Veľvyslanecký Dvor

Tázavě jsem pohlédl na Shigeru. On si vážně myslí, že tahle monstra s námi budou 24 hodin konverzovat při čajíčku. Ale tak co, pořád je tu malá naděje... sledoval jsem jejich příchod a cítil husí kůži po celém těle. Tak na tohle jsem opravdu zvědavý. Možná se dám na víru.

Když jsem konečně spatřil, kdo to je, nemohl jsem věřit svým očím. Byla to dívka a opravdu pěkná. Ale ta energie... Bylo to až k neuvěření. Nevědomky jsem udělal krok dopředu, ale hned se zarazil. Co je to semnou...klid, klid...

Divně jsem se podíval na kolegu Akihira. Co tak vyšiluje? Teď není vhodná doba dát volný průchod hormonům!
"Hej, vidíš holku a už jsi v háji? Myslíš že tě přišla pozvat na rande?" trochu jsem ho dloubl do žeber, aby se vzpamatoval.

Konečně jsem od ní odtrhl oči a podíval se na Saitona."Promiň,ale...ale...je to trochu jinak...nevím jak to vysvětlit. Teď to neřeš." Aspoń jsem se trochu vzpamatoval....

Z dialky niekoľko duší v spolupráci s veľvyslanectvom pozorovalo dianie.
"To je zlé, veľmi zlé."
"Odpusť, do tohoto sveta som sa dostal ešte len pred nedávnom, musíš sa vyjadrovať presnejšie. Kto to je?"
"Nekomusume, členka zosupenia banditov a vrahov obávaných dokonca i medzi démonmi samotnými."
"Takže to je to spomínané Nanakuma?"
"Už to tak vyzerá."
"Čo teraz? Zasiahneme, alebo zdrhneme?"
"To je otázka podsvetného seishin bojovníka?! Nie je to snáď jasné?! Do doby, než o nás neprejaví najmenší záujem, ostaneme schovaní!"
"Šéfe, ste najlepší!"

Pořád a pořád se přibližovala a já se čím dál tím víc musel překonávat. Bylo to tak vábyvé jako bych k ní odjakživa patřil. Musíš se soustředit!... I když se mi nechtělo, postavil jsem se do bojové pozice a byl připravený na útok.

Pohledem sjel na nově předchozí.
Nejnovější a pravděpodobně nejsilnější.
Viděl jak se musel Akihiro převládat...
Na začátku říkal, že někdo je cítit démonem...
Je možné, že je něco jako Daisuke?!
Mno lepší místo si vybrat nemohl...
Ať jsme se tvářil jakkoliv, muselo to působit nahraně,
protože tak ani tak jsem neměl nejmenší šanci...

Instinktivně jsem začal ustupovat.
"Akihiro, co tam sakra děláš?" podivoval jsem se jeho výrazu. Dokončil jsem kresbu obří sovy a ta vylétla z papíru. Vyskočil jsem na její hřbet a otočil se k ostatním.
"Měli bychom vypadnout. Kdo má nohy nechť naskočí." pravil jsem a chystal další zvířata na případnou obranu.

"Já...já..." Bylo to hrozný...už jsem se nemohl ani hnout... TAkhle tu nevydržím jestli na mě bude každý démon takhle působit... Snažil jsme se, ale nešlo to. Jen jdi blíž...nic se ti nestane...jdi...jdi...jdi... Neustále mě v hlavě něco pobízelo...

Jen jsem zůstal na místě a díval se na Akihira.
"Promiň, ale je to nutné..."
Mávnul jsem rukou, byl jsem opravdu opatrný,
jelikož v podsvětí se náš potenciál zvětšoval.
Akihiro se pomalu vznesl, plul vzuchem a přistál
na hřbetu sovy. Já jsem zůstal tam, kde jsem byl.

Shigeruova schopnosť ma zarazila. Spomalila som a sledovala to.
"Jej," vydala zo seba tichým, takmer až detským hláskom pred ušami omieľanej štvorice poprvýkrát.

Přistál jsem na sově. Tohle přece nemůžu dopustit...nenechám se tak snadno ovládat... Konečně jsem se probral."Saitone vem Masuki a odveď ji do bezpečí, pak ses klidně můžeš vrátit pro nás. Je tu řídký a horký vzduch a všechny nás neuneseš a stejnak by nás jen tak všechny nenechali odletět. Tak dělej a pohni si." Seskočil jsem zpátky za Shigerem."Nenechám tě tu samotného." Postavil jsem se mu poboku.

