Démonický Hrad

Tu sídli jedno z kráľovstiev podsvetia...

Pomalými krůčky jsem šla chodbou, kolem mne na červených zdí od krve plápolali ohně pomocí kterých vznikalo několik mích stínů které se pohybovali jinak než-li já. Pomalu jsem došla k velkým červeno rudým dveřím, bylo poznat že dveře nejsou nové jelikož byli už částečně poničené a špinavé, sem tam v nich byla zaražená lebka či kost. Natáhla jsem ruku ke dveřím a po chvilce jsem se odhodlala k zaťukání

Neprítomne som pozdvihol hlavu a namieril svoj ostrý pohľad na bránu.
"Ďalej, ďalej," prehovoril som znechutene.

rukou jsem se opřela o dveře a ty jsem pootevřel, proklouzla jsem malinkou škvírou dovnitř a ihned na to jsem je zavřela
''dobrý den'' pověděla jsem a můj pohled spočíval na zem, jelikož jsem se při pozdravu částečně uklonila a čekala jsem na jeho další pokyny

Poškrabal som sa po hlave a zaujal neprítomný face.
"Ty musíš byť tá... Shizaki?" vypytoval som sa jej okamžite.
"Nastupuješ za Kinshikazua, však?"

přikývla jsem a nadále jsem se dívala na zem na které byli již zaschlé louže krve
''jaké jsou vaše rozkazy ?'' otázala jsem se jelikož jsem nechtěla aby se má krev připojila k těm zaschlým na podlaze

"Ach tak, rozkazy," na stôl som postavil hlavu démona.
"Dlho čakám na to, že sa konečne začne niečo diať. Máme tu iba samé céčka a béčka, nie je šanca, že by pre mňa mohli predstavovať akúkoľvek hrozbu. Potrebujeme sa baviť, potrebujeme elitu. Potrebujeme turnaj," pod tlakom mojej ruky sa lebka roztrieštila.

jakmile jsem uslyšela křupnutí lebky přivřela jsem oči
''se vší úctou pane, myslím že pro vás by mohli představovat hrozbu pouze dvě bytosti, nikdo jiný''
pověděla jsem rozpačitě jelikož jsem tušila že jej asi zmínění těchto dvou bytostí rozzuří

"Áno, uvažoval som nad rozpútaním ďalšej vojny, ibaže tentokrát proti mne stoja obaja. Momentálne nadišlo to odporné a nudné obdobie mieru, ktoré si každých 100 rokov musím vytrpieť, kým zasa raz vyšlem všetky svoje vojská na tých bezočivých naničhodníkov!"
Založil som si ruky za chrbát, postavil som sa a blížil k nej.
"Bohužiaľ, napriek mojim slovám, cítim k ním rešpekt. Sú starší a skúsenejší, v istých smeroch dokonca i mocnejší a kým sú obaja na jednej lodi, neostáva mi nič iné, ako sa minimálne do čias ich vzájomnej hádky baviť zabíjaním A-rankov."

''a-rank bychom mohli využít aby ty dva na chvíli zabavil a mezitím je nějak zaskočit''
polkla jsem a slyšela jeho kroky, mé oči pořád spočívali na zem, ale po chvíli jsem uviděla jeho stín na který jsem se zadívala, neuběhlo ani čtvrt minuty a mne došlo že ve stínu vidím naříkající duše které trpí v nekonečné agónii, uvízli mezi životem a smrti

Pokľakol som k nej a nadvihol jej tvár do pozície, v ktorej sa na krátky okamih naše pohľady stretli.
"Nemaj obavy. Nováčikov šetrím," než sa k nej moje slová čo i len stačili dostať, už som znova stál na nohách a pomalými krokmi smeroval k svojmu oknu.

v jeho očích jsem viděla chlad a tisíce duší které za svůj život již zabil
''d-...'' nedořekla jsem slovo a postavil jsem se
''dobře'' pověděla jsem odhodlaným hlasem a dívala jsem se na jeho záda

Bohužiaľ je to tak, v tejto brandži sa pohybujem najkratšiu dobu. Ako keby to bolo len včera, čo som ešte brázdil púšťou a likvidoval zaradom každého, kto sa mi postavil do cesty. Vždycky som bol a vždy budem sadistická zbraň na zabíjanie, nič viac. Žiadny vodca, iba strach vzbudzujúci démon.
Spomienky na moju mladosť mi vyčarili úsmev na tvári.
"Budem to ja, kto raz a navždy zjednotí podsvetie. A keď sa tak stane, ovládnem aj ľudský svet. Dovtedy mi ostáva jedine baviť sa."

