Démonický Hrad

''ve vaší komnatě ?''
otázala jsem se a pohlédla jsem na něj avšak rychle jsem opět hlavu zklonila

"Už si tam bola, je to v najvyššej veži, nemôžeš to minúť. Vieš, ja som iný, ako tí zvyšní dvaja takzvaní "bohovia". Málokto o mne vie, že pochádzam z ľudského sveta. To sa pravdepodobne podpísalo na mojom vnímaní a na charaktere. Nepociťujem potrebu úmyselne strašiť svojich podriadených. Aspoň nie do doby, kým sú mi verní. Zapamätaj si to a dobre si rozmysli, na koho budeš strane. Narozdiel od domácich, dokážem byť dobrým priateľom, lenže o to krutejším nepriateľom, rozumieme si?"

''ano, avšak...''
nedořekla jsem větu
''avšak, nechcete si mě těmito řečmi akorát získat na vaši stranu ?, ráda bych aby jste mluvil otevřené a upřímně, nemusíte mi lhát, dostala jsem nařízeno vám sloužit a to také mám v práci dělat, i kdyby jste mne chtěl zabít''pověděla jsem a v mém hlase nebyl znát strach

"Naozaj si to myslíš? Tak ja ti niečo poviem, ak dovolíš. Viac ako tretina obyvateľov podsvetia je na úrovni B-rank. Ako už isto vieš, doteraz som sa potuloval sám. Úplne sám som postavil toho namysleného kostlivca (Jikankamiho) zo svojho prehnitého kresla. Úplne sám som prinútil tú zoofilku (Yosowakami) zdvihnúť svoj rozkošný zadok a začať bojovať. Doteraz som bol na všetko sám, na tomto p*sratom mieste sa na nikoho nedá spoľahnúť. Nepotreboval som pomoc ani vtedy a nepotrebujem ju ani teraz. Inými slovami, pri prvom náznaku špionáže pre jedného z nich nebudem mať problém ťa pripraviť o život. Nie je to žiadna ponuka, ale varovanie. Tentokrát si už rozumieme?"

''jistě''
pohlédla jsem na něj a usmívala jsem se při čemž jsem měla zavřené oči
''naprosto''

"Vďaka bohu, nikdy som nebol dobrý na vysvetľovanie," doriekol som a pomaly sa vydal k schodisku.
Mohlo to vyznieť tvrdo, ale efekt bol opačný. Mal som z nej pocit, ako keby ju to potešilo. Zvláštna to osôbka. Naozaj, čo si asi tak myslí? Čo si myslí o podsvetí, čo si myslí o tomto mieste? Čo si myslí o mne? Netuším.

''užijte si cestu''
pověděla jsem s úsměvem

"A ty užívaj života," už som sa chystal opustiť hrad, keď tu zrazu som zastavil a otočil sa k nej.
"Ach, takmer by som zabudol. Už pri našom prvom stretnutí som ti chcel položiť istú otázku."

''jakou pak ?''otázala jsem se zvědavě

"Poslali ťa sem, aby si ma kontrolovala. Pravdepodobne ide o istú formu mieru. Nie som si celkom istý, čo tým bohovia sledujú, každopádne. Aké služby budeš okrem toho vykonávať? Moji predchádzajúci sluhovia slúžili iba na pobavenie, neviem si ale predstaviť, čo by si rada robila ty."

pokrčila jsem rameny
''mohla bych vám pomáhat zabíjet lidi''
pověděla jsem radostně
''anebo pouze duše''

Podrobne som ju pozoroval a zamyslel sa nad niečim.
Jej postoj sa zmenil. Už sa viac nebojí, práve naopak. Bezproblémovo so mnou vedie rovnocenný rozhovor.
"Na začiatok bude stačiť, ak vyčistíš zaschnutú krv v mojej komnate."

''dobře, ale slibte mi že tam už nikoho na oplátku nezabijete a počkáte si až bude přededveřmi''

Ako tomu mám rozumieť? Testuje si snáď, ako ďaleko môže zájsť?
"Budem sa snažiť, ale nič nesľubujem. Ak sa mi máš obsmŕdať v mojom súkromnom sídle, aspoň plať na nájom."

přikývla jsem
''váš dům, vaše pravidla''

Prikývol som a ešte dodal:
"A ak sa mi sem v mojej neprítomnosti bude ktokoľvek dobíjať, pohraj sa s ním, ako uznáš za vhodné."
Po doznení mojich slov ma už viac nebolo.

odešla jsem do jeho komnaty kde jsem začala drhnout krev, asi po 3 hodinách jsem tuto práci dodělala lehla jsem si do jeho postela a tvrdě usla

došli jsme k zámku, pozvedl jsem hůl a několikrát jsem z ní bouchl do velkých dvěří

pokorně jsme stála za ním a dívala se na palác

zaslechla jsem jakési bouchání na dveře, šla jsem směrem ze kterého tento vzuk přišel, došla jsem k obrovským dveřím které jsem otevřela, při otvírání jsem cítila již nějakou zvláštní energii která byla jiná než ta mého pána

jakmile do místnosti která se nacházela za dveřmi vstoupilo světlo spatřil jsem jakousi démonku, vyčkával jsem až dveře otevře a vyjde z nich

zvláštná nával energie a síly mě přiměl podívat se ke dveřím a na tu démonku

nechápavě jsem se na ty dva dívala
to je první náštěva za dobu co jsem tady, co asi chtějí ?
''potřebujete něco ?'' otázala jsem se

''jdeme za tvým šéfem'' řekl jsem starším hlasem

''lituji, ale ten se zde nyní nenachází''
co mu asi chtějí ?