskoro. Portál sa kompletne uzavrel. Jorogume popadol záchvat zlosti.
"Prečo ?! Pozri sa, čo si urobila ?!" od zlosti sa vrhla po Nekomusume.
"Všetko je stratené ! Budeme zasa ďalšie stáročia hniť v tejto odpornej diere a to všetko len pre štvorčlennú skupinku úbožiakov ! Dostať sa odtiaľto, to je predsa to, čo si vždycky chcela !"
"Máš pravdu, ale sú dôležitejšie veci. Nikdy som sa neprestala považovať za človeka, nevymením ľudskosť za slobodu."
Nekomusume pritlačila hlavu Jorogumo o zem a ešte než tá stihla reagovať, ňou bola pohltená.
"Musí existovať spôsob, ako sa do ľudského sveta vrátiť ako človek, nie ako netvor. Pre jeho dosiahnutie som ochotná počkať pokojne ďalších 100 rokov."