Vytvořil jsem pět inkoustových lvů a postavil je před nás, jako jakousi bariéru. Kdyby něco, odnesou to oni... Tedy snad. Neustále jsem těkal pohledem tam a zpátky. Ta energie všude kolem... i moje zvířata jako kdyby zesílila... Je to na jednu stranu fascinující, ale na stranu druhou by bylo lepší si s tou holkou vypít čaj a povídat si o škole. Nevěřícně jsem se díval na toho blázna, co seskočil zpátky na zem.
"Odmítám odsud zdrhnout a nechat vás tu. Kdoví kam bychom se dostali. Jestli si myslíte, že kousek dál je bezpečněji tak silně pochybuju. Dokud držíme pohromadě, máme největší šanci to přežít." odvětil jsem a sám nevěděl jestli může být v této pusté krajině více nebezpečné místo, než to, na kterém jsme právě teď.

Sakra jsem v nevýhodě, už ví co umím, jako
jediný jsem se dorovolněě prozradil a navíc pro nic.
Jediné co zbývá, je doufat, že se nepřiblíží...'
Jak typické, že někdo takový je žena...
Zadíval jsem se té holčině do očí, mohla ve mě
vidět strach, ale i odpor vůču ní.

Jen jsme si povzdychl. Budu to dělat porvé, ale skusím to... Představil jsem si ty lvy, které vytvořil Saiton. Natáhl jsem ruky a z nich začala stříkat voda. Vedle inkosutových lvů se začali formovat úplně stejní, ale z vody. Bylo to snadnější než jsem si myslel. Ale i tak jsem cítil úbytek vody. Byla tu vážně velká teplota a voda se tu tvořila těžko. Musel sjem používat svou vlastní.

Mala som možnosť vidieť už techniky troch z nich. To stačilo. Môj pohľad sa na istý okamih stretol so Shigeruom. Z neznámych dôvodov som si ho vybrala za svoju prvú obeť. Nadvihla som svoju pravú ruku do vzduchu.
Než sa ktokoľvek stačil čo i len nazdať, Takashi dostal zásah. Prebehlo to prirýchlo na to, aby tento úchvatný pohyb ľudské oko zvládlo.

"Kde?! Kedy?!"
"Každý z Nanakumy má pred svojim menom právoplatný a pravdivý titul. Nekomusume je známa ako najrýchlejšia šelma podsvetia."

Vůbec jsem nezaregistroval, co se stalo, ale shigeru najednou dostal zásach. Mávl jsem rukou proti ní a poslal na ni všechny lvy. Co se stalo....

Do pr... Zaklel jsem a poštval své lvy přímo na to děvče, aby se rozptýlila a nechala Shigeru být. Každý zaútočil z jiného úhlu.

Pozorovať ma mohlo vyzerať skutočne zaujímavo. Môj rýchly pohyb vystriedala neohrabanosť. Kým som sa celým telom otočila na levy, boli už iba niekoľko centimetrov predo mnou.
Začala som uvoľňovať obrovské množstvo energie, ktoré otriasalo nádvorím. Než sa ma ich techniky dotkli, neuniesli to a rozpadli sa na ich pôvodnú podobu, voda a atrament.

Projela mnou vlna tepla.
Než jsem se vzpamatoval, přes celý hrudník jsem měl
středně hluboké rány po drápech a ležel jsem na zemi
na půl v bezvědomí.
Nemáme šanci...
"Eh...eh... viděliste co umí... Tak to nějak využíjte.."
zaklonil jsem hlavu a jen tak ležel na zemi.
Vztanu ještě nebo už je to konec?
Prolétlo mi hlavou.

Ta energie mě absolutně ničila. Zase už mě to táhlo k ní. Vydrž to....vydrž... Dal jsem ruky před sebe. Díky vodě, kterou jsem před tím vytvořil a kterou ta démonka roztříkla kolem, vytvořila dostatečné množství vlhkosti, díky které jsem mohl využívat lépe vodu. Soustředil jsem se jak nejlépe jsem uměl, sepnul jsem ruky k sobě.

Kolem nás všech se začal tvořit vodní vír. Až dosáhl potřebné výšky a síly, poslal jsem ho přímo proti té dívce. Voda se na ni valila jako obrovská silná přivalová vlna.

Využil jsem útoku svého kolegy a se sovou přiletěl k Shigeru. Vytáhl jsem ho na její hřbet a uletěl mimo dosah té šílené ženské.
"Sakra kolego... v pohodě?" ptal jsem se, zatím co jsem vytvořil kresbu několika kreatur, které jsem poslal v závěsu za vodním útokem.