''omlouvám se za můj přihlouplí dotaz, ale nerozpadne se lidský svět pod vaší silou ?''
otázala jsem se a v mém hlase byla poznat špetka zvědavosti

"Je to iba odhad, rovnako ako aj všetko ostatné. Naisto vieme len jedno. My z podsvetia nemáme schopnosť cestovať medzi svetmi. Všetko sú to iba reči, koniec koncom existujú bytosti, ktoré to dokážu, ale to sa mi nechce momentálne rozvádzať."
Otočil som sa znova jej smerom.
"To je na dnes všetko, môžeš ísť."

sklopila jsem pohled do levého horního rohu ''á... kam mám jít ?''

"Preč odtiaľto," dodal som surovo.
"V hrade je plno miesta, isto si niečo nájdeš. Nikdy som nebol a ani nebudem ten otcovský milujúci typ."

přikývla jsem ''pokud mohu, ještě jednu otázku...''
zamyslela jsem se a podívala jsem se na něj
''jak zemřel váš poslední sluha ?''

"Ach áno, bola to taká veselá príhoda."
Posadil som sa na stôl a nohy si vyložil na kreslo.
"Dali sme si menší tréning. Musím uznať, ten starý mal výdrž, naťahovali sme sa celý deň. Na ďalšie ráno sa však nezobudil."

''aha'' pomalu jsem se otočila a pootevřela dveře
''naschledanou'' pověděla jsem nejistě a proklouzla jsem škvírou mezi dveřmi a ty jsem zavřela.
Po té jsem se vydala hledat nějaký pokoj, nakonec jsem našla jeden který nebyl až zas tak zakrvavený, ustlala
jsem si a lehla jsem si na manželskou pohodlnou postel na které jsem po několika sekundách usnula

Obdivuhodná osoba. Slovami u nej strach nevzbudíš, moja falošná historka s ňou viacmenej ani len nehla. Reaguje iba na energiu a na svoje vlastné prirodzené inštinkty.
Privrel som oči a zamýšľal sa nad zjednotením Podsvetia.

procházela jsem se chodbami a zjišťovala jsem kde co v jaké je, když jsem vstoupila do jedné z nich uviděla jsem zde opravdu velkou vázu ze které vycházeli nářeky, udivěně jsem si jí prohlídla a po té jsem zavřela dveře a otočila jsem se, můj pohled spočíval na zem a myšlením jsem byla někde jinde jelikož jsem myslela zrovna na vázu

"Pekná zbierka, však?"
Než sa Shizaki nazdala, ako keby som sa vynoril rovno až za jej chrbtom, bez akéhokoľvek náznaku, stál som za ňou.
"Je mi nepríjemné, keď sa mi po komnatách obsmŕdajú nie veľmi známi démoni. Svojim spôsobom o tebe zatiaľ ani veľa neviem. Tým nechcem naznačovať, že by som ťa považoval za špiónku, či za zlodejku. Nemyslím si, že vôbec existuje bytosť, ktorá by o podobnú úlohu stála."

na zádech mě zamrazilo a celá jsem se otřásla, jelikož mi byl takovíto pocit nepříjemný
''omlouvám se''
otočila jsem se a uklonila
''ale nerada spím někde kde to neznám, cítím se nejistá''

"Tentokrát urobím výnimku. Ak chceš, môžeš spať v mojej komnate. Na túto noc totiž odchádzam."
Obliekol som si kabát a vyčistil okuliare od krvi.