Ulice města

"Sakra," pokúsil som sa vyletieť hore, kvôli čomu som prerušil večeru, ale napokon budova stačila pricvaknúť môj chvost. Zareval som na celé mesto a sledoval, ako sa na mňa valia okvetné lístky.
Rukami som ich čo najrýchlejšie jeden po druhom likvidoval, ale bolo ich priveľa.
"Heh, aj keby sa ti podarilo ma zasiahnuť, uvedom si, že som len stvrdnutá schránka stvorená z duší! Je jedno, ako ma zraníte, vždycky to prežijem, vždycky! O tie vaše pečatiace krysy sa môj partner postaral ešte než sme sem dorazili. Zbytočne sa ma snažíte oslabiť, nikto vám nepomôže. Je koniec, tak si to uvedomte."

Začal jsem se uklidňovat, konečně se začala projevovat má chladnokrevná povaha a mé srdce začala tlouci pomalu, můj dech se zklidnil
teď nebo nikdy
vyběhl jsem z poza stromu a katanu jsem držel obouma rukama nad hlavou
''ááááá'' křičel jsem při tom bojovně doběhl jsem až k němu a sekl jsem na jediné místo na které jsem mohl jelikož na jiné jsem neměl přístup
- na místo kde se spojoval jeho ocas s tělem

"Dobře, tak se postarám o to, aby z tebe nezůstalo ani smítko prachu. Je mi jedno, že tě nezraním. Nenechhám tě to tu zničit!" Řekla jsem odhodlaně a neustále tvořila další a další. Mezi obrovské bodce jsem přimíchávala i menší a rychlejší jehlice z lístků, potřebovala jsem čas.
Tak a teď!
Na chvilku jsem přestala, udeřila do země a poslední bodec se vynořil bod ním. Byl obrovský a jelikož byl přišpendlem k zemi jen tak neodletí.
Pak jsem si všimla, že se skácel a pozorovala ho.

Vďaka pádu som sa dostal bližšie k Misaki. Vedel som, kde sa nachádza, vďaka môjmu čítaniu myšlienok.
"Možno nemôžem lietať, ale zabiť ma nezabijete."
Uštedril som jej škaredý kopanec zo zeme.
"Tvoje údery možno oslabujú moju energiu, ale stále ma nemôžu zraniť ! To isté sa o tebe povedať nedá."

já jej usekl ?
podíval jsem se na katanu a jakmile udeřil Misaki rozzuřeně jsem po sutinách vyběhl nahoru a z těch přeskočil na jeho nohu funguj znovu prosím vyběhl jsem k jeho koleni a do toho jsem zabodl meč

Opäť mi zasiahnutá časť nohy zmizla.
"Ty malý ! Nenechám ťa k sebe už viac priblížiť !"
Druhou nohou som ho odkopol ďalej odo mňa.
"Ostal si jediný. Musel by si sa dostať až k mojej hlave. Síce nemôžem lietať, ale to ani ty, nemáš sa tu čoho chytiť, nemáš sa ku mne ako dostať. Si nahraný, aj keď musím uznať, tvoja schopnosť ťať dušou ma prekvapila."

Nedokázala jsem se bránit a odletěla o několik metrů dál. Rozplácla jsem se o zeď a svezla se po ní dolů.
Nepěkně mi zapraskala v ruce, nemohla jsem se skoro pohnout. Bohužel, jak řekl.. Já nezranitelná nejsem..
Zůstala jsem ležet a pozorovala toho chlapce i dívku i opičího démona.
Ještě mi trocha energie zbývá. Dokud dýchám, budu bojovat..
Vybavila se mi věta z jedné knihy a musela jsem se pousmát.
Volnou rukou jsem mávla, ze země vytryskli kořeny, obrovské, silné. Obmotali mu nohu, kterou mne kopnul. A chtěli jít dál, ale já neměla dost sil. aspoň jsem ho přikovala k zemi.
Teď už je to.. Na vás..

uviděl jsem kořeny
toto bude jako s bráškou v lese
usmál jsem se přiběhl jsem ke kořenům a mrštně jsem po nich začal lézt nahoru, po chvíli jsem byl již na jeho noze a běžel jsem po jeho těle až k jeho hlavě
takže musím mu odseknout hlavu, to je jeho slabina ? přiběhl jsem k jeho krku a namířil jsem na něj mou katanu
''karta se obrátila, cítíš ten strach monstrum ?'' otázal jsem se monstra a již špičku katany jsem mu držel na krku

''nechápu že z něčeho tak tupého jsme se mohli vyvinout'' řekl jsem si spíše pro sebe a po té jsem mu chladně zabodl meč do horního patra na místo kde měl mozek a mečem jsem máchl před sebe tak že jsem mečem projel celou jeho lebkou až krkem

Jakmile zmizel byl jsem 3 metry ve vzduchu, tuto výšku jsem spadl a málem jsem si rozbil ''hubu'', po chvíli jsem se vzpamatoval a posadil jsem se, snažil jsem se vstřebat všechno to co se událo

Dorazila som k nemu
,,čo sa tu stalo ?"

''já...'' zamyslel jsem se a chtěl jsem něco říct
''nevím, byla to taková obrovská opice a říkala že jí nikdo nemůže zničit a po tom jsem jí usekl ocas a po tom jsem jí rozřízl hlavu, nechápu to''
pověděl jsem jí a nadále jsem seděl
''dokonce ani ona jí nemohla nic odříznout'' koukl jsem se na Misaki ''při tom je její síla ohromně velká a ničivá, nikdo koho znám by se jí nemohl rovnat''
jsem snad silnější než ona ? či to je tou katanou ? podíval jsem se na katanu či se ta ohromná opice stala zranitelná díky ní ?

Ďalšia stvúra ?
"Možno si v sebe prebudil nejakú silu ."

pokrčil jsem rameny opravdu jsem nevěděl co jí na to říct

"určite to tak bude ... "
Hlúpe potvori len im ale nejde čitať v hlave len to píska ... a to dosť bolí .

''myslím že by jsme se měli postarat o raněné, jedna dívka je támhle u sutin''
ukázal jsem tam rukou
''a druhá je tady ta''
kývl jsem směrem k Misaki

"Mám ich teda zaviesť do nemocnice ?
Nemám tu u seba veľa aby som mohla niečo také ale do tej nemocnice ich odvediem a čo ty ako si na tom ?"

''pomohu ti'' opřel jsem si katanu o zem a postavil jsem se a po té jsem se dobelhal k Misaki a vzal jsem ji do náruče

Zobrala som Nanami a mierila som s nou do nemocnice

šel jsem vedle Tami a nesl jsem Misaki a hučelo mi v hlavě

Kvôli nemu mi tiež hučalo v hlave no nevnímala som to tak teda snažila som sa .
Dorazila som do nemocnice kde som Nanami nechala .

též jsem svěřil Misaki do rukou lékařů a ještě jsem se jich zeptal na jakém bude pokoji jelikož jsem za ní chtěl později zajít. Po té jsem jen stál u Tami a díval jsem se na zem, přesněji jsem se díval na katanu