Démonický Hrad

''to nevadí, počkáme''
pokud přišel až zamnou tak to muselo být něco důležitého

Čím déle jsem byla u něj cítila jsem se starší a starší jako bych měla zítra umřít
''d-dobře''
opřela jsem se o futra dveří, bylo poznat že se mi něco děje, avšak nebylo vidět co

dívala jsem se na tu dívku a došla jsem k ní a pošeptala
"Našel by se nějaký pokoj kde by mohl můj pán počkat?"

''počkám zde za dveřmi''
pověděl jsem Corel

Z Jikankamiho vycházela naprosto odlišná energie než-li z mého šéfa, nedokázala jsem se té jeho bránit a po chvíli jsem sjela po futrech dolů tak že jsem seděla a byla o ně opřená

"Proč by jste čekal venku měl by jste jít dovnitř." ohlédla jsem se po něm

''myslím uvnitř za dveřmi, a odveď prosím tu démonku někam do zámku''
překročil jsem jí a za dveřmi uvnitř paláce jsem si sedl na židly

po chvíli jsem ztratila vědomí

"uhm.... dobře." řeknu a jdu k ní kleknu si u vyndám špunt z ampulky a vytáhnu z ní vodu a tu pak mírně pošluna její čelo, pak jsem se jí opatrně přendala přes rameno a vyšla jsem s ní do hradu neznámo kam, jen aby byla co nejdál od šéfa, došla jsem do nějaké zapadlé komnaty, tak jsem jí položila zase opatrně na postel a čekala jestli se probudí, když byla od něj dál

začala jsem se probouzet ''u-už je pryč ?'' řekla jsem slabím hlasem

"Ne čeká na chodbě, odnesla jsem tě od něj pryč. Nevím sice kam" podívala jsem se po pokoji a pak zpět na ní "Ale pryč, co se stalo?" pousmála jsem se na ní

''ani sama nevím, cítila jsem se, divně... staře, a také jsem cítila nějaký tlak, jako by mě mělo něco za chvíli rozmačkat''

"Jo tak ten tlak jsem měla v přítomnosti tvého šéfa taky." pousmála jsem se "To tě přejde, tak tu chvíli buď já se jdu podívat jestli něco nepotřebuje a přinesu ti někde vodu ano?" usměju se a vrátím se zase chodbou k šéfovi
"Potřebujete něco pane?" optám se mile

vzdychl jsem si
''kdybych něco potřeboval dojdu si pro to''

Pristúpil som pred Jikankamiho a Corel. Tentokrát to však bolo iné ako naše prvé stretnutie. Úplne iné.
Energia na Corel tlačila z každej strany. Cítila sa, ako keby malo ísť o ich posledné sekundy života. Presne takéto majú všetky duše pocity predtým, než ich silnejší jedinec pohltí.
"Niekto tu nemá ani toľko slušnosti, aby počkal pred hradom a nevystavoval mojich podriadených riziku?! Veľmi zlé! Mám veľmi, veľmi, veľmi zlú náladu!"

'já jí mám už taky' pomyslím si ale ten pocit byl vážně strašný

postavil jsem se a má energie začala v místnosti bojovat s tou jeho tak že se tvořily i menší otřesy
''Přece by jsi nenechal starého člověka čekat venku, v tom suchu Seishinkami''

tak nejen že jsem se cítila blbě, ale ještě jsem měla co dělat, abych udržela rovnováhu a sjela jsem po zdi k zemi a objímala se abych aspoň trošku zabránila tomu pocitu

Ignoroval som jeho ironickú poznámku.
"Na druhej strane môžem byť rád, dedo. Bohovia by nemali bez vedomia toho druhého prekročiť prach našich domovov."
Naše energie sa vzájomne pretláčali a pôsobili celému okoliu škody. Démoni, ktorí boli v blízkosti plných síl dvoch S-rankov, mali zážitok na celý život, ktorého koniec môže nastať onedlho, ak s tým neprestaneme. To som však nemal v pláne.
"Konečne tak mám dôvod ťa zabiť."

''co jsi mi chtěl říci tak důležitého, že jsi přišel až k mému zámku ?''

ruce jsem natáhl před sebe a začal jsem uvolňovat více energie a postupně jsem šel k němu, chtěl jsem jej vytlačit z jeho hradu jelikož jsem věděl že buď já nebo on za chvíli pohltíme Corel

já už jsem jen ležela naprosto mimo nic nevnímala jen bolest a velmi nepříjemný pocit

Ako náhle sa priblížil, pousmial som sa.
"Na toto som presne čakal!"
Karta sa rázom obrátila a tentokrát bol utlačovaný on.
"Neustále hlásaš, akým si pánom času, pritom si to ty, kto z neho má najväčší strach, dedo! Nie si žiadny boh, ani ty ani tá druhá fiflena, iba prehnane silní démoni. Uvedomte si to už!"

musel jsem se zastavit a začít využívat ještě víc energie, následkem toho bylo že jsem začal mládnout avšak čím mladší jsem byl tím se má síla zvětšovala a zvětšovala