Nishi no Gawa (Centrum)

Mezitím už jsem byla na cestě na střechu. Pospíchala jsem a běžela po schodech. Bylo mi jasné, že tohle není vůbec dobré. Když jsem přišla na místo a viděla probodnutého Yoshira, nechápala jsem, jak se to mohlo stát. Mířila jsem dobře...

V meči sa mi objavila energia mocnejšia ako predtým. Vystrelil som ju rovno na Nanami.
Stalo sa niečo, čo by za normálnych okolností vnímala ako zázrak. Napriek jej brutálnej sile kostí ju môj sek porezal.

Silný náraz energie mě odhodil. Když jsem dopadla, všechno zdivo podemnou prasklo. To mě však netrápilo. Ta řezná rána byla opravdu ošklivá. Táhla se mi skoro přes celé břicho. Opatrně jsem se zvedala do sedu, jak mi jen bolest dovolila. Na ránu jsem přiložila kapesník a snažila se zastavit krvácení. Nehty, zuby, kosti... to všechno... ale moje kůže... ta je pořád stejná...

Plížila som sa k nepriateľovi tak potichu ako som len mohla

Tělo stále leželo na zemi ale za nepřítelem jsem se znova objevil a probodl ho mečem na skrz,neměl šanci uhnout ( Nemohl to čekat)

Bolo to prvýkrát po niekoľkých rokoch, čo som pocítil bolesť. Polovica tela sa mi rozpadla už na nehybné čiastočky.
"Argh! Ty... nie si... Masaru!!!" Schmatol som meč vpredu a ohol ho, aby ho nemohol vytiahnuť.

Meč jsem pustil a vší silou do něj kopnul.

Keď bol ten zloduch zamestnaný ohýbaním meča a bol odkopnutý trochu dozadu tak som zaťala aj ja .

"Argh!" Než sa jeho noha a zaťatie Sumi ku mne dostali, opäť som sa rozpadol.
Zložil som sa až na zemi a zhlboka dýchal. Rana bola hlboká.

Ještě v sedě jsem se ohla pro kámen, který ležel poblíž mě. Veškerou svou silou jsem jej hodila po soupeři. Když ho zasáhne do hlavy, pravděpodobně mu pukne lebka, když padne na zem, pravděpodobně pod ním popraská... Ten pohyb mě však díky ráně na břiše nehezky zabolel a tak jsem dál jen tiskla zkrvavený kapesník ke svému tělu a sledovala jak kámen dopadne.

"Až řeknu,zaútočte na něj svými nejsilnějšími útoky,rozumíte ?"

Pochytil ma zbesilý záchvat. Moja energia bola silnejšia ako predtým. Schmatol som svoj vlastný meč a ťal s ním všade.
Vďaka nim som sa zbavil aj letiaceho kameňa, ktorý sa tesne predo mnou rozsekol na dva.

Připlazila jsem se nejblíž k okraji střechy jak mi jen moje zranění dovolovalo. V ruce jsem svírala cihlu a čekala na vhodnou příležitost a Yoshirovo znamení. Bohužel, sejít dolů, je momentálně nad mé síly...

Dobehla som z tej budovy na ktorej som bola až zasa na zem ,mala som už ale dosť toho behania .
Ako som počula žeby sme mali použiť to najsilnešie čo máme pozrela som na svoju katanu .
Keď začal zbesilo sekať ja som nebola v dosahu alebo skôr som bola ešte ukrytá.
To sekanie sa odomňa vzdialilo lebo sekal teda všade .
Čakala som už iba na signál.

"Teď !!!!"
Pomocí svého umění jsem ho naprosto zhypnotizoval,ale jelikož byl C tak jen do té doby než si to uvědomí.
(Všechny nás viděl,ale dělat úplně jiné věci a jiných místech a nemůže používat energii)

Napřáhla jsem se a rychle hodila cihlou přímo na jeho obličej. Hned poté jsem sledovala, co asi udělá Tami... Kéž bych jí toho chlapa dokázala alespoň omráčit... pak se mi ale zatmělo před očima, takže jsem příliš nevnímala co se děje dál.

Rozbehla som sa okamžite na tú príšeru ,poriadne som zovrela v ruke katanu .
Bola som už dostatočne blízko neho tak som mávla celou silou smerom na jeho krk.

Konečne som prelomil jeho ilúziu, ale bolo už neskoro. Dostal som oba zásahy, ako aj tehlou, tak i katanou. Cez vzniknuté diery bolo možné vidieť do môjho tela. No nastalo ďalšie prekvapenie. Nič tam nebolo. Žiadna krv, žiadne orgány, ako keby bol iba figurínou.
Vyskočil som z oblaku dymu a rozpadol sa opäť na čiastočky a objavil sa za Yoshirom. Bolo ich ale stále menej a menej. Navyše som už ani nedržal meč. To vyvolávalo niekoľko otázok. Po každom zásahu ubudne čosi z jeho tela. To môže znamenať iba dve veci. Buď je ten neznámy tvor skutočne nesmrteľný, alebo potom, ako z neho ubudnú všetky čiastočky, definitívne zmizne. Ďalšia otázka však je, aj keby bola pravdivá druhá možnosť, koľkokrát ho treba zasiahnuť...

Jakmile jsem si ho všimnul,odskočil jsem.

sedl jsem si na lavičku a bodyguardy poslal do obchodu pro chipsy "Hmm..zajímavé" pozoroval jsem je svýma očima

Odrazu nastalo ďalšie prekvapenie. Začal som rozprávať. xD
"Hej, ty," ukázal som prstom na Yoshira.
"Meno?"

"Jmenuji se Yoshiro a ty ?"

Na jeho otázku som nereagoval.
"Odteraz nie iba Masaru, odteraz aj Yoshiro," vyrazil som s úsmevom na tvári rovno naňho.

Stál jsem na kraji vysoké střechy a čekal až přiběhne.

Vrhol som sa po ňom vyššou rýchlosťou ako obvykle.